Mám takovou dávnou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad
i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu ušitou vlastníma rukama,
nebo dokonce oblékají oranžové roucho. Vidím je jak opouštějí tuto
civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění
pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledají
opuštěné horské kapličky, jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím
jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Poustevníky,
šamany, druidy... v očích lidí podivíny, kteří žijí v osamění na
posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních
a u lesních studánek. Jsou to lidé, kteří se vzdali svých rolí a ambicí
v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu
dobrodružství jímž je duchovní cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po
lesích, promlouvají ke květinám, přátelí se s motýly, modlí se mezi
stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji
svá duchovní cvičení - a Bůh je za upřímnost jejich touhy obdarovává
svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému
srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí,
bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají
se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky v
tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi,
kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do
nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé za
nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo
nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A
nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká
cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji
nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s
celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít
všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici
nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen
proto, že se řídí Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo
cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod
klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť
svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako
motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či
ochránci přírody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane
prestižní záležitostí, neboť jeho přítomnost v lese se stane ekologickým
indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí - neboť
poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže
žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch
nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do
svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a
nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a
horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a
na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý
vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší...
(Kaplička svaté Anny na Staré hoře v Krkonoších L.P.2000)
