Motto:

"Věz, že nejsi nikdy poražen, dokud si to sám nemyslíš, a nebudeš-li si to myslet, nemůžeš nikdy podlehnout!"

Ernest Thompson Seton

"Samota je krásná, je dobré umět být sám."

Miloslav Nevrlý

"Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší."

Jaroslav Foglar

Tramp, toulání, putování a outdooring.
Vždy jsem putoval s lehkým srdcem po lesích a po horách s pocitem naprosté volnosti a svobody. My jsme tomu v mládí říkali tramp, nebo též toulání, později poutě, putování, či dnes moderně outdooring. Byly to opravdu velmi šťastné okamžiky mého života, usínání o večeního ohně a probouzení se pod modrým nebem. Již Honza Nedvěd, velký zpěvák naších trampských písní o tom zpívá: "Toulání je názor a přesvědčení z lásky a trochu z nelásky, co život někdy dal, a odpověď na stesky, na otázky a na mládí a na kdejakej žal." Honza Nedvěd byl v mém mládí prostřednictvím svých vznešených, oduševnělým písní mým učitelem lásky k přírodě, k Bohu i lidem. Byli jsem tedy trampové, později jsem se stal poutníkem a potulným mnichem. Za svůj život jsem nachodil tisíce kilometrů přírodou, někdy ve společnosti sobě blízkých kamarádů, později většinou jako pravý poustevník zcela sám.  Putoval jsem po České republice, rumunských Karpatech, po horách u Assisi, ale zejména na Slovensku po mém legendárním Slovenském ráji, ale též samozřejmě v Indii, kde jsem podnikl pěší zcela osamělé putování až k pramenu Gangy, 300 km hluboko ve vnitrozemí těchto svatých velehor. Chtěl bych vám předat své zkušenosti nabyté mým velmi častým pobytem v divoké přírodě, daleko od lidí a od zmatků této civilizace. Chtěl bych vás rovněž nadchnout pro toto pěší putování krajinou. Opusťte města a s batohem na zádech, v němž budete mít všechny své věci k životu, se vydejte se mnou do lesů a hor. Na této stránce se dozvíte jaké věci si vzít sebou, na co si dávat pozor když následujete hlas srdce. V současnosti se chystám jezdit často do hor Slovenského ráje, kde mám v jeskyni svou starou již nenavštěvovanou poustevnu. Začnu zde s osamělou meditací na zcela neznámém místě. A o tom bude tento web mimo jiné o horském outdooringu.

Dopřejte si fotoaparát k zachycení všech vašich mystických okamžiků. 

Zachyťte pomíjivé unikátní okamžiky, které jednou mohou být velmi mystické ze svého života v meditační jeskyni, na poustevně či při toulkách po lesích, horami, na fotografii. Já sám jsem většinu své duchovní cesty bohužel nefotografoval, necítil jsem tu potřebu, i když vnitřně jsem k tomu byl nabádán, což je myslím škoda a chyba. Ale byl jsem unášen Bohem, proto jsem na zachycování těchto posvátných chvil neměl žádné pomyšlení. Tato situace se naštěstí změnila po roce 2004, kdy jsem se já jeskynní poustevník ze Slovenského ráje znovu usadil mezi speleology v Moravském krasu. Od té doby houževnatě fotím, čehož svědectvím je web hermitphoto.cz, který je dnes již největším fotowebem o Moravském krasu. Opravdu jsem ve focení našel skvělou prvotřídní zálibu, ba poslání, která jak věřím přináší něco pozitivního do životů mých bližních. Dlouho jsem fotil já původem nikonista na taktéž japonský Olympus. Nyní fotím na Canon. Na základě svých vnitřních zkušeností i já vám doporučuji s focením začít a dopřát si pokud možno profesionální, opravdu kvalitní přístroj, určitě ne nekvalitní laciné "mydélko". Ale i s takovým se případně dá začít. Můj mistr fotografování Bohdan Holomíček z Krkonoš razí myšlenku, že nezáleží na značce fotoaparátu, hlavní je s focením urychleně začít! Samozřejmě, že součaně s zakoupením fotoaparátu si zakupte též i lehký stativ. Bude se vám velice hodit při fotografování vaší osoby v hluboké samotě. Samozřejmě, že na outdoor volte lehký fotoaparár: nejraději digitální kompakt. Určitě né těžké přísroje s několika těžkými objektivy vážícími v souhrnu několik kilogramů! To se vám do hor příliš pronese. Velký a těžký fotoaparát si pořiďte jedině pokud se ze zvláštní záliby chcete věnovat profesionální fotografii, pro nás obyčejné poustevníky je to však zbytečné. Opravdu stačí digitální kompakt. Místo blesku je možné na focení vaších neosvětlených meditačních jeskyní použít fotografickou baterku. Já jsem s ní dosáhl prvotřídních výsledků. Je to snadnější a pohodlnější fotografování než s tradičním bleskem.

Fotografická baterka místo blesku

Poznáme se podle fialového baretu, pořiďte si ho!

Dlouho jsem vzdoroval zakoupení fialového baretu, neboť se necítím jako přeborník bojových umění. Ale Něco mne stále nabádalo během hlubinné meditace a rozjímání, abych si právě takový fialový baret pořídil, neboť je to symbol elity, v tomto případě poustevnictví. Přesto to nějak s bojovým uměním, ale bojovým uměním míru jógy souvisí, i když tento boj se vede na duchovní cestě jen v neviditelnu našeho podvědomí. Tedy vy co jste jako já, poustevníci, opatřte si též tento výsadkářský fialový baret, nejraději z výprodeje naší České armády. My jako trampové a poustevníci armádní doplňky běžně používáme, ale neztotožňujeme se filozofií armády, která je v rozporu s naší filozofií ahimsa, tedy nenásilí. Celý život jsem jako tramp a poustevník - nevím proč - nosil baret: zprvu černý, protože jiný za socialismu nebyl v prodeji, později tmavě zelený, pak červený, oranžový a hnědý. Ale trvám na tom, že je třeba nosit, ale jen pokud chcete být jako já poustevníci, baret výhradně fialový. Ani oranžová v případě baretu, není ten vhodný odstín, jak jsem zjistil svou zkušeností. Opravdu se tak na cestách ve fialovém baretu snáze poznáme.

Investujte do kvalitních pohorek Scarpa. Určitě se vám osvědčí.

Když jsem žil jako františkán v bezdomoví v odřených vojenských botách "kanada", které jsem si každý rok znovu zakupoval, přišla mi napohled velice zvláštní myšlenka abych raději zainvestoval do drahých kvalitních pohorek. Lidé totiž posuzují člověka podvědomě i podle bot, které má na nohou. Tak jsem se rozhodl tento vnitřní pokyn uposlechnout a vydal jsem se do outdoorové prodejny takové boty zakoupit. Vybral jsem si drahé pohorky značky Scarpa, které na mne udělaly velký dojem. Vydržely mi mnoho let. Tak jsem zakoupil znovu další pohorky Scarpa a po pár letech znovu další Scarpy a jsem odhodlán v tom pokračovat i nadále. Velmi dobře se v nich chodí, není v nich zima a v létě se nohy nezapaří. Nepodceňujte kvalitní obuv, pokud se chystáte do hor. Já vám doporučuji Scarpy s nimiž mám letité velmi dobré zkušenosti. Oranžová Scarpy jsou tou nejlepší vaší vizitkou. Budete v takových botách opravdu sebevědomí. Investujte do kvality. Nešetřete na nepravém místě. Budete povýšeni v očích veřejnosti. Můžete je nosit stále, i do města a opravdu vydrží mnoho let, takže se nakonec vyplatí i přes vyšší pořizovací cenu. Určitě prosím ne již kanady a podobnou lacinou obuv. My poustevníci nechceme být považováni za bezdomovce. Mamé svoji etiku a hrdost!

Nikomu neradím aby mne napodoboval, ale já jsem si pořídil "bojový" nůž Uton!

Protože někteří himalájští jogíni nosí symbolicky a z rituálních důvodů nějakou zbraň, například Šivův trojzubec nebo meč, jistě i nůž, rozhodl jsem se i já následovat tuto vyšší moudrost skrytých mudrců a symbolicky se též ozbrojit. K tomu mi slouží útočný nůž Uton oblíbený u české armády a policie. Nemyslete si, že se bojím. Chci jen zastrašovat zlo svojí převahou síly bojovníka vnitřní jógy. Podobně jako u Někým nabízeného fialového baretu, jsem i nyní v případě nabízeného nože silně vzdoroval jeho přijetí. Domníval jsem se, že nůž se k poustevníkovi v kutně vůbec nehodí. Tak plynuly měsíce při váhání zda nůž zakoupit až tu při hlubším zamyšlení se mi ta myšlenka zalíbila, neboť mi příjde romantická v duchu tradičního českého zálesáctví a trampingu. Váhal jsem tedy zda si Uton mám zakoupit, neboť má mentalita a povaha je veskrze mírová, nenásilná a pokorná jako u Františka z Assisi. Jenomže já jsem poznal, že na duchovní cestě jógy již opravdu nejsem pokořený františkán, ale vyšší bytost, jogín. Proto jsem se nad tím vážně meditačně usebrán zamyslel až jsem se odhodlal jít zcela jinou cestou. Říkám tomu být bojovým mnichem. Proto jsem Zlému na očích ozbrojený a pro výstrahu. Já to zlým lidem rozhodně nebudu vysvětlovat po dobrém, ale Dévpurujiho bojovým způsobem Mistra jógy. Proto již odmítám být pokorný před zlem a po vzoru indických bohů jsem i ozbrojený abych potíral zlo. Jako Šiva jsem stále uvnitř sebe zcela vyrovnaný a v harmonii. Zeptal jsem se policisty Saigona zda je zakázáno nosit v České republice veřejně nůž Uton na opasku, A Saigon mi odpověděl, že tomu tak není, že mohu bez obav svůj nůž na opasku normálně nosit, ale raději jen v lese a na poustevně v jeskyni, neboť nosit nůž veřejně v civilizaci, tedy ve městě by mohlo způsobit zvýšený zájem o mou osobu ze strany policie, i když zakázané to není. Lidé například v autobusu nebo šalině by totiž mohli mít ze mne strach, takže je lepší ve městě svůj nůž ukrýt do batohu. Já jsem jako poustevník v podstatě jako tramp. Jak známo trampové dlouhé nože na opasku běžně nosí a všichni tomu rozumí. Nemají nože na sebeobranu jak by se domníval nějaký paďour, ale jako výraz mužnosti, pro tu romantiku života v lesích a též mají nůž jako jakýsi amulet. Tak to cítím i já.

Pepřový sprej doporučují outdooroví specialisté mít stále s sebou.

Já s nimi na základě své poněkud zvláštní meditace souhlasím. Nikdy nevíte s čím se v samotě setkáte, proto je dobré být obrany schopní. Pepřový sprej je z obranných prostředků asi nejlepší. Určitě lepší než se začít cvičit v karate.

Skrytá ledvinka na doklady a peníze při cestování (proti zlodějům)

Skrytou ledvinku rozhodně budete potřebovat pro cesty do zahraničí, ale v České republice postačí jakákoli tradiční ledvinka, která je pohodlnější na manipulaci.

Vy poustevníci pořiďte si hnědou kutnu svatého Františka z Assisi.

Františkovu hnědou kutnu si podle mne může obléci každý poustevník, který jako poustevník chce žít, jako poustevník chce dýchat, jako poustevník se chce modlit a meditovat a rozjímat v lůně přírody. Já jsem s oblečením do hnědé Františkovi kutny neměl žádné vnitřní problémy, bylo to pro mne opravdu velmi přirozené se do ní převléci, jen jsem se jí necítil být poněkud hoden. Později jsem však ale zápasil, zda nosit do jeskyní hnědou kutnu, na místo svého řádně schváleného oranžového mnišského roucha. "Něco" mne však stále nabádalo abych se přiblížil Moravskému krasu, tomuto svatému území v srdci Evropy, v České republice a nosil do Moravského krasu nikoli své řádně schválené oranžové roucho, ale pokorný hnědý šat svatého Františka z Assisi. Tuto hnědou kutnu jsem si za velice mystických okolností zřeknutí tohoto světa ušil poprvé zcela sám, vlastníma rukama pod skalním převisem ve vápencovém pohoří nad Rišikéšem v podhůří Himaláje v Indii. Indičtí jogíni mne v této hnědé sutaně hned přijali mezi sebe a já jsem byl najednou velice šťastný a v harmonii. Cítil jsem se v této své první kutně jako duchovně Někým povýšený téměř na urovni mnicha. I po návratu z Himaláje zpět do České republiky - to bylo v roce 2000 - jsem v této hnědé kutně stále chodil, nejen v přírodě, ale i ve městě. Jako František z Assisi i já jsem žil tehdy stále v bezdomoví, lidem jsem hrál u kostela na flétnu abych si zaopatřil nějaké živobytí. Tak mne spatřil a uvítal v této hnědé kutně i Paramhans svámí Mahéšvaránanda na satsangu ve Střílkách a dokonce mne povýšil před ostatními svými žáky tím, že mi dovolil v této hnědé kutně sedět privilegizovaně blízko u jeho nohou spolu se skupinou jeho oranžově oděných mnichu, svámijů. Dokonce mi tehdy věnoval speciální meditační šál z hnědé vlněné látky, čímž mne tehdy již v roce 2000 de fakto povýšil na úroveň mnichů - sanjásinů, za což jsem mu byl neskonale vděčen. Tak uplynulo v bezdomoví v hnědé kutně více než deset let. Potom jsem se ale usadil v civilizaci, svůj rodinný dům proměnil na ášram a vzápětí jsem byl vysvěcený na mnicha jógy a hinduismu Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou, s právem nosit již oranžové roucho. To bylo v roce 2021. Tehdy jsem svou hnědou kutnu odložil, zakopal, a od té doby nosím stále svůj oranžový šat. Přesto mi v meditaci přišel vnitřní pokyn, abych si znovu zaopatřil hnědou františkánskou kutnu již ušitou profesionální firmou a tuto hnědou Františkovu kutnu začal znovu nosit do přírody a do jeskyní Moravského krasu. V civilizaci však dál nosím svůj drahocenný oranžový šat, ale nošením hnědé kutny v Moravském krasu vyjadřuji pokorné přiblížení staleté tradici tohoto svatého území, kde hnědě odění poustevníci po staletí žili a působili. Přesto jsem měl s tímto duchovním přerodem zpět na hnědou kutnu v podvědomí nemalé vnitřní těžkosti, neboť jsem měl pocit, že bych i do krasu měl nosil oranžové roucho. Byl to opravdu boj mezi vizí hnědé Františkovy kutny a oranžového šatu himalájských jogínů. Přesto jsem ale nakonec pochopil, že mohu do lesa nosit svou novou hnědou kutnu. Ve městě mezi lidmi dál nosím oranžový šat. Tak jsem si opatřil u profesionální firmy novou hnědou a opravdu kvalitní kutnu z dyftínu a vůbec tohoto rozhodnutí a počinu nelituji, jsem spokojený a ve vyšší harmonii. Myslím si totiž, že mne v Moravském krasu v hnědé kutně s konopným provazem u pasu snáze pochopí. Vůbec toto převlékání do hnědé ale neznamená nevěru hinduismu, józe či mému indickému Mistrovi Mahéšvaránandovi. To by bylo velké nepochopení mé osobnosti. Opravdu jsem svým zrozením mnich jogy a hinduismu, který se ze záhadných důvodů inkarnoval pro tento život zde v Evropě. Myslím si totiž že jsem hinduistický mnich i z předchozích životů, z nichž některé jistě byly i křesťanské, zasvěcené ideálu sv. Františka z Assisi. Jinak si nedokážu toto své upřímné následování svatého Františka na poustevny v horách v tomto životě nijak vysvětlit. Pokud se budu muset znovu na této Zemi zrodit, tak chci znovu nosit oranžové roucho. Chci se v příštím životě zrodit ale již jen v Indii, ve Velkém Himaláji, u Gangotrí a od narození být veden Bohem a Mistrem jako skutečný himalájský jogín. Upozorňuji zde, že nikomu z vás nedoporučuji, se oblékat do oranžového roucha, aniž byste byli Mistrem jógy k tomu řádně predisponováni, to znamená ordinováni na hinduistického sádhua a mnicha. Dokonce i ve Střílkách je v ášramu zakázáno hospodářům použivat na svůj oděv odstíny oranžové barvy. Má to svůj velký význam neboť oranžová barva je barvou vyšší duchovní oktávy. Zato Františkova hnědá je vám mnou ze srdce doporučena. Zde žádný problém nevidím a myslím, že by s tím souhlasil i blažený svatý František. Doufám že mne nebude nikdo za nošení hnědé kutny kritizovat, když nejsem vysvěcený kapucín. Opravdu ze zásady, vy poustevníci smíte nosit hnědě pokornou kutnu, případně i bílou nebo černou, nebo dokonce zelenou. Já sám jsem přešel nakonec na kutnu z maskáčové látky a jsem s ní velice spokojený.

Jená se o velice kvalitní kutnu z dyftýnu jež je k zakoupení ZDE

Určitě se bez outdoorového stanu nevydávejte do hor.

Já vám doporučuji na základě své dobré zkušenosti velmi lehký, jen 1,9 kg vážící stan české firmy Pinguín Arris Extreme Green DAC. Jsem s ním zcela spokojený, neboť tento stan ani v největším dešti nepromokne. Dlouho jsem přemýšlel zda s sebou stan brát s sebou do hor, neboť jsem v duši zůstal v podstatě trampem a ti jak známo pohrdají změkčilostí civilizace a proto používají k přežití v divoké přírodě jen improvizovaných pomůcek, k přečkání noci například jen přístřešek z celty či igelitové plachty. Tuto filozofii jsem dlouho zastával i já. Ale od té doby co s sebou nosím do přírody i velmi drahý fotoaparát jsem si pořídil raději stan.

Místo ohně si pořiďte vařič dřívkáč.

Místo ohně si pořiďte vařič dřívkáč za tisíc korun. Bude ochranou přírody pravděpodobně tolerovaný. Celý život jsem jako zálesák dělal v lese své tulácké ohně. A byl jsem velmi spokojený. Pak jsem se ale usadil v Moravském krasu a začaly kvůli ohni netušené problémy. Bylo to na poustevně Děravce na Habrůvecké plošině, kde jsem si jako obvykle udělal oheň na rozpálení kamenů pro svou indiánskou potní chýši inipi, kterou jsem potřeboval nutně pro svou osobní hygiénu. Když tu se odněkud zjevili lesníci a zaútočili na mne svěřepě kvůli ohni. Byl to čistý závan socialismu, v němž tito lesníci duchem stále žiji. Ale nyní přece je již demokracie, tak jsem byl touto jejich reakcí velmi překvapený. V zápětí i Správa CHKO Moravský kras proti mě přitvrdila a požadovala ode mne abych se vzdal svých ohňů. To by byl konec všech trampský tradic, k nimž dělání ohňů v lese neodmyslitelně patří. Trampové stejně jako já ohně v lese samozřejmě dělají, umí je rozdělat a bezpečně udržovat, ba mají k ohni zvláštní úctu a žádný požár proto nezpůsobí. Uvědomoval jsem si démonský podtext a rozměr tohoto nařízení státní správy, neboť ve svých důsledcích likviduje nás tradiční lesní svobodomyslná společenství! Hned jsem proti tomuto neurotickému postupu Správy CHKO a Školního lesního podniku Křtiny filozoficky protestoval a argumentoval jsem slovy, že oheň do přírody přece patří a nejde ho zakazovat. Ale marně. Tehdy jsem byl svědkem jak kvůli ohni brutálně zešikanovali v Partyzánské jeskyni vysoko na skrytém místě Křtinského údolí tam se mnoho let uchylující romantické duše, zálesáky a bylo mi z toho smutno na srdci. Někdo mi však poradil abych tento problém se zakazovaným ohněm vyřešil tak, že si pořídím za tisíc korun vařič zvaný dřívkáč, v němž se spalují větvičky, šišky, či sekyrkou nasekaná polínka na třísky. Ihned jsem si ho zakoupil a problém s ohněm tím byl paradoxně vyřešen, neboť ochránci přírody souhlasili s touto bezpečnou formou ohýnku, na němž si já poustevník mohu uvařit pokrm vezdejší nebo čaj, na němž jsem již závislý. Zcela bez ohně nejde v lese přežít tak jsem měl štěstí, že mi dřívkáč pro mou osobu povolili. Od té doby se mi vařič dřívkáč stal nenahraditelným pomocníkem a spojencem. Bez něj bych v Moravském krasu nemohl vůbec jako poustevník existovat. Ochránci přírody tedy naštěstí ustoupili od svého fanatického vykládání zákonů tohoto státu ve věci ohně v lese. Já sám vám proto radím abyste i vy investovali oněch tisíc korun a vařič dřívkáč si určitě zakoupili. Bude vám věrným spojencem a mytologickým průvodcem v přírodě a je pravděpodobné, že většina soudných ochránců přírody, kteří to mají v hlavě v pořádku a v harmonii, bude váš oheň v dřívkáči tolerovat. Tak se vyhnete brutální pokutě a zešikanování kvůli ohni. Co říct závěrem? Vařič dřívkáč vás neohřeje v drsné zimě, ale poskytne vám světlo v noci jako skutečný oheň. Já sám jsem si na dřívkáč již zvykl a regulérní oheň na černo v Moravském krasu raději nedělám, nanejvýš na Hradisku svatého Klimenta na Chřibech, kde je tolerované lesní ohniště. Nevím proč taková lesní ohniště nemohou být tolerovaná zde v Moravském krasu, když to jde jinde například i na trampské Oslávce. Jiná situace však asi nastane v zimě. Tehdy si ze sebezáchovných důvodů na své odlehlé skryté poustevně oheň asi normálně na ohřátí těla udělam, jenom to nebudu fotografovat, ani nikde oznamovat. Přinejhorším zaplatím pokutu, jak jsem již dvakrát za oheň v lese zaplatil.

Pila a eventuálně i sekera - další dva doplňky outdoorové výbavy pokud používáte vařič dřívkáč.

Pila a sekera nezbytně patří k výbavě do lesa pokud jste se rozhodli na místo otevřeného ohně používat raději jen oudoorový vařič dřívkáč. Bez těchto pomůcek bychom si totiž nenařezali a nenaštípali polínka do dřívkáče, která mají délku jen asi 10 centimetrů. Já používám obyčejnou rámovou pilu české výroby s 50 cm plátkem. Lze používat i menší pilky. Padesáticentimetrovou ale považuji za optimální. Sekyrku používám 600 gramovou. Existují i 300 g, ale ty jsou na štípání polínek do dřívkáče již příliš lehké. Bohužel tyto pomůcky něco váží a do lesa si je musíme donést na vlastních zádech, ale zvyknete si. Každopádně si ušijte na pilu a sekeru pevný obal, abyste si nepoškodili věci v batohu, například spacák. Bez sekyry se však dá obejít, nikoly ale pily. V tom případě topíme v dřívkáči jen tenkými větvičkami, což na uvaření čaje stačí.

Dobrý spacák místo deky.

Další věc, kterou si nadevší pochybnost budete muset zakoupit je kvalitní spacák. Já jsem si pořídil na jarní, letní a podzimní období tento vyobrazený spacák vzor 95 a jsem s ním spokojený. Je lehký a dobře skladný. Na zimu však bude asi nutné zakoupit spacák teplejší a tím i těžší a objemnější. Určitě pro své zdraví v přírodě něco udělejte a pořiďte si dobrý spacák místo pouhé indiánské deky!

Můj legendární batoh Doldy Big Horn 100+20 l oranžový.

Velice důležitou otázkou pro pěší putování je zvolit si dobrý kvalitní batoh. Já jsem vsadil na českou firmu Doldy a jsem zcela spokojený. Ušili mi na zakázku za jen něco přes 4000 Kč batoh v mé jógové oranžové barvě, která dobře ladí k mému rouchu, originální batoh Doldy Big Horn 100+20 l. Možná je to jeden z nejlepších batohu na světě - to si myslím já. Byl testován v extrémních arktických podmínkách a obstál na výbornou. Je to batoh velmi odolný s pevnými švy. Již jsem s ním nachodil bez problémů mnoho kilometrů ke vší spokojenosti. Jenom přeska na bederním pásu trpí. Objem tohoto mého legendárního batohu je rekordních 100 plus 20 litrů, což z něj činí nejobjemnější batoh, který je k sehnání na českém trhu, přesně takový jaký já pro přenášení velkých nákladů potřebuji. Vyhovuje mi akorát. Velmi doporučuji proto batohy Doldy vaší pozornosti.

Pro jednodenní průzkumné výpravy jsem si pořídil malou polní MNS 2000 vz. 95 40 litrů

Další pomůcky na pobyt v přírodě.

Kanystr na vodu.
Na přepravu vody budete potřebovat plastový kanystr. Na jednodenní putování stačí mít 2 litrový, na více denní se vyplatí mít 5 litrový a s ním chodit pravidelně ke studánce. Vodu potřebujete samozřejmě s sebou ze sebe záchovných důvodů, na uvaření čaje v jeskyni a uvaření zeleniny na váš denní pokrm, či na umytí ešusu po jídle.

Ešus na vaření jídla a přípravu nezbytného čaje.

Sítko na čaj.

Určitě nezapomeň na čelovku.

Já používám jen tu nejslabší avšak od renomované firmy Petzl. Výhodou této čelovky je, že sice při slabším, avšak dostačujícím svitu, vydrží podstatně déle na jednu bateriovou náplň než silné a zbytečně výkonné čelovky, například pro speleologii. Jinak se nenakouknete ani za vchod jeskyní, večer nebudete moci putovat potěmnělými lesy a též s uvařemím čaje v noci, jakož s ostatními tábornickými potřebami budete mít problémy. Proto na čelovku určitě nezapomeňte pro jistotu i s náhradními bateriemi.

Důležitý mobilní telefón laciný.

Bez mobilu se v 21. století již nevyhnete. Když mobily kdysi začínaly, tak jsem si smutně pomyslel, že je to konec osobní svobody. Ale dnes už jsem na mobil samozřejmě zvyklý. Mobil si s sebou berte do přírody hlavně tehdy, když chodíte jako já sami. Může vám toto zařízení eventuálně zachránit život. Každopádně si nekupujte drahé přístroje se složitou elektronikou, které mají velké nároky na baterii. Já vám nabízím tento laciný jednoduchý mobil zdánlivě pofidérní značky CPA Halo, ale mě funguje bezvadně a baterka pravděpodobně vydrží na týdenní outdoour pokud ji budete vypínat a zapínat jen večer. Tento mobil stojí jen něco přes tisíc korun, takže se vyplatí. Budete moci rozesílat večer pod klenbou jeskyně nebo ve svém stanu radostné sms svým přátelům.

Obal na mobil z odolného materiálu

Vonné tyčinky a kadidlo k posvěcení meditační jeskyně a poustevny

Stojánek na kultivované pálení vonných tyčinek

Dřevěný, nic neváží a užitek je mnohonásobný z duchovního hlediska.

Svatý obrázek svého oblíbeného Mistra

Ve většině přépadů se samozřejmě bude jednat o obrázek Ježíše, ale někomu více vyhovuje svámí Mahéšvaránanda, tak jako dnes mě. Obrázek používáme jako symbol Boží ochrany a blízkosti při rozjímání a meditaci a proto na něj rádi hledíme. Obrázek zalaminátujte proti vlkosti a odstraňte skleněnou tabulku z rámečku. Drobné střípečky v batohu v případě rozbití skla by mohly být totiž velice nebezpečné.

Nejlepší kniha pro outdooring o Józe v denním životě

Jedná se o starou publikaci od Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, vydanou předtím než vyšla současná reprezentativní celobarevná kniha na křídovém papíře. Doporučuji vám vřele tuto archaickou starou knihu jógy zakoupit v internetovém antikvariátu. Kniha je chatrné lepené vazby proto by cestování v batohu nepřežila. Proto ji rozložte na jednotlivé listy, vložte do plastových fólií a secvakněte do vazby. Noste ji stále s sebou na outdooring do přírody. Bude to vaše svatá kniha jógových ásan a pranajámy. Rozhodně se vám osvědčí. Opravdu velice doporučuji to přesně takto udělat. 

Zlatý prsten od vnitřního Učitele a Mistra.

Tento zlatý prsten s imitací diamantu je darem od mého vnitřního Mistra. Protože sám nevím co všechno může znamenat, nebudu se o tom více rozepisovat. Pro mne je tento zlatý prsten, který jsem si na vnitřní pokyn zakoupil v USA, především symbol že již nebudu "chudý františkán", ale vnitřně obdarovaný jogín. Všiml jsem si, že všichni pokročilí mniši - svámijové našeho Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránady, nosí právě takovéto zlaté prsteny, někteří dokonce několik prstenů na každé ruce, jako svámí Avatár Puri. Rovněž náš Mistr nosí takový výrazný zlatý prsten na znamení své duchovní hodnosti, podobně jako například biskupové u katolické církve. Ať je to jak je to, já všemu co nacházím ve své meditaci stoprocentně důvěřuji! Proto tento Někým darovaný prsten velmi rád nosím a rád se s ním i fotím, na znamení úcty, ať už znamená cokoli.