Bohdan Holomíček, prominentní český fotograf a jeho fotografie poustevníka Marka Gyaneshwarpuriho při štětování horské cesty u Růžohorek v Krkonoších L.P.1999.

Jedny z nejkrásnějších vzpomínek, které mám z duchovní cesty, se váží ke Krkonoším, kde jsem byl firmou bratří Klimešů zaměstnán jako horský cestář při opravách pěších chodníků zdejší horské krajiny a přírody. Byla to poctivá velice slušně zaplacená práce historickou technologii tzn. po staru, štětováním a dalším kamenickým uměním, které jsem zde mistrovsky za pět let svého zaměstnání ovládl a dokonce přenesl ho z Krkonoš do Moravského krasu. Dnes oživil tyto mé dávné bájné vzpomínky prominentní český fotograf pan Bohdan Holomíček, který mé osobě věnoval ze svého rozsáhlého archivu soubor fotografií na nichž vystupuji nejen jako cestář, ale nově i jako krkonošský poustevník. Poznáte mne na fotografiích podle kutny. Tehdy jsem bydlel jako svatý muž v Božím svatostánku na Staré hoře v lesích vysoko nad osadou Horní Maršov, kde stojí kaple svaté Anny, má někdejší poustevna. Děkuji tímto Mistru fotografovi Bohdanu Holomíčkovi za laskavé věnování těchto již dnes historických fotografií, které voní mystikou. Mé poděkování patří též RNDr. Pavlu Klimešovi a jeho bratru Ing. Miloslavu Klimešovi za to, že mne v Krkonoších na cestách zaměstnali a umožnili mi tak žít v harmonii na své duchovní cestě svůj dávný sen. Pán Bůh žehnej Bohdane, Pavle a Míňo!

Pár mých slov o Bohdanu Holomíčkovi na webu Hermitphoto.cz:

Ve fotografování se cítím být následovníkem mistra fotografa Bohdana Holomíčka z Krkonoš, který fotografoval prezidenta Václava Havla již za časů Charty 77. Byl to on kdo znovu probudil můj zájem o fotografování. Pamatuji si jen, že tam na krkonošských horských hřebenech stále mačkal spoušť svého oprýskaného Nikonu z čehož vznikly prvotřídní, ostré, jemně zrnité, černobílé fotografie nás krkonošských horských cestářů. Ty nám mistr Holomíček věnoval. Fotografováním jsem si splnil malý sen, kterým je zachycování pomíjivých okamžiků, které však jednou mohou být velmi mystické. To Bohdan Holomíček věděl, proto za svůj život proexponoval údajně železniční vagón filmových svitků. Bohdan fotí z lásky. Fotí svět kolem sebe s altruismem a oním zaujetím, které prozrazuje velkého umělce. Tu zálibu ve focení jsem zdědil po Bohdanu Holomíčkovi. Přeji příteli Bohdanovi požehnaný a ještě dlouhý život ve zdraví a harmonii.