Jeden velmi starý příběh do mé nové knihy: houby Psilocybe a jejich vliv na rozvoj duchovního, především astrálního vědomí.

Především na to co vám zde napíšu hned zapomeňte. Je to nebezpečné poznání, ale pokud chcete riskovat v úsilí o toto poznání, já vám nebudu stát v cestě, ale nebudu vám to ani schvalovat a požehnávat. Ale pravdou je, že na začátku mé duchovní cesty houby psilocybe, měnící vědomí směrem k duchovní cestě a Bohu sehrály v mém životě poměrně důležitou roli, jinak bych byl dodnes pravděpodobně jen pouhý obyčejný jeskyňář. Samozřejmě, že dnes po poměrně krátké, ale pronikavé zkušenosti s houbami psilocybe již 30 let s nimi samozřejmě vůbec neexperimentuji. Takovéto zkušenosti patří dle mne do mládí bojovníka, zatímco skuteční jogíni, ale asi ne v České republice, tomuto pokušení s vivékou unikají a věnují se jen očistné józe. Nikomu tedy neradím aby mne následoval po této dnes již mnou překonané cestě bojovníka v duchu učení dona Juana Matuse a jeho žáka Carlose Castanedy, ale pro mne to byly natolik úžasné chvíle s kontaktem s dosud neznámou realitou za naší myslí, že o tom podávám zprávu. Je to ale opravdu nebezpečné, mnozí se pod vlivem lysohlávek například pokoušeli létat a skočili do propasti… tak to jenom na vysvětlenou o jaké nebezpečí se jedná. Přesto by mnoha z vás za předpokladu překonání živelného strachu z neznáma tato zkušenost mohla snad i pomoci, neboť by navázala vaše spojení s astrálním vědomí, vaším vyšší Já, Nadjá. Mohli by vás ale mohli obklopit značně rozezlení zlí démoni, což je značně hororová záležitost. Domnívám se, že mnozí pokročilí jogíni zde v České republice mají zcela jistě nějaké takové zkušenosti, které samozřejmě ututlávají na veřejnosti, aby neztratila image "čistota" jejich  duchovní cesty, to znamená že toto poznání zamlžují nějakou pofidérní duchovní naukou. Já ale vím, že vás to velmi zajímá, proto zde zaznamenám pro ilustraci zcela na okraj zápis o jednom takovém skutečném vnoru, při němž jsem našel svého vnitřního šamana.

"Jednou jsem snědl třicet hub psylocibe a odebral jsem se na pěší putování zalesněnou krajinou Plošiny Skalka v jižní části Moravského krasu. Podotýkám že tento příběh jak vystřižený z knih Carlose Castanedy o donu Juanovi se odehrál v roce 1995, tedy před víc než 30 roky. Snědl tedy tyto houby a proměnil jsem se v bohočlověka s nadpřirozenými silami a schopnostmi s nimiž jsem svobodně procházel po lesích, fascinovaně vnímal energie a aury stromů, kamenů a vše bylo až po okraj magické, naplněné mystikou. Při takové procházce jsem odešel až do vzdáleného Hádeckého údolí, kde jsem učinil zcela nečekanou zkušenost... Přivedlo mne To k jeskyni Švédův stůl, která mne uzemnila svou velkou mystickou silou a ve vytržení mysli jsem ucítil že v této jeskyni žili v pravěku šamani. Ucítil jsem blízkost těchto dávných šamanů a spontánně pod vlivem své zbožnosti jsem padl na kolena před touto jejich jeskyní a pomodlil jsem se zejména k jednomu z nich, Božskému Vesmírnému Šamanovi, jehož přítomnost jsem velmi intenzivně vnitřně cítil v této jeskyni. Byl to Někdo velikosti Buddhy či Ježíše, žil však tisíce let před nimi. Najednou jsem se cítil být žákem tohoto velkého šamana a očekával jsem proto, že vyjde ven z jeskyně, požehná mi, přivítá mne a příjme mne zpět po dlouhém odloučení do své společnosti. Šaman ale z jeskyně nevyšel... Proto jsem z kleku povstal a odvážil se opatrně vejít do nitra jeskyně osvětlené mdlým denním světlem. Když tu jsem zažil stav vědomí, že Já Jsem ve Skutečnosti tímto šamanem! Posadil jsem se do meditace na místě kde onen šaman před tisíci roky sedával, zapálil jsem oheň v jeho ohništi a v tichu ho dlouze uctíval ve svém srdci. Tak jsem se stal šamanem z jeskyně Švédův stůl!!!"

Tento vnor předznamenal mé skutečné setkání s Mistrem, jímž se stal několik měsíců poté Mistr jógy Paramhas svámí Mahéšvaránandou. Bylo to jakési proroctví o tomto blízkém setkání dvou duší, žáka a Mistra. 

Nyní bych se již lysohlávek, jak se houby Psilocybe česky nazývají, po tom všem co vím a po zváženích všech pro a proti v životě nedotkl a hned bych se vydal raději usilovnou očistnou cestou jógy. Bohužel jsem toto poznání musel učinit a zaplatit, abych se nějak probudil z racionálního sna světského života, který na mne tehdy útočil a snažil se mne dostat pod svoů kontrolu a vliv, nastražujíc mi nejeden těžko prohlédnutelný světský chomout. Takže děkuji nakonec lysohlávkám i za toto jejich dobrodiní, že jsem to všechno za nemalého trápení prohlédl, a že se to  zlému duchu tohoto světa nakonec nepodařilo, díky čemuž jsem dnes v pravdě duchovní, aniž bych si nesl jakékoli stopy a následky po svých předchozích zkušenostech s magickými  "houbami" a marihuanou. Opakuji tyto zážitky se u mne váží na jediný rok života, rok 1995, kdy jsem z toho všeho naráz velmi rychle vystřízlivěl, prostě jsem měl tu lepší karmu, jít dál již bez těchto zajisté velmi zajímavých zkušeností, na rozdíl například od mého mladšího bratra Vojtěch, který s drogami koketuje nestále a zneužívá je jen světsky jen na povyražení, odreagování aniž, by se při tom vůbec modlil a meditoval. Tomu není pomoci! Je mi ho líto jak mnoho sešel a jak mnoho bloudí v máji, světské iluzi. Jeho vnitřní stav bude proto stále horší a těžší, aniž si to uvědomil. Již teď tráví celé dny jen  hraním počítačových her na internetu, protože se bojí podívat do sebe, do svého nitra, do podvědomí a tím i nadvědomí, jaké to nepochopení pravého smyslu lidského života! Takových  jedinců drogujících  v pravém slova smyslu je mi opravdu velice líto. Takoví jsme my rozhodně nebyli! My jsme nedrogovali.