Duše poustevníka

Tajná kniha jógových a meditačních technik

Průvodce meditací, modlitbou a rozjímáním

Skicář budoucí knihy: © Svámí Gyaneshwarpuri 2026

Haiku úvodem 
NEPOTŘEBUJI COKOLI.
JSEM OSVOBOZENÝ.

HLEDÍM NA KALUŽINU
A VÍM, ŽE JSEM OSVÍCENÝ.

ŠLAPU PO MOKRÉ TRÁVĚ
A JSEM OSVÍCENÝ.

HLEDÍM NA FASÁDY DOMŮ
A VÍM, ŽE JSEM OSVÍCENÝ.

HLEDÍM NA LISTY STROMŮ
A VÍM, ŽE JSEM OSVÍCENÝ.

HLEDÍM NA ŠÍPKY V TRNÍ
A VIDÍM, ŽE JSEM OSVÍCENÝ.

Zasvěcení knihy

Mé poznání není ve Skutečnosti mé. Je to Poznání mého Vesmírného Mistra Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, který mne vede jak dobře vím tímto životem od narození. Jeho jsou všechny mé vize. Mahéšvaránandovo učení je však učení Avatára Bhagván Šri Dípa Nárájana Maháprabhudžího a ostatních světců indických, véd a upanišád. Za všechno čím jsem vděčím Višvagurudžímu Mahéšvaránandovi.

Má jóga je džňánajóga. Džňánajóga je vyšší, nebo dokonce nejvyšší typ jógy. Její podstatou je zření do podstaty našich problémů. Můj Mistr Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda je především džňánajogín, zřec jógy. I já mám své jméno podle této starobylé jógy. Gyana znamená džňána. Proto mne zajisté mnozí nebudou chápat. O této józe se dá vyprávět pouze v podobenstvích, alegoriích, verších či mystických pohádkových příbězích. Je to svět bohů a démonů. Nebo jděte do samoty horské jeskyně a vizte to sami. Ale buďte v horách opatrní.

Vize poustevnictví

Mám takovou dávnou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu ušitou vlastníma rukama, nebo dokonce oblékají oranžové roucho. Vidím je jak opouštějí tuto civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledají opuštěné horské kapličky, jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Poustevníky, šamany, druidy... v očích lidí podivíny, kteří žijí v osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé, kteří se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvají ke květinám, přátelí se s motýly, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení - a Bůh je za upřímnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky v tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přírody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přítomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí - neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší...

"...chodili v ovčích a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách."

Židům 11,37-38

Poustevnictví - jako životní Cesta 

Poustevnictví je velice přirozený způsob života. V podstatě se odstěhujete do hor, do lesa, do přírody a učíte se v samotě žít a existovat. To si mnohý z vás vnitřně samozřejmě přeje, ale nikdy bohužel plně neuskuteční. Vám stačí totiž jen občas si vyjít na několika hodinové výlety do přírody. Ale u některých opravdu ojedinělých jedinců, se zvláštní duchovní konscelací se tento pobyt v osamění lesa stane životním vyjádřením hledání svobody duše. Já šťastnou souhrou okolností patřím mezi ně a mýtus poustevnictví jsem napodobil již v mládí a dokonce realizoval v jeskyni na horách. Není to tak úplně snadné, což si málokdo uvědomuje, být sám se sebou spokojen v nejhlubším osamění. Musíte proto příjmou metody sebekázně a duchovního boje - a již jste přirozeně na duchovní cestě! Postupně zjistíte, že potřebujete ke svému osamělému životu v přírodě nějakou pozitivní činnost a náplň na rozptýlení. Tehdy začnete přirozeně cvičit s tělem, v mém případě bojovým uměním na začátku mého života v lesích a hlavně jógou v pozdějším již zralém věku. Ale to ke štěstí poustevníka rozhodně samo o sobě ještě nestačí. Musíte se začít přirozeně zabývat taky svou myslí, vědomím i se svými myšlenkami, které si více než kde jinde začnete uvědomovat právě až v horském osamění, kde nikde není na blízku ani živáčka, který by se na vás podíval a rozptýlil vás. Tehdy se opět velice přirozeně konečně posadíte na holou zem, zavřete oči a vydáte se na průzkum vámi dlouho opomíjeného vesmíru uvnitř sebe. To znamená že začnete meditovat!!! Sami si zjistíte, že k tomu ale rovněž přirozeně potřebujete nějaký záchytný bod pro svou mysl a Boží obsah a náplň - tedy pokud jste věřící v Boha - a být věřící v Boha je k životu na osamělé poustevně opravdu nezbytné, jinak by to mohlo být hrůzostrašné a nebezpečné, to rozčarování a pád všech iluzí - a proto je tu mantra, čili jméno Boží. Tehdy pochopíte důležitost duchovního Mistra, někoho takového jako byl svatý Jan Křtitel v případě Ježíše. A jste najednou poustevníci, která všechno naučí ticho a samota na horách, jak se sluší a patří. Tak jsem to přirozeně dělal já. Opakuji, je to celé velice přirozený proces na který si každý vlastním tempem duchovního vývoje příjde sám. A samozřejmě celibát, brahmačárja, neboť již nemáte samozřejmě žádnou službu ženy. Celibát rozhodně nepodceňovat, je to esence přístupu k vyššímu poznání, svobodě, moudrosti a pravé Lásce. Opakuji, v samotě je vše zcela přirozené a bezpečné, prosté násilí všeho druhu, vnějšího i vnitřního. Poustevnictví tedy je jedním slovem život ve vyšší oktávě, harmonii s celým vesmírem, vnitřní naplnění a uskutečnění Boha v sobě samém. K tomu se však musíte probrodit šalbou ega, kterou na vás uvalila vaše předchozí světská existence. Musíte to nějak přetrpět být bez drogy lidské pomíjivé útěchy a společnosti. Poustevníci byli vždy elitou duchovnosti. A mezi ty pravé poustevníky, mudrce, jogíny, mystiky v pravém smyslu slova toužím patřit od narození podvědomě či nadvědomě i já svámí Gyaneshwarpuri, či prostě jen dříve po křesťansku poustevník Marek. Doporučuji samozřejmě i vegetariánské stravování, neboť jako poustevníci si uvědomíte do morku kostí opravdovou hrůznost a nebožskost masitého stravování, kdy se pojídají mrtvá těla cizích bytostí, které přece jenom mají rozhodně od Boha právo na vlastní život a existenci! Takže vegetariánství, či dokonce útlocitné veganství jako nezbytné podmínky k trvale udržitelnému přežití - opakuji všech živých bytostí, nejen lidí - na této planetě Zemi!

"Poustevny v horách byly jako stánek plný božských tváří, pěvců žalmů, milovníků nauky, asketů, kteří se postili, modlících se lidí, které těšila naděje na budoucí rozkoše a kteří se zabývali ručními pracemi, aby dali almužnu. Měli se navzájem rádi a byli svorní. A bylo to opravdu napohled jakési zvláštní území zbožnosti a spravedlnosti. Nebylo tam nikoho, kdo by utiskoval, ani toho, kdo by utlačoval, neexistovaly tam výčitky poháněče. Zato asketů bylo mnoho, avšak všichni měli tutéž jedinou myšlenku: pracovat, aby dosáhli ctnosti. " 

Sv. Atanáš

Život sv. Antonína Poustevníka

Vegetariánství

Vegetariánství je úcta k životu, ke všemu co Bůh stvořil. Vegetariánství je intenzivní soucit se utrpením našich menších bratří, zvířat nejen ve volné přírodě, ale i v neetických průmyslových velkochovech. Vegetariánství je u hinduistického mnicha a jogína prvořadý předpoklad a základ všech dalších milostí. Již Lev Nikolajevič Tolstoj varoval, že dokud budou lidé jíst maso a budou používat jatka, budou na světě i války. Bohužel jsem nebyl vždycky vegetarián a styděl jsem se za to, když jsem zmoudřel. Ale narodil jsem se v křesťanském prostředí, kde všichni jedli maso, proto jsem i já pod vlivem rodinné výchovy tomuto zlozvyku sugestivně podlehl. S vegetariánstvím jsem začal hned na Boží Upozornění v roce 1996, kdy jsem byl přiveden do Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, kde tou dobou dlel můj budoucí Mistr Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Myslím si, že mne takto varoval Bůh abych neubližoval žádným živým bytostem. Vegetariánské stravování bych rád doporučil opravdu každému, i křesťanům, kteří toto upozornění však většinou bohužel ignorují, dokonce i v případě mnichů a kněží. Toto mé varování před násilím na zvířatech totiž pochopí jen skutečné duchovní Osobnosti, jako jsou indičtí světci, jogíni, svámíjové a sádhuové, kteří se vůbec neživí masem. Musíte mít prostě toto nejhumánnější hinduistické zrození, abyste To pochopili. NEZABIJEŠ, je velké přikázání Bible. Jeho výklad se však různí u křesťanů a indických Mistrů jógy. Zatímco křesťané se domnívají, že se zakazuje jen zabití člověka, Mistři jógy učí, že se jedná také o nezabíjení zvířat! Jogíni a mniši v hinduismu jsou proto vegetariány a myšlenku vegetariánství aktivně zasévají do nejširších vrstev lidské společnosti. Zde je tedy zásadní rozpor výkladu víry mezi Východem a Západem. Mniši a kněží v křesťanství totiž běžně jí maso. To je důvod proč bych nemohl být křesťanským mnichem. Přesto idea vegetariánství není cizí ani části katolické církve. Jsou to mniši trapisté, kartuziáni a pauláni - tři katolické řády - v nichž se po vzoru svých zakladatelů, živí rostlinou stravou a jsou vegetariány. Tím dávají zajisté velmi dobrý příklad těm křesťanům, kteří nad otázkou zdravé výživy sami přemýšlí. Přesto vegetariánství u křesťanů obvyklé není. Lide se bojí zříci se masa, neboť naslouchají názorům svých materialistických lékařů. Prý se maso musí jíst abyste byli zdraví! Takový ďábelský blud a lidé tomu věří! Pravý opak je pravdou. Vgetariánství by každému jen prospělo ke zdraví. Mí přátelé křesťané dále argumentují tím, že prý i sám Ježíš údajně jedl maso: velikonočního beránka a ryby. To je učí Bible. V souladu s literou zákona proto i oni prý mohou jíst maso. Já nevím proč to v Biblí je a kdo to tam zanesl, ale nevěřím tomu. Slyšel jsem totiž Osvíceného světce Svámího Mahéšvaránandu, který tvrdil o Ježíši, že byl vegetarián. Každému bych doporučoval, aby se vegetariánem stal, neboť jen pak můžete plně Pochopit. Nejdřív je nutné s jezením masa rázně přestat, teprve pak přijde na řadu soucit. Netrapte se tím, že soucit se zvířaty zatím necítíte a nedivte se tomu. Nejdřív musíte z toho vlaku jezení masa sami vystoupit. Vegetariáni si velmi pomohou eticky a zdravotně. Krom toho vegetariánská strava je i chutná a zcela nahrazuje masitou stravu. Ti, kdo zvířata zabíjejí: tedy řezníci, myslivci, rybáři ap. jsou hodni hanby. Krom toho si zabíjením zvěře vytvářejí opravdu zlou karmu, neboť utrpení, které způsobují, se ukládá do jejich podvědomí a bude se jim vracet v příštích životech. Nechtěl bych být myslivcem. Ti lidé opravdu nemají soucit. Jak někdo může uříznout hlavu jelenovi nebo srně, to nelze pochopit. A jím to připadá "krásné". Myslivci proto budou jednou velmi trpět aniž by věděli proč a čím. To je zákon karmy. Protože jsou to lidé bez soucitu, ani Bůh s nimi nebude mít soucit. Nebo to jim připadá hrdinské puškou s výkonnou optikou střelit zbaběle jelena do srdce? Já sám jsem vegetariánem od roku 1996, tedy již téměř třicet let. Maso mi ve stravě vůbec nechybí. V přechodu na vegetariánskou stravu mi velmi pomohl sám Svámí Mahéšvaránanda. Potřeboval jsem mít totiž záruku ve svém rozhodnutí stát se vegetariánem a tu jsem v jeho osobnosti jistě měl. To je již úkol Mistra, dělá z lidí vegetariány. Já jím všechny druhy zeleniny a ovoce, ořechy, mandle, též mléčné výrobky. Jsem tedy vegetarián, nejsem příliš útlocitný vegan. Tak toto jsem vám chtěl říct o vegetariánství z pohledu své víry.

"V Indii vědí všichni lidé, že sádhuové, svámiové a světci přísně dodržují zásadu ahimsy - nezabíjejí živé tvory a neubližují jim. Živí se vegetářsky. Zásadu neubližování neúnavně vysvětlují všem, kdo ještě nepochopili, že příkaz "nezabiješ" se nevztahuje pouze na vraždu člověka. Nezabiješ znamená, že nebudeš působit utrpení žádné živé bytosti. Ahimsa je nejsvětější princip v životě, a kdo jej porušuje, je hoden hamby."

Paramhans svámí Mádhavánanda

Lila Amrit

Život božského Mistra šrí Maháprabhudžího

Modlitba

Svámíjí říká, že modlitba je osobní konzultace u Boha, u Božského Já. Modlitba je dialog s Bohem, s vyšším Já. Vždy když máte strach, cítíte se osamělí, dezorientovaní, nebo negativní, ihned zasedněte, opakujte svojí mantru, modlete se ke svému vyššímu Já, jež je Bohem. Dočkáte se úlevy od svých starostí a problémů a zázračného vysvětlení a rozpuštění vašich vnitřních stavů a pochodů, a pokoje od všech dezinformací které na vás uvalil tento svět na bázi kutsangu. Vnitřní modlitba srdce, čili mantra džapa se musí stát vaší duchovní žízní a životní potřebou. Proto zasedněte a opakujte si odevzdaně s pokorou jméno Boží. Modlitba vás posvěcuje a činí váš život snesitelným, smysluplným, pozitivním a úspěšným. Vždy když jdu spát si odříkám - světe div se - několik křesťanských modliteb, které mne kdysi v dětství naučila má maminka jako "Otčenáš", "Anděle Boží strážce můj" a "Andělíčku můj strážníčku". Jsem si vědom toho, že bych se měl více modlit, neboť kdo jiný by se měl modlit, když ne poustevník. Na požádání se modlím za druhé lidi, nebo se pomodlím když k tomu dostanu vyšší vnitřní pokyn. Modlím se vírou, že to druhým pomáhá. Neočekávejte však žádné zázraky. Skutečné zázraky se dějí ve skrytosti. Takže se musíme všichni naučit více se modlit, mantra džapovat či jen prostě nehybně sedět v meditační pozici a rozjímat či dokonce meditovat.

"Požehnaný je ten, kdo se denně modlí, medituje a opakuje si mantru. Všechno se v dobré obrátí, usiluje-li člověk o poznání, má-li pevnou víru v Boha a je-li mu dopřána gurudévova milost (guru - krpá). Nechte v sobě stále znít Boží jméno a Bůh se stane stálým průvodcem vašeho života. Kdo v sobě cítí Boha, žije v radosti, necítí se nikdy smutný a opuštěný."

Paramhans svámí Mahéšvaránanda

Skryté síly v člověku

Mantra

Praxe mantry čili mantra jóga je esence jógové modlitby. Je to neustálé opakování Božího jména se zbožností, pokorou a úctou, například jména Ježíšova, Buddhova nebo našich hinduistických avatárů Maháprabhudžího a Dévpuridžího, kteří jsou uznáni jako plně Osvícené svaté osobnosti již od svého narození. Nic není důležitějšího - současně s ostatní jógovou sádhanou - než opakování své osobní guru mantry, obdržené od skutečného Mistra, jako byl Svámí Šivánanda z Rišikéše, Sai Baba a další. Tuto posloupnost indických Mistrů jógy, guruů, završuje v 21. století mnich Paramhans Svámí Mahéšvaránanda, který je Višvaguru, Mistr a Pán Vesmíru. Opravdu si zajděte na seminář jógy vedený Jeho Svatostí Mahéšvaránandou a požádejte ho o iniciaci čili zasvěcení do mantry. Rozhodně tohoto důležitého životního rozhodnutí nebudete nikdy litovat. Všichni svatí doporučují neustálé opakování Božího jména jako jisté cesty k Bohu, ke spáse, Osvobození, Osvícení čili k mókše. Já sám jsem na Cestě mantra jógy od roku 1995 a zjistil jsem, že je to již má nejoblíbenější a nejdůležitější sádhana. Praxí mantry můžete získat různé tajemné zvláštní schopnosti a síly a přiblížit se k Bohu, svému vysvoboditeli, Vesmírnému průvodci a Ochránci. Proto byste měli s mantrou co nejdříve začít. Opakování mantry je tedy druhou věcí, hned po vegetariánství, kterou bych vás chtěl naučit. Mantra může mít nadpřirozenou moc. Pouhé opakování mantry může způsobit zázrak. Taková je moc Božího jména. Proto nic není důležitějšího než mantra. Mantru s Božím jménem uděluje seberealizovaný Mistr svým žákům, pokud však Mistra nemáte musíte si vystačit s mantru z jógové literatury, například z velmi kvalitního a odborného spisu Šrí Svámího Šivánandy Mantra jóga. Tam je vhodných manter celá řada, tak si nějakou vyberete a začněte s jejím praktikováním. Samozřejmě nejlepší je získat mantru přímo od fyzického Mistra spolu s jeho požehnáním. Opakování mantry mi dává opravdu velmi hluboký vnitřní smysl. Myslím, že jsem zde na Zemi abych opakoval Boží jméno. Alespoň něco mohu dělat pro Boha. Alespoň něčím ho mohu těšit. Přitom chovám v srdci naději, že i Bůh najde zalíbení ve mně. Kéž by všichni lidé začali opakovat mantru! Hned by byl všude mír. "Mantra je poklad všech pokladů", říká Svámí Mahéšvaránanda, který ve svém učení klade na praxi mantry velký důraz. Pouhým opakováním mantry lze realizovat Boha již v tomto životě a dosáhnout mókšu. Mantra obsahuje Boží jméno, respektive jméno některého Božího avatára. To Boží jméno v mantře je velmi důležitá esence, není to jen nějaká bezduchá autosugestivní psychologická metoda. Boží jméno v mantře totiž odpuzuje negativní energie, jako jsou démoni, asuři a rákšasové. Oni Boží jméno nesnášejí. Oni chtějí raději maso. Proto, chce-li někdo realizovat Boha, měl by mantru opakovat ve dne v noci. To přitahuje Boží požehnání. Boží jméno je silná zbraň proti každému hříchu. Jděte proto do samoty a ticha, usedněte a opakujte svoji mantru. Mantra je zbraň proti nemocem, neboť léčí jak toto fyzické tělo, tak i za ním existující tělo astrální. V Indii je zázračné léčení mantrou dobře známo. Opakování mantry se musí stát každodenním zvykem. Opakování mantry se stane životní potřebou. Bude to přímo žízeň po mantře. Nenechte se zastavit překážkami, které na vaší Cestě jógy vyvstanou. Vyberte si Mistra v jehož blízkosti mizí všechny pochybnosti. Mistr to musí být Seberealizovaný - Osvícený, takoví Mistři jsou ale v této dnešní kalijuze velmi vzácní. Osud mi dopřál takového světce rozpoznat a objevit. Je jím Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránandu z Indie. Až poznáte celou jeho duchovní linii - parampara: Alakhpurídží, Dévpurídží, Maháprabhudží, Mádhavánanda a Mahéšvaránanda, bude ukončeno vaše světské bloudění i duchovní hledání. Pak vděčně přisednete ke Svámíjího nohám, přijmete od něj mantru a stanete se jeho žákem.

"Cvičení s málou osvobozuje od karem. Kdo cvičí s malou může očekávat brzské osvícení. Není-li mu osvobození souzeno v tomto životě, narodí se znovu ve šťastné duchovní rodině aby mohl rychle pokračovat na duchovní cestě. Bude žít v dostatku a úctě a to jsou plody mály, proto neustále cvič s málou."

Paramhans svámí Madhávananda

Lila Amrit. Život božského Mistra šrí Maháprabhudžiho

"Opakuj neustále svou mantru (Boží Jméno), je to tvůj nejvzácnější poklad."

Paramhans Svámí Mahéšvaránanda

Pataňdžalího Jógasútry

Meditace

Po své třicetileté meditaci pořád nevím jak se ve skutečnosti správně medituje. Nejsem teoretik, ale praktik. Já razím myšlenku, že stačí jít jen do ticha a samoty svého pokoje, jeskyně, poustevny, či na vrchol hory a opakovat si svoji mantru, pak se ono Božské samo od sebe zjevuje a vyšší Božské Já, čili vnitřní Mistr přichází ke mně. Nejsem tedy vůbec teoretik meditačních technik, a proto nikoho toto umění neučím osobně. Jsem si vědom toho, že si na to v podstatě musí přijít každý sám intuitivně, v souladu se svým duchovním vývojem. Já tedy jen sedím a rozjímám o tom čím mne Někdo v Tichu za myslí inspiruje. Je to nevysychající pramen Poznání a té nejhlubší možné Moudrosti. Tehdy ke mně od Vyššího Já přicházejí velice krásné a vznešené duchovní myšlenky i rady pro docela obyčejný praktický každodenní život. Já si vše zapisuji a dokonce píši podle tohoto poznání i tuto svou knihu. Vnitřní Mistr mi umí poradit v každé situaci v níž se na své duchovní cestě ocitám, a to velice moudrým a humorným způsobem. Jedná se o z knih nevyčtenou mystickou nauku a tu mohu předávat dál druhým lidem. Meditace razí cestu vyššímu smyslu života, Božskému životu v Božím zasvěcení. Nic není pro náš život hodnotnější a důležitější než meditace. Správná meditace není nějaké fantazírování. Nejlepší je když se na nic nesoustředíte, na nic nemyslíte, jen spočinete ve vědomí vlastního Já v Tichu za myslí, úplně se uvolníte, a opakujete si svoji mantru, čili jméno Boží. Všichni moudří lidé, světci, jogíni, mniši a prostí lidé všech časů, kultur a náboženství jsou vyobrazováni ve vznešené meditační pozici - my se musíme od nich toto tajemství učit a stále za všech okolností jen sedět, rozjímat, meditovat a kontemplovat. Smysl a cíl lidského zrození a štěstí zde na Zemi není v ničem ve vnějším světě, v ženě, bohatství, úspěchu ve světě, ale jen ve svém vlastním nitru - tam je třeba hledat a dokopat se k pokladu svého srdce, vyššímu Já, čili Osvícení, zažití a Realizaci Boha. Pořád o meditaci nemohu v podstatě nic říct. Myslím, že postačí jen nehybné sezení. Meditace je každopádně to nejlepší co můžete v životě dělat. Vnitřně naplňuje vyšším smyslem a přibližuje nás k Osvícení a Osvobození. Můj Mistr říká, že meditace bez mantry je jako tělo bez duše, proto si nezapomeňte opakovat při meditaci stále svoji mantru.

Meditace v jeskyni

Odjakživa mne velice přitahoval jeskynní svět ticha a samoty, nejdříve jako trampa a speleologa (od roku 1982) a později již jako poustevníka (1997) a mnicha (2021). Nyní vykonávám svou osamělou tapas, askezi v několika jeskyních jižní a střední části Moravského krasu, samozřejmě se souhlasem Stráže přírody CHKO Moravský kras. V současnosti se zdá, že je vše na dobré cestě! Probíhá totiž úspěšně jednání o vyčlenění jedné velice málo známé, bezejmenné a speleologicky nezajímavé, jen tektonicko-korozní, avšak uzamčené jeskyně v Křtinsko-Josefovském údolí poblíž Křtin čistě pro mou duchovní potřebu. Je totiž mimořádně důležité mít řádně uzavřenou, to znamená jen pro modlitbu a meditaci vyčleněnou prostoru pro ochranu před nežádoucími vlivy tam vznikajících duchovních energií. Nezbývá než doufat a věřit, že tato velmi komplikovaná neoficiální nebo dokonce tajná jednání o podstoupení této bezvýznamné jeskyňky poustevníkovi - o níž nebudu na základě dohody podávat na veřejnosti žádné bližší informace - budou nakonec úspěšná. Jedná se však o jeskyni nikoli bezvýznamnou z hlediska mé případné meditační praxe v podzemí a poustevnictví. Nazval jsem tuto jeskyni "Kajláš" podle posvátné hory v Himaláji, na níž žije údajně na nepřístupném místě bůh asketů a všech upřimných milujících modlících se lidí soucitný bůh Šiva. Nebo ji též nazývám "Moravská Alverna" podle hory kterou věnoval svatému Františkovi z Assisi jistý zbožný šlechtic jen pro osamělou modlitbu jeho srdce, a na níž dosáhl František svého sjednocení s Bohem, čili Osvícení, včetně oněch nevysvětlených svatých rán Kristových, Božích stigmat.

"Abys poznal Brahmán, musíš nabýt víru ve slova písem a ve svého gurua. Buď Brahmán oddán. Ustavičně o něm medituj. Ani činností, ani potomstvem, ani bohatstvím, ale oddaností k Němu a nepřipoutaností ke světu dosahuje člověk nesmrtelnosti. Nejvyšší nebe září v lotosu tvého srdce. Tam vstupují ti, kteří o to usilují. Pochopili podstatu svátých písem a vzdávají se světa. Odeber se do samoty. Posaď se na čisté místo a zaujmi vzpřímené držení těla s hlavou a krkem v jedné přímce. Ke světu buď lhostejný. Měj pod kontrolou smyslové orgány. Oddaně se pokloň svému guruovi. Potom vejdi do lotosu srdce a tam medituj o Brahmán - čistém a blaženém."

Upanišady

Jak začít s meditací

Já již nemedituji, já rozjímám. Strávil jsem několik let v meditaci v temné neosvětlené jeskyni, jen u doutnajícího ohně, se zavřenýma očima a s mantrou v srdci, ale to už mne přešlo. Nyní ani nezavírám oči, vůbec to nepotřebuji. Pouze hledím před sebe na oltář, pokud jsem doma v ášramu, nebo se dívám na přírodu a na skály, když jsem v jeskyni. Oči opravdu nezavírám. Ovšem nejraději při náboženském rozjímání hledím na fotografii svého duchovního mistra svámího Mahéšvaránandy. Zároveň se v mém vědomí objevují pokyny a informace, jak si mám počínat na své duchovní cestě i v každodenním praktickém životě. Jsem přitom zcela uspokojen ve své žízni po vyšším poznání. Klidně se toto rozjímání může týkat například mé zamilované speleologie, neznámých jeskyní, o čemž píši dokonce vlastní odborné publikace a články. Ale na podzemí se nyní již jako mnich nesoustředím. Chci tím jen říct, že můj vnitřní učitel a mistr ví opravdu cokoli a dovede mi to během rozjímání velice moudrým, ba humorným způsobem objasnit. Nepotřebuji ovládat všelijaké meditační techniky, jimiž se hemží svět. Po své třicetileté meditační praxi si myslím, že opravdu stačí naslouchat hlasu ticha v pozadí myšlenek, nejlépe při úplné samotě v poustevně, v uzavřeném pokoji ášramu, případně ve světském příbytku. Přitom si snažím opakovat svou mantru, ale do toho se již musím nutit, takže většinou jen naslouchám v tichu bez mantry svému vyššímu já, tedy nadjá. To však nelze doporučit začátečníkům na duchovní cestě, neboť by z ní mohli snadno sejít, proto si mantru raději stále opakujte. Teprve později, jste-li pokročilejší, mohou přirozeně odpadnout některé duchovní berličky a vy jen sedíte v hlubokém usebrání, blízko osvícení. Tak to dělám nyní já. Jak vlastně s meditací začít? Když jsem se do ní pouštěl v roce 1995 ve své jeskyni v horách Slovenského ráje, nevěděl jsem jak se správně medituje, neboť mne toto umění nikdo neučil. Jen jsem intenzivně cítil , že musím s meditací na horách začít. Připadalo mi to romantické, jen sedět na útesu či v jeskyni a meditovat. Na všechno jsem si tedy přišel sám. Mě stačilo zpočátku jen hledět dlouze do plamenů ohně ve své jeskyni, nebo se dívat na skálu pod skalním převisem. K tomuto účelu jsem měl na skále pověšené havraní peříčko, které skotačilo v závanu teplého kouře z ohně. Jen jsem na ně hleděl, koncentroval jsem se na ně a na nic víc jsem nemyslel. Nebo jsem v noci seděl ve ztichlých horách zcela sám a hleděl na srpek měsíce či na úplněk. Také jsem naslouchal vzdálenému šumu potoka hluboko v údolí. Hleděl jsem na okolní les, někdy za mnou přilétly nebojácné sojky nebo přišli na výzvědy kamzíci a já jsem cítil, že patřím mezi ně. Rád jsem sedával na vápencovém útesu nad hlubokými propastmi. Tvrdím tedy, že vůbec není nutné být oficiálním mistrem meditačních technik. Na horách budete dosahovat samovolných meditačních vnorů a bude docházet k osvětlování vašich problémů, které v samotě svírají vaše srdce, anahátu, vaši duši. Mnohé důležité se s pomocí Božích na horách dozvíte, aniž by vám to kdokoli musel objasňovat či zvěstovat. Takže klidně zapomeňte na všelijaké učitele duchovní cesty, především ty zesvětštělé. Výjimkou je osvícený světec, skutečný mistr, jako například svámí Mahéšvaránanda, ale i ten vám bude často jen potvrzovat to, co sami ze své samoty budete v hloubi duše vnitřně vědět. Takový je můj mistr. Nikoho neláme ani neatakuje, jak to podle mé zkušenosti dělají někteří jiní duchovní vůdci. Učí to, co vnitřně rezonuje s vaším poznáním, neboť je to ve skutečnosti učení vesmírného mistra, který je všudypřítomný, vševědoucí a věčný. Není to tedy jeho vlastní učení. To musí člověk pochopit a realizovat. V tom je velikost mého osvíceného mistra Mahéšvaránandy. Utvrzuje vás, že si na své cestě k Bohu počínáte správně. Proto jsem se vůbec neobával odevzdat se mu a zasvětit jako mnich, svámí, sanjásin a sádhu. Jsem na to hrdý, že mě má třicetiletá meditace, především horská, přivedla k tomuto nejdůležitějšímu rozhodnutí mého života. Od sannjás díkši vlastně již nic zásadního nehledám, všechno důležité mám ve vnitřní i vnější harmonii a mnohaleté utrpení pramenící ze spojení se světskou realitou z velké části zmizelo jakoby už ztratilo svou dřívější moc. Považuji tudíž za důležité, abyste se v očích tohoto světa takzvaně "zbláznili", jak učí evangelia a epištoly Nového zákona, tedy abyste se oblékli do oděvu nového člověka, v mém případě do roucha hinduistického svámího. Pokud se chcete opravdu osvobodit, neodkládejte toto své rozhodnutí na neurčito, do daleké a nevyzpytatelné budoucnosti. To znamená, že může být lepší se vůbec neoženit a nevydat se na tuto dlouhou cestu napříč životy. Musíme se Bohu zcela odevzdat jako mniši či poustevníci, jelikož jen tak se podle mé zkušenosti zbavujeme utrpení, které plyně ze spojení s pomíjivými světskými věcmi, včetně manželství, jakkoli i to může být pro někoho cesta k osvobození, jen delší a obtížnější. To všechno jsem vám dnes chtěl povědět o své meditaci na bázi rozjímání u nohou vesmírného mistra Átmána. Jen takového má smysl hledat, jemu se odevzdat, a to především ve svém vědomí. Proto choďte meditovat do hor, ale buďte tam opatrní. Hory jsou krásné a přívětivé, ale i tvrdé k těm, kdo do nich vstupují bez pokory. Mně hory daly první zkušenosti ticha, samoty a rozjímání. Proto na ně nedám dopustit.

Porozumět své vizi

Tato myšlenka mi přišla ve spánku, ve snu. Porozumět své životní vizi. Je to vize s níž jsem přišel na tento svět. Od počátku vím, že budu žít sám v tichu a samotě poustevny. Budu mít s sebou tlustý deník a pero a budu si všechno své poznání pro druhé zapisovat. Proto jsem se vlastně ani nemohl oženit, neboť je mým životním úkolem být poustevník, být tedy na cestě která jde životem tichý a osamělý. Mám psát knihy o tom nejtíže postřehnutelném tajemství, tajemství vtisknuté mi od narození hluboko do srdce a do duše. Mám tedy psát duchovní knihy jako službu veškerenstvu. Když jsem si toto ve snu uvědomil, málem jsem se rozplakal samou radostí. Konečně jsem Doma, na Cestě svého srdce, která mne vede tímto životem! S tímto úkolem jsem přišel na tento svět. Mám být poustevník, který píše knihy pro druhé. Budu svatým člověkem.

"Vzýváš-li Boha dnem i nocí z hloubi své duše, bezpochyby k tobě přijde a vezme tvůj život do svých milujících rukou."

Paramhans svámí Mahéšvaránanda

Systém Jóga v denním životě

Exorcismus, síla Lásky

Nikdy jsem nebyl exorcista, ani jím nejsem, ani si na exorcistu, tedy vymítače zlých duchů nehraju, přesto mne má životní zkušenost se zlem ve světě přiměla k hlubšímu zamyšlení. Proto jsem přijal metody duchovního boje se zlem. K tomu mi stačí obyčejný růženec a houževnatě a koncentrovaně na zlého člověka posílat svoji mantru. Pak se dějí ty pravé divy. Nemusím si ani představovat jeho tvář jak nabádal parapsycholog Břetislav Kafka. Můžete démonům a Satanovi požehnávat klidně ve jménu Ježíše Krista. Pak se budou dít ty pravé divy. Určitě to na všechny zlé bude účinkovat. Opravdu na mne kdysi útočili mentálně i fyzicky lidé, kteří jsou pod vlivem Satana. Já je ale odevzdávám na vyřízení jejich karmám a tomuto spravedlivému Vesmíru, čili Bohu. Černá magie se nevyplácí. Tito zločinci budou trpět rozličnými tělesnými i duševními nemocemi. Takový je neúprosný zákon karmy. A nikdo jim nemůže pomoci, neboť lékaři nechápou magickou podstatu světa. Satanisté budou padat do propasti bezedné, kde je jen pláč a skřípění zubů. Přidali se na stranu zlého, a proto nemají žádnou naději. Osvobodit je může jen intenzivní lítost. Všude tma, ani náznak Světla. Takový osud chtěli. Věčné zavržení. Nemá se Bůh od nich odvrátit? Magie se nevyplácí a trestá se. Můj Mistr na adresu satanistů, věnujících se černé magii, řekl, že to u nich může být nemoc schizofrenie. Nešťastní satanisté, proste Boha o odpuštění této zlé karmy. Hřích a zlo se trestá nešťastným zrodem, nebo dokonce i zvířecím zrodem. To není nějaká filozofie, to je Skutečnost, říká Mistr Mahéšvaránanda. Proto se rozmyslete, co činíte. Všechno se vrací, za zlé zlé, za dobré dobré. Na vás záleží jakou cestou se dáte, zda temnou cestou zla, nebo nadpozemskou cestou vesmírné Lásky. Proto se vzpamatujte.- Opatřete si růženec a začněte opakovat modlitby, to démoni nesnáší.

don Juan

"Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil." Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás.

Marek, 9, 38-40

Pozor na magické rostliny

Především na to co vám zde napíšu hned zapomeňte. Je to nebezpečné poznání, ale pokud chcete riskovat v úsilí o toto poznání, já vám nebudu stát v cestě, ale nebudu vám to ani schvalovat a požehnávat. Ale pravdou je, že na začátku mé duchovní cesty houby psilocybe, měnící vědomí směrem k duchovní cestě a Bohu sehrály v mém životě poměrně důležitou roli, jinak bych byl dodnes pravděpodobně jen pouhý obyčejný jeskyňář. Samozřejmě, že dnes po poměrně krátké, ale pronikavé zkušenosti s houbami psilocybe již 30 let s nimi samozřejmě vůbec neexperimentuji. Takovéto zkušenosti patří dle mne do mládí bojovníka, zatímco skuteční jogíni, ale asi ne v České republice, tomuto pokušení s vivékou unikají a věnují se jen očistné józe. Nikomu tedy neradím aby mne následoval po této dnes již mnou překonané cestě bojovníka v duchu učení dona Juana Matuse a jeho žáka Carlose Castanedy, ale pro mne to byly natolik úžasné chvíle s kontaktem s dosud neznámou realitou za naší myslí, že o tom podávám zprávu. Je to ale opravdu nebezpečné, mnozí se pod vlivem lysohlávek například pokoušeli létat a skočili do propasti… tak to jenom na vysvětlenou o jaké nebezpečí se jedná. Přesto by mnoha z vás za předpokladu překonání živelného strachu z neznáma tato zkušenost mohla snad i pomoci, neboť by navázala vaše spojení s astrálním vědomí, vaším vyšší Já, Nadjá. Mohli by vás ale mohli obklopit značně rozezlení zlí démoni, což je značně hororová záležitost. Domnívám se, že mnozí pokročilí jogíni zde v České republice mají zcela jistě nějaké takové zkušenosti, které samozřejmě ututlávají na veřejnosti, aby neztratila image "čistota" jejich duchovní cesty, to znamená že toto poznání zamlžují nějakou pofidérní duchovní naukou. Já ale vím, že vás to velmi zajímá, proto zde zaznamenám pro ilustraci zcela na okraj zápis o jednom takovém skutečném vnoru, při němž jsem našel svého vnitřního šamana.

"Jednou jsem snědl třicet hub psylocibe a odebral jsem se na pěší putování zalesněnou krajinou Plošiny Skalka v jižní části Moravského krasu. Podotýkám že tento příběh jak vystřižený z knih Carlose Castanedy o donu Juanovi se odehrál v roce 1995, tedy před víc než 30 roky. Snědl tedy tyto houby a proměnil jsem se v bohočlověka s nadpřirozenými silami a schopnostmi s nimiž jsem svobodně procházel po lesích, fascinovaně vnímal energie a aury stromů, kamenů a vše bylo až po okraj magické, naplněné mystikou. Při takové procházce jsem odešel až do vzdáleného Hádeckého údolí, kde jsem učinil zcela nečekanou zkušenost... Přivedlo mne To k jeskyni Švédův stůl, která mne uzemnila svou velkou mystickou silou a ve vytržení mysli jsem ucítil že v této jeskyni žili v pravěku šamani. Ucítil jsem blízkost těchto dávných šamanů a spontánně pod vlivem své zbožnosti jsem padl na kolena před touto jejich jeskyní a pomodlil jsem se zejména k jednomu z nich, Božskému Vesmírnému Šamanovi, jehož přítomnost jsem velmi intenzivně vnitřně cítil v této jeskyni. Byl to Někdo velikosti Buddhy či Ježíše, žil však tisíce let před nimi. Najednou jsem se cítil být žákem tohoto velkého šamana a očekával jsem proto, že vyjde ven z jeskyně, požehná mi, přivítá mne a příjme mne zpět po dlouhém odloučení do své společnosti. Šaman ale z jeskyně nevyšel... Proto jsem z kleku povstal a odvážil se opatrně vejít do nitra jeskyně osvětlené mdlým denním světlem. Když tu jsem zažil stav vědomí, že Já Jsem ve Skutečnosti tímto šamanem! Posadil jsem se do meditace na místě kde onen šaman před tisíci roky sedával, zapálil jsem oheň v jeho ohništi a v tichu ho dlouze uctíval ve svém srdci. Tak jsem se stal šamanem z jeskyně Švédův stůl!!!"

Tento vnor předznamenal mé skutečné setkání s Mistrem, jímž se stal několik měsíců poté Mistr jógy Paramhas svámí Mahéšvaránandou. Bylo to jakési proroctví o tomto blízkém setkání dvou duší, žáka a Mistra.

Nyní bych se již lysohlávek, jak se houby Psilocybe česky nazývají, po tom všem co vím a po zváženích všech pro a proti v životě nedotkl a hned bych se vydal raději usilovnou očistnou cestou jógy. Bohužel jsem toto poznání musel učinit a zaplatit, abych se nějak probudil z racionálního sna světského života, který na mne tehdy útočil a snažil se mne dostat pod svoů kontrolu a vliv, nastražujíc mi nejeden těžko prohlédnutelný světský chomout. Takže děkuji nakonec lysohlávkám i za toto jejich dobrodiní, že jsem to všechno za nemalého trápení prohlédl, a že se to zlému duchu tohoto světa nakonec nepodařilo, díky čemuž jsem dnes v pravdě duchovní, aniž bych si nesl jakékoli stopy a následky po svých předchozích zkušenostech s magickými "houbami" a marihuanou. Opakuji tyto zážitky se u mne váží na jediný rok života, rok 1995, kdy jsem z toho všeho naráz velmi rychle vystřízlivěl, prostě jsem měl tu lepší karmu, jít dál již bez těchto zajisté velmi zajímavých zkušeností. Bohužel dnes mnoho lidí pod vlivem konzumního života přistupuje ke všem těmto věcem nepatřičným zlým sobeckým a neuctivým způsobem a zneužívá je jen pro světské povyražení a odreagování aniž, by se byť i jen trochu modlili, či meditovali. Takoví jsme my rozhodně nebyli! Takovým není pomoci. Je líto jak mnoho sešli a jak mnoho bloudí v máji, světské iluzi. Vnitřní stav takových lidí se bude jistě stále zhoršovat a bude těžší a těžší, aniž si by to uvědomovali, až skončí mnozí na psychiatrii, protože se bojí podívat do sebe, do svého nitra, do svého podvědomí a tím i nadvědomí, až ztratí kontrolu nad sebou samými, jaké to nepochopení pravého smyslu lidského bytí! Takových zbloudilých jedinců na cestách drogově závislých, na drogových cestách v pravém smyslu toho slova je mi opravdu velice líto. Čeká je určitě intenzivní trápení a utrpení. Varoval jsem vás. Vysvobodit vás může jen modlitba a setkání se svatým Učitelem, díky čemuž jedině tuto jednoznačně zlou karmu můžete beztrestně opustit. Ale setkání s takovým Světcem, Mistrem a mystikem je v tomto dmešním světě velice vzácné. Můj Mistr Višvaguru Paramhans svámí Mahéšvaránanda patří mezi takovéto Světce, ale pro svůj věk už do Evropy bohužel nemůže přijít. Nespoléhejte se proto na to a učiňte něco sami pro své osvobození z moci psychoaktivních látek, například i alkoholu a tabáku. Já nepoužívám rád slovo "drogy" protože je to slovo negativistickou ateistickou psychologickou propagandou velice znežívané, bez hlubšího pochopení, o co se ve skutečnosti jedná.

Vize bojovníka na duchovní cestě

Již don Juan říkal, že nejúčinnější způsob života je žít jako bojovník. K tomu bych dodal, že být dobrý bojovník vůbec neznamená, že bychom měli být mistři jakéhokoli bojového umění. Neboť jsem poznal, že nejsem z kasty kšátrija, tedy. bojovníků, nýbrž duchovní bytost, jogín. Ani vám dnes nedoporučuji abyste se na duchovní cestě zabývali fyzickými bojovými uměními. Přesto uctívám i mistry boje, z nichž jedním z největších byl japonský světec 20. století Morihei Uešiba, legendární zakladatel aikida. Jeho fotografii mám dokonce na svém oltáři mezi ostatními světci, na znamení úcty a s prosbou o jeho vnitřní přízeň aikida. Opravdu nejdůležitější v životě a na duchovní cestě je být Dobrý Bojovník, tak jsem to alespoň pochopil a realizoval já. Bojovníkem se snáze stanete, když podstoupíte zkoušku dlouhodobé samoty v meditační jeskyni na horách. Tak extrémně zmoudříte, neboť poznáte z vlastní zkušenosti skryté vnitřní síly a energie, které hýbou našími osudy. Já bojovník rozhodně jsem jak lze vytušit z poněkud složité filozofie a mystiky mne jakožto mnicha jógy a poustevníka. V dnešní době se bojovníkem můžete stát například tím, že se zřeknete masa, drog, alkoholu, čokolád, sexu, nevhodné společnosti a budete zachovávat mlčení a osamění. Též velká dobročinnost a štědrost ve prospěch trpících bližních pomáhá se stát bojovníkem světla. K tomu musíte překonat lenost a stůj co stůj se přinutit k dodržování kázně při cvičení své každodenní jógové sádhany. Proto říkám, že jsem bojovník. Dá se říct, že ve vnitřním bojovém umění jógy mám černý pás. Ale to pochopí jen ten, kdo se mnou přijde do styku. Tak jako Šrí Dévpuridží, můj oblíbený svatý Mistr Indie, ani já nejsem pro tvrdost jednání s démony příliš populární. Ježíše taky všichni zlí nesnášeli, až ho ukřižovali. Tomu jsem se já však vyhnul neboť jsem odešel z lidské společnosti do lesa jen na poustevnu. Tam jsem vyzrál v bojovníka Boží Lásky.

Vnitřní bojové umění Síly Lásky

Uchovejte si čisté svědomí a srdce jako horský křišťál. K tomu slouží jógová meditace a jógová cvičení. Nejsem bojovník aikido, karate, judo ani kung-fu, přesto jsem tato bojová umění cvičil jako "amatér" několik požehnaných let svého života. Ale přestal jsem v pozdějším věku cestu fyzického bojovníka následovat, jakkoli ji dobře chápu pro tento reálný svět boje duality dobra a zla, lásky a nenávisti, pravdy a lži. Uctívám přesto Mistra bojového umění aikido Morihee Uešiby, kterého si velice vážím a cením jako Osvíceného světce japonského, nebo třeba namátkou Pátera Pia, což byl taky na své úrovni bojovník se Zlým duchem. Satan se ho bojí. Mým "bojovým uměním" v současnosti je jóga, přesněji meditační jóga, což je subtilní již vnitřní bojové umění - což se poněkud utajuje - na již prostému nevycvičenému zraku neviditelné úrovni v podvědomí, jak ví dobře například exorcisté, na úrovni bohů a démonů. Mým úměním je tedy vnitřní jóga, jíž se věnuji se zápalem pod vedením a doprovázením mého Mistra Jeho svatosti Mahéšvaránandy z Indie od roku 1996, tedy již třicet let.

Duchovní jméno

Můj Mistr Paramhans Svámí Mahéšvaránanda uděluje svým žákům duchovní jméno. Přijetí duchovního jména je symbolem vairagje, zřeknutí se, příklonem k duchovní cestě. Je to podobné jako když mnich odchází do kláštera, tak se zříká světských pout a zvolí si nové duchovní jméno, které chce následovat. Podobně je tomu v józe.. Měl jsem Svámíjího pozvání k životu v ášramu Jadan v Indii na pět let. To ve mně probudilo vairagju. Přijetí jógového jména bylo mou snahou přiblížit se rodilým Indům. Tak jsem si nechal na matrice - na znamení zřeknutí se - změnit své rodné jméno Marek Šenkyřík na Marek Gyaneshwarpuri, což znamená v překladu do češtiny "Ten který poznal". Toto jméno jsem obdržel od Mistra již v roce 1996 za pro mne velmi mystických okolností. Bylo to na jednom velkém radostném satsangu. Svámíjí právě mluvil o Bhagavadgítě a řekl, že nejlepší komentář k této svaté knize napsal světec Gjánéšvari. Měl jsem tehdy skrytou touhu obdržet duchovní jméno, kterou jsem však nedokázal vyslovit nahlas. Najednou se Mistr zeptal nás přítomných: "Který muž by se chtěl jmenovat Gyaneshwarpuri?" A dodal, že je to "velmi silné jméno, že on sám kdyby se již nejmenoval Mahéšvaránanda, tak by se chtěl jmenovat Gyaneshwarananda." Tak vysoce ocenil Svámíjí toto jógové jméno. Cítil jsem jak mi celé tělo elektrizuje, jakoby se každý jeho atom vyjadřoval k tomuto jménu. Tak jsem se ně přihlásil. Jsem s tímto jménem zcela spokojený. Vnitřní touha mé duše tak byla uspokojena. Znamená to, že mám duchovní jméno realizovat. Gyana (džňána) je jógová cesta, jedna ze čtyř cest tradiční jógy. Tyto cesty jsou: karma jóga, bhakti jóga, rádža jóga a konečně gyana jóga. Pod gyana jógou si představuji cestu poustevnickou, nad dualitou, v dobrovolné nemajetnosti, v soustředění se na Božský Princip. Gyanu je těžké pochopit. Je to cesta mnišská, v ústraní. Spojení jmen Marek Gyaneshwarpuri dále symbolizuje, že jsem se považoval za křesťana, než jsem prozřel že ve skutečnosti jsem jogínem a hinduistou.

Neubližování

Když jsem byl docela malý chlapec, mohlo mi být mezi pěti a deseti roky, sbíral jsem motýly a brouky do své odborně vedené entomologické sbírky. Později mne však ovládl soucit aniž by mi to někdo vysvětloval a já jsem spontánně se sběrem hmyzu přestal, přestal jsem motýly a brouky svou dětskou rukou usmrcovat. Tak jsem si již v raném dětství v důsledku svého odborně motivovaného entomologického sběru učinil zlou karmu. Později když jsem dospěl a započal s meditací jsem tohoto dětského počinu hořce litoval. Toto však již odeznělo a já proto dnes neusmrcuji dokonce ani klíšťata, která se mi přisají v lese na tělo. Mám totiž s klíšťaty tichou dohodu, že pokud mne něčím neinfikují, tak je nebudu zabíjet. A svůj slib učiněný kdysi v patnácti letech dodnes dodržuji a skutečně navzdory mému častému pobytu v lesích jsem nikdy ničím neonemocněl. Právě naopak, v lesích se ze všeho uzdravuji. Taky jsem v mládí v duchu jinak úžasné knihy dětské přírodní mystiky Thompsona Ernesta Setona s názvem Kniha lesní moudrosti, bohužel ulovil v potoce několik ryb. Ale i toho jsem vzápětí litoval a hned jsem s tím spontánně přestal. Taky jsem se jako kluk chtěl přihlásit do kroužku mysliveckého sdružení, protože se mi zdálo že rozumí přírodě, kterou jsem miloval, ale i nyní mi vyšší neviditelná síla, která vede celý můj osud a ochraňuje mne varovala abych to nedělal a do mysliveckého spolku nevstupoval. Dnes vím proč. Protože zabíjí v lese zvěř, což by byla pro jogína smrtelná karma, a proto mi v tom Někdo na nebi či v nadvědomí samozřejmě zabránil. A tak je to pořád. Stále jsem Někým vedený což vím ze své dnešní meditace. Proto ani vy neubližujte zvířatům ani lidem! Naše životy jsou někde nějak propojeny a pokud někdo ubližuje druhým, ve skutečnosti ubližuje i sám sobě. Všechno se vrací zpět. Proto moudrý neusmrtí ani mouchu, jak učili antičtí filozofové. Já rozhodně uctívám život ve všech jeho projevech: v lidech, ve zvířatech, v rostlinách a stromech, ve vzduchu, zemi a vodě, prostě ve všem co jest. Buďte taky takoví a za nic na světě neubližujte v ničem přírodě, tomu co ji tvoří a co v ní žije.

Milosrdenství

Často mi vstupují do očí slzy soucitu. Z toho pramení mé milosrdenství. Odpouštím druhým lidem nesčetné křivdy, útisk, pronásledování a nenávist jichž jsem byl ve svém dřívějším životě často terčem. Opravdu odpouštím svým nepřátelům, ale aniž bych jim odpustil. Odpustit totiž neznamená totiž poskytnout negativním lidem příležitost aby znovu zaťali své drápy do vašeho laskavého srdce a citlivé duše. Musíte se proto umět svých negativních bližních zcela zříci, neboť ty největší překážky a nebezpečí na vaší duchovní cestě plynou ze zlé, zkažené, nelidské, neduchovní společnosti. Poznal jsem, že pokud se takových lidí nevzdáte, musíte bohužel dál po celý život po křesťansku něčím trpět, aniž byste věděli čím, a to jsem již odmítal učinit. Proto vyhledávám samotu a jsem nezávislý. Nejsem jako Ježíš, jsem hinduista a jogín, proto neodpouštím druhým lidem jejich karmy a přece jim odpouštím vnitřním způsobem. Tím se po všech mých životních útrapách a zkušenostech s negativitou má takto vytříbená životní filozofie poněkud odlišuje od toho co do vás programují a snaží se do vás za účelem vašeho násilného pokoření vložit někteří křesťanští duchovní činitelé, kteří vás učí, že je vaší povinností každému odpustit. Já však nejsem takto křesťansky filozoficky založený. Mým ideálem řešení takových mezilidských zlých zkušeností a situací je sám kníže vojska nebeského svatý Archanděl Michael, který se se Satanem a zlými duchy taky vůbec nemazlí. Tak i já umím být nekompromisní a tvrdý pokud jde o Boží Princip, o Pravdu a o to aby se Láska prosadila a zvítězila nad lží a temnou nenávistí. Klidně na negativní lidí dokonce zvednu hlas a zakřičím, abych zvítězil! Vesmírné Milosrdenství je tedy důležitým duchovním atributem a princip Boží Lásky. Proto odpouštějte druhým lidem jejich provinění, chyby, negativitu, nelásku a zlobu avšak moudře v indickém duchovním pojetí bez zapomínání. Takovým lidem je opravdu lepší se úplně vyhnout abyste nenesli ty zlé karmy, které jsou přítomny v každé v lidské společnosti na bázi kutsangu.

Sebeléčba Láskou v samotě

Musíte ve svém životě mnoho vytrpět, abyste zmoudřeli. Zcela bez utrpení to bohužel nepůjde. Musíte se totiž umět odpoutat, a to je proces natolik útrpný, ba až děsivý, že ten kdo jím prošel může se především jen již shovívavě vnitřně usmívat a mlčet. Musíte zvítězit ve svém podvědomí. V něm jste spoutáni řetězy karem. Všechny musíte překout do Skutečné Lásky - to znamená osvobodit sebe i své bližní od připoutanosti k těmto zlým karmám, které vás poutají májou, světskou iluzí. A to je opravdu značně útrpné. Běžte proto do samoty na horský útes a přemýšlejte nad tím proč nemůžete či nesmíte být sami, být sami sebou. Mnozí vám na vaší cestě k Bohu a ke Skutečné Lásce budou stát v cestě - budou to vaši nejbližší přátelé i nepřátelé. Budete mít mnoho odpůrců. Budou stát proti vám, ale i oni nakonec poklesnou pod vaší nezměrnou odvahou a silou svaté touhy po Osvobození. Zatím však zatínají svými dobře míněnými slovy a radami své drápy hluboko do vašeho srdce a způsobují vám nesčetná vnitřní zranění. Taková je vyšší cesta poustevníka. Sebeléčíme se v osamění Láskou . Nemůžeme nikoho trvale změnit, musíme tedy změnit alespoň sami sebe. Proto se stáhněte do ústraní a uzdravujte se z ran duality. Jistě k vám přijdou ve vaší samotě andělé, dévové a vnitřní skrytý Mistr, a budou vám objasňovat pravou příčinu vašich těžkostí. A vy se začnete usmívat, neboť vše je v podstatě z vyššího stavu vědomí humorné, je to jakési panoptikum Lásky. Proto odpouštějte a nehledejte již nic u lidí, jejich společnost, útěchu či "dobrou radu". Na vše si musíte stejně přijít sami v ústraní. Nevycházejte z něj předčasně pod záchvěvy první Lásky. "Oni" by vás stejně nechápali. Nám stačí mít onen vnitřní oheň Lásky v srdci. Nemusíme nikomu nic dokazovat. "Oni" vás chtějí mít ohnuté a ovládané - tak jako ovce před porážkou. K tomu slouží mnoho donucovacích prostředků, například připoutanost k ženě, matce, dětem, domu, politice, náboženství atd. Toho všeho se na cestě do pousteven musíte umět vnitřně i fyzicky zřeknout, abyste nabyli opět svou prapočáteční Svobodu. Taková je Cesta jógy, džňánajógy. Uzdravujte se tedy vyšším typem Lásky a pojďte za Bohem. Nemusíte se stát mnichem či poustevníkem, ale bylo by to opravdu to nejlepší. Jinak stále otročíte a jste z duchovního hlediska nesvobodní. Navenek jste všichni zajisté velmi svobodní, protože jste nikdy nehleděli do svého nitra a nevíte tedy nic o vnitřních okovech, které vás poutají k budoucímu utrpení, iluzi, lži a temnotě. Všichni tady otročí, nevidím nikoho opravdu Osvobozeného, i pan farář v kostele otročí, například nikdy nikým neprověřené náboženské tradici, dogmatismu, úzkoprsosti vlastní víry například o neposkvrněném početí Panenky Marie, papežské neomylnosti, svatých válkách, upalování "kacířů" a jinověrců, slávomanem vlastní samospasitelné netolerantní Církve a náboženství. Takhle to ale Ježíš rozhodně nechtěl! Sešli jste dolů z Cesty Ježíšovy milosrdné Lásky!

Nezávislost

Nezávislost víry - tato odedávna základní vlastnost nás poustevníků mi zabránila ve formaci v organizovaném řeholním, klášterním či duchovním společenství, zejména v katolické církvi. Jedinou výjimkou je společnost vedená skutečným světcem, kde nehrozí z nevědomosti zneužití jeho funkce k násilnému pokořování, znásilňování a lámání dobrého charakteru uchazeče o členství v takovém společenství. Takového světce jsem nakonec doopravdy objevil nikoli však u katolické církve, ale v hinduismu v osobě Jeho Svatosti Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy. Jím jsem veden zcela nenásilně, tolerantně a s láskou po mé vlastní individuální cestě, která je jak se ukazuje čistě kontemplativní, poustevnická. Nemohu tedy být v žádném případě organizovaným křesťanem, kde je pokořování doktríně náboženství vyžadováno, někdy dokonce tvrdými otřesnými psychickými postupy, jako u Pátera Pia a dalších světců jejich církve. V tom jsou opravdu "mistři". To se týká i některých mistrů zenu, kteří místo aby anahátu léčili pozitivní energií a naplňovali Láskou, na ni hned útočí. To je má osobní zkušenost s těmito "mistry". Taky zaútočím, pokud se ke mě někdo přibližuje s projevem pýchy a neúcty. Tohle všechno Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda ale vůbec nedělá. Jsem tedy jogínem s kořeny pravděpodobně ve svobodomyslném Himálaji a nějakým nepochopitelným vesmírným dopuštěním či žertem jsem se zrodil v tomto životě zde ve střední Evropě. Proto mám s touto velehorskou dekompresí tady v nížinách určité problémy, například ze strany ochránců přírody, nebo lesáků, kteří mému pojetí náboženství vyžadujícímu častý pobyt v přírodě vůbec nerozumí. Nic, vůbec nic si z toho ale nedělám a dokonce i v České republice a na Slovensku kráčím směle po své horské Cestě jógy. Mě zajímá má prapočáteční Svoboda, nepotřebuji aby mi ji někdo v "dobré víře" ničil, či naopak schvaloval. Nepotřebuji aby někdo posuzoval moji náboženskou víru. Nepotřebuji aby mne někdo vychovával, od toho je můj vnitřní Učitel, kterého poslouchám od narození. Proto jsem nemohl být běžným mnichem, ale mnichem – poustevníkem. Nechci již ani spolupracovat s Jógou v denním životě, protože jejich kolektivní vědomí není rozhodně většinou anahátové, ale je to převážně manipůrové společenství, s vyjímkou satsangu. To je v rozporu s mou životní filozofií Lásky a Poznání. Jak jsem se přesvědčil nemají proto pro mé poustevnické potřeby pochopení. Z tohoto důvodu mi nepovolili trvalé poustevnictví na pozemcích svého ášramu ve Střílkách. Dokonce jsem odtud byl již jednou spolu s ostatními (Krijánanand, Síta a Jógapuri) nemilosrdně pro nic za nic vyhozený. Já jsem se sice vrátil po čase pokorně zpět do ášramu, kde jsem byl s úctou přijatý, ale mí společnící již Střílky ignorují, sabotují a nemají z těchto důvodů v úctě. Proto jsem se nakonec i já po delší rozvaze a pozorování dění v ášramu rozhodl nenavštěvovat organizované satsangy, na něž dokonce i mnichové musí platit tučné poplatky na vstupenky. S tím já ale vůbec z principu nesouhlasím. Mnichové by to měli mít přece zadarmo, ať jsou bohatí nebo chudí. Je to Princip úcty, který ve Střílkách zřejmě nezachovávají. Takže jsem se ocitl v patové situaci, a proto jsem na satsangy ve Střílách zatrpkl a vzbouřil jsem se, ale jen ve vší tichosti, jak se od nezávislého pokorného poustevníka již očekává. Prostě na satsangy momentálně nechodím, což má u poustevníka zajisté i jiné mystické důvody, mimo jiné proto, že se již nepovažuje za bhaktijogína a nekráčí cestou bhaktijógy, ani samozřejmě karmajógy. Všem na zamyšlení. Taková je z Vyšší Milosti Boží a nezávislost nás poustevníků. Když s něčím nesouhlasíme, tak jen tiše, ve vší úctě a hlavně nenápadně nespolupracujeme s momentálně "vládnoucím režimem". Neútočím na nikoho. Jenom filozofuji.

"Nenechte se vyvést z klidu ani vnějšími okolnostmi ani vnitřními stavy. Pokračujte po cestě, pro kterou jste se rozhodli, s pevnou vírou a důvěrou."

Paramhansa Svámí Mahéšvaránanda

Pataňdžaliho Jógasútry

Tantra, ne však u mnicha

Tantru je možné chápat jako taktickou zastávku na duchovní cestě směrem k celibátu a k mnišství. Nějakou zkušenost s ženskou energií má v tomto životě prakticky každý. Tantra rozhodně není negativní, ale o svých zkušenostech samozřejmě nic nevykládejte panu faráři v kostele, neboť povrchní duchovní by vás jistě vyobcoval a odsoudil. Tantra samozřejmě v žádném případě není pro již ordinované mnichy. Slyšel jsem, že v některých klášterech mají ženské protějšky, ale to je dozajista zvrhlost. To se týká například některých učitelů, či "mistrů" zenu. Též v Tibetu nevědomí mniši občas mívali ženy. V naší duchovní jógové tradici samozřejmě nic takového není, i když někteří Mistři či mniši čelí takovému obvinění ze strany nemocných žen, protože nežijí v ústraní, ale slouží velkoryse na veřejnosti. Tyto mé rady jsou určeny především pro světsky žijící ujařmené hospodáře. Takoví by si tantry měli v tomto smutném životě užívat, aby co nejrychleji z tohoto oblouznění vystřízlivěli a byli eventuálně připraveni nastoupit v některém z příštím životů cestu sanjásina. Ale lepší je být zcela čistý, bez těchto zajisté pro tělo zajímavých zkušeností. Pro většinu z nás toto panictví či panenství v dnešní přeerotizované společnosti a době není vůbec fyzicky možné, proto je lepším způsobem v naložení s nadbytečnou sexuální silou tantra. Neodsuzuji tedy pravou tantru, odsuzuji však různé tantrické deviace zejména v této západní společnosti. Skutečná tantra je soukromou záležitostí těch dvou, muže a ženy, a nikdo - ani pan farář v kostele - nemá právo do tohoto interního proudění energií zasahovat, mluvit, či dokonce něco u těch dvou odsuzovat. Proto pokud jste přeerotizovaní najděte si raději vhodnou, pozitivní, milující a duchovní přítelkyni a s ní sdílejte toto velké tajemství na principu vzájemné výměny informací. Můžete se o ženu ve svém životě pokorně pomodlit. Bůh vám pošle do života vhodnou partnerku, tak ji pak statečně příjměte. Já se o tomto nebudu více rozepisovat. Ale taková je již jóga, poradí k jakémukoli tématu života. Z jógové a hinduistické mytologie tuto cestu nejlépe ukazují samotní bohové Šiva s Párvatí, v době kdy nebyl již asketa, ale manžel a hospodář. Šiva měl tehdy dokonce děti. Taková moudrá je Indie. Nic nepotlačuje. Z hlediska indické filozofie, nikoli breviáře pana faráře, je tantra u hospodářů a světsky žijících lidí vhodná alternativa. Podle Skrytých sil v člověku, když se vědomí vzedme do anaháty, tak má dojít ke spojení Šivy a Párvatí, pokud jsem tento Svámíjího jinotaj správně pochopil. Já osobně se však již ženám na dobrou radu zkušeného mnicha a Mistra Svámího Šivánandy z Rišikéše vyhýbám. Právě jsem odmítl s jednou takovou mnohaletou krásnou kamarádkou jít z těchto důvodů byť i jen na čaj do čajovny. Počínejte si také tak. Můžete ztratit svou duchovnost a životní cestu za Bohem tak jako mnozí padlí sanjásini. Tento Vesmír řídí skryté zákony a není radno je provokovat. Vše musí být zcela v harmonii. Každá přirozená vášeň se dá s trpělivosti s pomocí Boží ovládnout.

Celibát  - brahmačárja, u mnicha

Celibát znamená bezženství a to i vnitřním způsobem. Znamená to, že jste po předchozích zkušenostech se sexuální energií velmi zmoudřeli, neboť tato nevede většinou ke štěstí, ale do chomoutu se světem. Dnes si mnišský celibát u sebe nemohu vynachválit. Tak jsem realizoval v dospělém věku svou samotu před Bohem, jako nezbytný předpoklad především vnitřního osvobození. Celibát, čili v indickém pojetí brahmačárja však není doporučení a závazek k dobrovolnému zachovávání toliko pro mnichy, ale i otcové od rodin ujařmení světským životem by měli být ve svých stycích s manželkami mimořádně opatrní. "Pokud není vymýcena i jen nepatrná žádost muže po ženě, jeho mysl je k ní připoutána jako telátko sající mléko ke krávě.", řekl Buddha. Proto u mnichů, kteří doopravdy touží po Osvobození a Osvícení musí být zcela vymýcena byť i jen n epatrná žádostivost a náklonnost k ženskému pohlaví. Proto mistři radí se ženám zcela vyhýbat a nevyhledávat vůbec jejich společnost. V Paramhansu Jóganandovi se dále dozvíme, že pokud není sexuální náklonnost k protějšku překonána a transformována, bude vás pokušení pronásledovat i v astrální realitě. I Ježíš říká, že kdo chce jít za ním, musí opustit svou ženu a příbuzné - to znamená zachovávat celibát. Na toto si přišli všichni mnichové nezávisle na sobě ve všech náboženstvích, ve všech kulturách a ve všech časech. Někteří adepti mladšího geologického stáří sice v nevědomosti odmítají celibát zachovávat, ale ti nejsou doopravdy připraveni pro Oosvobození, neboť v epištole sv. Pavla se píše, že svobodný se stará o věci Páně, jak by se zalíbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě. K tomu Jógananda dodává jako výstrahu, že zkoumal životy mnoha svých přátel, kteří se oženili. Když se vydali na moře světské zodpovědnosti, zapomněli na své odhodlání hluboce meditovat! A Anthony de Mello říká abyste si představili, že tomu člověku po jehož lásce toužíte řeknete: "Nech mne být sebou samým..." Ve chvíli, kdy tato slova vyslovíte pochopíte, že žádáte o nemožné... Kdybyste si měli vybrat mezi tím být ve vězení a mít tam společnost, nebo chodit po světě úplně sám, pro co byste se rozhodli? Proto já jako mnich nikoli z donucení, ale z vlastního poznání radostně a svobodně zachovávám nepochopený celibát - brahmačárju. I ženatý český mistr jógy Eduard Tomáš, ačkoli byl řádně oženěný s mystičkou Mílou Tomášovou napsal, že dokonalá harmonie je pouze tam, kde je Poznání. Podle starých mistrů je setkání dvou duchovních lidí v manželství zázrak, který se na světě odehraje tak asi jednou za tisíc let. Přesto se o to všichni, nebo téměř všichni marně pokoušejí a v manželství trpí, zoufají si a jsou nenaplnění a nešťastní, neboť se neprozřetelně zřekli Božské, především vnitřní svobody. Proto procházejte světem jako lev sebeovládání a postarejte se o to aby vás neproháněla žába slabosti. Nenechte se bít provokujícím bičem hezké tváře. Jak může mít otrok svých smyslů opravdové potěšení ze světa, píše dále Jógananda. Takový ztrácí schopnost správně rozlišovat. Nedovolte tedy aby žádostivost po partnerovi zatemňovala vaši mysl a opilí žádostivostí jste zapomněli upínat mysl k nejvyššímu - k Božství, jak řekl Maháprabhudži. Pokud celibát - brahmačáriju z různých příčin nechcete, či spíše nedokážete zachovávat, potom je opravdu pro vás lépe, když se normálně oženíte, přivedete na tento svět mnoho jogínů a plníte Boží vůli ve světě jen jako obyčejní hospodáři.

Jindy jsem našel jakéhosi světce v jedné jeskyni. Tolik se naplakal, že z toho oslepl. Jeho kůže byla šupinatá špínou a svatostí. Ten mi řekl ta nejpravdivější, ale také ta nejhroznější slova. Když na ně pomyslím, běhá mi ještě teď mráz po zádech.

Nikos Kazantzakis

Chuďásek Boží. Život sv. Františka

Být poustevník a mnich

Dlouho jsem kráčel po cestě mající srdce a to mne přivedlo k iniciaci do mnišského stavu a života, v mém případě hinduistických svámí. Každému radím, aby se nad svým hypotetickým mnišstvím vážně zamyslel. Samozřejmě pokud toužíte po sexuálním sblížení s ženou, není to pro vás bohužel vhodná cesta a zapomeňte na tuto myšlenku, neboť skutečné mnišství začíná teprve dodržováním kázně brahmačárje, celibátu. Je to nepřekročitelná neodiskutovatelná a důležitá zásada, i když není vždy správně chápána. Mnišství zcela setře světskost z vašeho vědomí a učiní vás přístupnými pravé duchovnosti, sjednocení s Bohem již za živa a v tomto životě! Proto jsem se stal svámím, hinduistickým mnichem, protože hinduističtí mniši se vyznačují naprostou fyzickou, psychickou, mentální – svobodou a svobodomyslností, čímž se bohužel velmi odlišují od běžných křesťanských mnichů, u nichž je naprosté podrobení doktríně, tradici, představeným požadováno. Oni tomu říkají pokora, poslušnost. Svobodné uvažování je u nich více méně potlačováno jakoby bylo od zlého. Z těchto důvodů jsem se křesťanským mnichem nestal, i když jsem nad tím též uvažoval. Přitahovali mne kapucíni, tedy řehole sv. Františka z Assisi. Toto se však z Boží vůle, která mne stále nepochopitelně ochraňuje, nemohlo stát jak dnes vím mimo jiné proto, že křesťanští mnichové, ani kněží většinou nezachovávají velmi důležitou myšlenku sattvického, tedy vegetariánského stravování, na níž my hinduistického zrození nahlížíme jako na jednu ze stěžejních zásad na své duchovní cestě k Bohu. Jak známo nejen proto tito masožravítito křesťanští mnichové stále něčím velmi trpí. Před tímto způsobem trpící spirituality jsem já u Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy zcela ochráněn. Ale oni chtějí z filozofických a mystických důvodů nést kříž utrpení Ježíše Krista, tak jim to Bůh dovoluje zažívat z vlastní zkušenosti, z počátku po kapkách až nakonec v radikální podobě stigmatizace, jako například u Pátera Pia, kapucína, muže bolesti a Lásky. Velmi si Pátera Pia vážím a opravdu má mou úctu, ale kříž vzývat nechci a nebudu. Ale vraťme se k mnišství u Svámího Mahéšvaránandy. Většina jeho mnichů učí samozřejmě jógu a vedou kurzy pro širokou veřejnost, což já ale z mystických důvodů odmítám učinit a zatím je toto mé odmítání učit jógu naštěstí Někým v pozadí plně tolerováno. Domnívám se totiž, že dobrý mnich musí mít nejdřív skryté síly, aby mohl sloužit na veřejnosti, k čemuž vede dlouhá cesta v kázni a praktikování sádhany v naprostém osamění, což se nazývá slovy "nejdřív musíš sám uzrát v samotě." Je známo, že i můj Mistr vykonával před službou veřejnosti pod vedením svého Učitele a Mistra Paramhanse Svámího Madhávanandy osamělou tapas, askezi v ášramu v Indii. K tomuto pojetí jógy ovšem v ášramech v České republice nejsou vůbec nakloněni, považují se pokorně jen za pouhé karmajogíny. Proto jsem pochopil, že pro mou jógu, která je mojí duchovní žízní a potřebou, nejsou v našich ášramech, například ve Střílkách, vůbec nakloněni a na pozemcích tohoto ášramu nejsou k tomuto pojetí jógy vůbec vhodné podmínky. Tak jsem poznal, že v mém případě bude nejlepší řádně zakoupit pozemek s vlastní naprosto anonymní poustevnou v lesích či na venkově kdekoli na Moravě, na níž bych se věnoval své vlastní osamělé horské Józe v denním životě ve smyslu Alakhpurídžího a Dévpurídžího z Himalájí. Takové je podle mne tradiční mnišství. Opouštíme tedy bohužel i klášterní život a odcházíme do neznáma někam na poustevny. Je to obdivuhodná cesta všech, kteří na duchovní cestě něco dokázali. Není ale mým cílem získat nějaké síly. Mně jde jen o Osvobození v té pravé, nejvyšší a nejčistší podobě, tedy dosažení skutečného Osvícení, Realizace a Sjednocení s Bohem. Věřím, že této mé soukromé myšlence bude můj Mistr nakloněný a zažívám a cítím stále jeho zejména vnitřní vedení, milost a požehnání. Buďte tedy i vy mnichy, klidně křesťanskými, když už nemůžete být rovnou hinduistickými, nebo buďte třeba buddhistickými mnichy, a neodkládejte již své mnišství na budoucí životy, které vůbec nemusí přijít, jen ty zvířecí. Udělejte tedy něco pro sebe, pro Boha a tím i pro své bližní!

"Vždyť není dáno každému, aby se vzdal všeho, zřekl se světa a věnoval se řeholnímu životu."

Tomáš Kempenský

Čtyři knihy o následování Krista

Nežádostivost

Být chudý pro Boha v žádném případě neznamená naprosto trpět jakýmkoli nedostatkem, to by bylo nepochopení této mé duchovní vize. Znamená to, že jsme se rozhodli pro ekologicky šetrný život. Já propaguji to co nazývám františkanstvím, tedy život v sebekázni a dobrovolné nemajetnosti v duchu sv. Františka z Assisi, který na sestru chudobu ve světských statcích kladl veliký důraz. To však vůbec nepřijali, nerealizovali nebo spíše nepochopili četní Františkovi následovníci. Přesto sv. František varoval, že evangelijní chudoba je jedním ze základních pilířů jeho víry a řehole. Proto šel tak daleko, že se stal žebrákem žijícím v bezdomoví. Domnívám se, že tuto středověkou tradici mnišství by bylo záhodno v této převážně konzumní společnosti úspěšně obnovit. Na mnohé z vás jistě doléhá karma nemajetnosti, to ale vůbec není zlé, je to dobré z hlediska vyšších duchovních cílů a aspirací. Ne nadarmo se skutečně duchovní lidé na začátku svého obrácení k Bohu zříkají peněz a světského majetku a odcházejí do bezdomoví jako potulní mniši a jogíni. Proto ani vy nelitujte, že jste poněkud nemajetní, může to být podnět a prostředek k vašemu vyššímu duchovnímu vzrůstu. Musíte se jen naučit žít šetrně a skromně, potom budete mít životních prostředků dostatek. K této šetrnosti je velice žádoucí ukázňování se například v otázce svého stravování a soukromých tělesných potřeb. Nelitujte proto vůbec, že jste chudí na světské statky, je to podstata mnišství! Buďte jako můj velký vzor sv. František z Assisi, rozdejte část svého nadbytečného majetku dobročinným a charitativním společnostem a nadacím, či jen obyčejným žebrákům a lidem v bezdomoví na ulici a zcela jistě budete mít karmický poklad v nebi. Tak jsem to učinil i já. Dokud jsem měl peníze, jenom jsem je rozdával a investoval do duchovních projektů. Nyní když jsem opět nemajetný, či spíše relativně nemajetný, jdu zase dál svou vlastní cestou, kterou nazývám "františkánstvím", což je dobrovolné káznění se. Buďte jako já, opravdu rozdávejte nadbytečný majetek, například Višvagurudžímu Mahéšvaránandovi - což je úplně nejlepší vynaložení všech svých hmotných statků - na jeho největší projekt: charitativní a dobročinný Óm ášram Džadan v Indii. Pokud ještě jednou zdědím nějaký majetek, zase ho budu rozdávat a zase budu sponzorovat různé dobročinné projekty, a to zde v České republice, v níž žiji jako poustevník, například na Charitu, Armádu spásy, Dobrého anděla, Greenpeace... nebo třeba na nemajetný trapistický klášter Nový Dvůr. Opravdu se na to už těším až budu bohatší a budu zase ve větší míře moci vydávat peníze potřebným. Františkánství, jak já tomuto svému životnímu názoru říkám, je nejpozitivnější, nejharmoničtější, nejláskyplnější cesta životem, jakou si lze v tomto světě přát a zvolit. Na tuto svou duchovní vizi jsem přišel již někdy před třiceti roky a stále jsem jí i jako mnich věrný.

"A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno."

Lukáš 12, 29-31

Beze strachu

Taky jsem měl strach, ale nyní již žádný necítím. Jaké byly mé strachy? Na počátku to byl strach ze smrti, z nebytí, strach tváří tvář nekonečnému Vesmíru po prožitku Vesmírné Lásky, strach z nemoci, strach být bez ženy, strach ze samoty, strach z bezdomovectví, strach z démonů, Satana, strach z černé magie. Těch strachů které na sebe bral život a které na mne útočily bylo opravdu velké množství. I vy jistě něčím takovým procházíte a trpíte. Dnes vidím, že mne strach upozorňoval na novou etapu na mé duchovní cestě, po níž budu muset projít. Nyní již žádný strach nemám a jsem v harmonii. Láska je nepřítomnost strachu. I vy se přestaňte bát. To vám radí poustevník, který všemi strachy, i těmi velkými, prošel a zvítězil nad nimi, pochopil je a rozpustil až se staly zcela neškodnou emocí. Myslím že zcela bez strachu to během cesty nepůjde. Strach je hnací motor a síla jít dál k Bohu. Proto se pomodlete pokud se bojíte a jděte dál za Bohem. Strach je v podstatě přirozenou emocí. Nesmíte jím však být posedlí. Don Juan učí, že k poznání je třeba přistupovat se strachem. To si já však nemyslím. Strach je na Cestě Poznání v podstatě náš nepřítel a musíme ho překonat všude, kde se objeví. Kdo se bojí, ten se ale něčemu ve svém životě učí. Například zpytujete své svědomí, takže to má na vás pozitivní vliv. Vesmír je ke každému spravedlivý. Hlavně si nepřipustit strach. "Oni" totiž démoni ze strachu žijí, prostřednictvím strachu vás udržují ve své moci a ovládají. A o tom je již tento svět a život v něm. Skutečně osvobozené bytosti vždy byly a jsou beze strachu. Žijí naopak v Lásce, která se strachem neslučuje. To "oni" ví, proto se naší Lásky bojí. Jenom meditace zahubí všechen strach. Podívejte se proto beze strachu do sebe jak funguje váš vnitřní vesmír. Pohleďte strachu do tváře a přestane vás sužovat.

"Pravý yogín ať žije ve skrytosti, vnitřně spojený s věčnějsoucím duchem, ať pěstuje samotu, ovládá svou mysl a nestará se o světské bohatství a jeho shon."

Bhagavadgíta 6.10

Beze jména

Na duchovní cestě raději nezanecháváme stopy. Přesto většina velkých Mistrů a světců naštěstí pro nás nesmazatelné stopy v myslích a srdcích věřících zanechali. Tak to cítím i já. Velký čínský mystik Lao-c´, zakladatel taoismu zanechal okřídlenou větu: "Tao je věčné a zůstává beze jména." To je chápáno tak, že mám odejít do anonymního ústraní, což je odvěký ideál všech skrytých mudrců, nejen v Himálajích, ale všude na světě, tedy nás poustevníků, kteří neusilujeme o věhlas svého jména ani o pozice ve společnosti, na rozdíl od profánních politiků a světské populace. Opravdu chtějte být se svou duchovní cestou skrytí. Z tohoto důvodu nemám žádného žáka ani studenta jógy, protože jsem dosud nedokončil svoji Cestu k Osvícení, navíc po předchozích opravdu zlých a negativních zkušenostech nemám již ani v podstatě žádného důvěrného přítele, s výjimkou jógových přátelství na principu bhaktijógy, se zvlášť oddanými a pokornými žáky Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, našeho Mistra. O ostatní přátele a kamarády z dětství a mládí nejevím již většinou žádný zájem, aniž bych věděl čím to je. Všichni odešli a zmizeli, kam já již nepatřím a ani oni o mne nejeví valný zájem. Opravdu již nemám skoro žádná přátelství ani kamarádství. Považuji to za zbytečnou ztrátu duchovní energie již nepatřičným směrem a způsobem. To se však netýká mých nejbližších sanjásinů - mnichů a bhaktijoginů, kteří jsou se mnou na stejné duchovní cestě. Opravdu se naučte odevzdávat a opouštět již nežádoucí svazky se světem v podobě všelijakých překonaných povrchních přátelství, lásek a zejména kutsangu, neduchovní společnosti. Pokud opravdu duchovně rostete a zrajete, tyto svazky samy od sebe někam mizí a oddělují se a odpadají od vás, zůstávají jen ti skutečně hodnotní přátelé v podobě satsangu a bhakti, oddanosti k Bohu. Takže mým heslem je cesta beze jména. Přesto podepisuji svým jménem například různé své články a publikace takže mé jméno tu zcela jistě zůstane na dlouhý čas archivováno v různých archivech a knihovnách, což dělám opravdu rád, neboť si myslím, že na odborné úrovni tu smí po mně něco zůstat jako prašád pro druhé a pro budoucí pokolení. Rovněž Lao-c´ zakladatel Cesty Tao po sobě zanechal spis o své duchovní nauce. Ze stejného důvodu i já píši rozličné filozofické a mystické myšlenky na papír, nebo i jen na internet, což považuji za důležitou službu pro druhé. Taková je tedy cesta beze jména věčného Tao v 21. století. Rovněž můj Mistr Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda není jistě zcela beze jména. Je totiž celebritou doslova mezinárodní celoplanetární úrovně a ve zdech kolosálního ášramu v džadanské poušti v Indii, který nese jeho jméno, zůstane jméno tohoto mudrce zachováno prakticky na věky. A tak to cítím i já, že tu mé duchovní jméno může zůstat u všech mých pozitivních a láskyplných činů v České republice, čímž se samozřejmě odlišuji od všech zcela anonymních poustevníků. Nejsem tedy poustevníkem v té doslova nejskrytější podobě, neboť stále na rozdíl, od nich cítím, že tu něco pozitivního pro druhé mohu a mám vykonat a zanechat.

"Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

Jan 3,8

Satsang, vnější a vnitřní

To nejúžasnější co můžete zažít je satsang u nohou Osvíceného Mistra jako je Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Říká se, že satsang u nohou sádhua je jako životní vítězství. Rovněž Upanišády vyzdvihují důležitost naslouchání slovům Mistra. Probuď se a přisedni k nohám Mistra. Tato cesta je jako ostří nože. Těžko po ní jít. Já na satsang nedám dopustit. Vše je to tajemné působení Boží Milosti. Na satsangu se předává pozitivní energie, Láska, jíž má každý zapotřebí. Zpívají se duchovní zpěvy, bhadžany až se oči orosí slzami Lásky. Mistr přednáší o józe a svém Poznání. Všude je ticho, které občas přeruší jen smích zúčastněných. Svámíjí totiž svoji jógu přednáší s humorem, nadhledem a s uvolněním. Proto je svými žáky nadevše milován a uctíván, jako Boží vtělení. Já sám jsem byl na Svámíjího satsangu poprvé v roce 1996 a hned si mne tento Mistr jógy získal svou dobrosrdečností. Od té doby se účastním prakticky všech satsangů v ášramu ve Střílkách, který je nejvýznamnějším Svámíjího ášramem v Evropě. Svámíjí si mne opravdu získal a i proto jsem se mu zvlášť odevzdal jako mnich - svámí. Přesto po mnoha letech prožitých na satsanzích radím, abyste neustrnuli ve svém duchovním vývoji pod vlivem přijímání jen vnějších energií, ale šli někdy dál také po své vlastní individuální cestě do osamění. Tak učinili všichni poustevníci a mezi nimi samozřejmě i já. Následujte ve všem své vnitřní volání a nic nepotlačujte. Pokud se vám zdá že duchovně stagnujete může to být vnitřní signál, že máte učinit nějaký další krok, jímž může být právě cesta na poustevnu. Já klidně ze satsangu odejdu do lesa, abych našel svůj vnitřní vztah s Bohem, neboť Bůh mystiků a proroků odjakživa promlouvá v Tichu a samotě. Jsem tedy velkým příznivcem těchto zejména vnitřních satsangů v samotě u nohou Vesmírného Mistra. Proto kolektivní satsangy nyní ve věku padesáti sedmi let již zanedbávám a budu se zdržovat více v klauzuře, či v lese. Já jsem tento opravdu radikální krok směrem k Bohu již udělal a nalezl jsem štěstí, mír a harmonii. I vy budete překvapeni kolik Lásky, štěstí, harmonie, inspirace, vnitřního míru, smíření a odpuštění naleznete u nohou svého vnitřního Mistra v samotě poustevny. V samotě budete samou radostí psát básně a možná i duchovní knihy pro druhé. Taková je cesta poustevníka, džňánajogína, neboť džňánajóga je kvalitativně vyšší cesta než bhaktijóga nebo prostá karmajóga. Já jsem především džňánajogín s bhakti, oddanosti k Bohu, což je myslím velice důležitá kombinace nás všech poustevníků, nezbytná pro život v samotě ústraní poustevny. Obracejí se na mne bhaktové s žádostí abych je navštívil na satsangu. Já jsem se však rozhodl vnější satsangy omezit, s výjimkou stříleckých satsangů s Višvagurudžím a místo toho žít v samotě na bázi vnitřního satsangu u nohou svého Vesmírného Mistra. Doslova jsem se rozhodl, že ze své požehnané samoty nevyjdu ven dokud nedosáhnu Osvícení. Má účast na satsanzích do té doby je zbytečná. Nejsem již bhaktijogín.

"Spoléhej na Boha a přijmi svůj osud, ať je jakýkoliv. Bůh je v tobě, je s tebou. Nejlépe ví, co ti dát a kdy."

Sái Bába

"Komu patříš? Komu patří svět? Komu patří vesmír?" "Všechno patří tobě, Bože." řekl jsem. "Tak vidíš,", řekl Maháprabhudži. "Jestliže všechno patří Bohu, Bůh se o tebe postará. Je s tebou, ať jsi kdekoli. Ať jsi v horách, ať jsi v džungli, ať jsi na poušti, ať jsi ve městě, ať jsi v téhle zemi nebo v cizině, všude jsi pod boží ochranou. Mé požehnání tě bude provázet po celý život…" Nic zlého se ti nemůže stát, věříš-li v hloubi duše Bohu.

Paramhans svámí Mádhavánanda

Líla Amrit, Život Božského Mistra šrí Maháprabhudžiho