Poustevnictví - jako životní Cesta k poznání a realizaci Boha uvnitř sebe

Poustevnictví je velice přirozený způsob života. V podstatě se odstěhujete do hor, do lesa, do přírody a učíte se v samotě žít a existovat. To si mnohý z vás vnitřně samozřejmě přeje, ale nikdy bohužel plně neuskuteční. Vám stačí totiž jen občas si vyjít na několika hodinové výlety do přírody. Ale u některých opravdu ojedinělých jedinců, se zvláštní duchovní konscelací se tento pobyt v osamění lesa stane životním vyjádřením hledání svobody duše. Já šťastnou souhrou okolností patřím mezi ně a mýtus poustevnictví jsem napodobil již v mládí a dokonce realizoval v jeskyni na horách. Není to tak úplně snadné, což si málokdo uvědomuje, být sám se sebou spokojen v nejhlubším osamění. Musíte proto příjmou metody sebekázně a duchovního boje - a již jste přirozeně na duchovní cestě! Postupně zjistíte, že potřebujete ke svému osamělému životu v přírodě nějakou pozitivní činnost a náplň na rozptýlení. Tehdy začnete přirozeně cvičit s tělem, v mém případě bojovým uměním na začátku mého života v lesích a hlavně jógou v pozdějším již zralém věku. Ale to ke štěstí poustevníka rozhodně samo o sobě ještě nestačí. Musíte se začít přirozeně zabývat taky svou myslí, vědomím i se svými myšlenkami, které si více než kde jinde začnete uvědomovat právě až v horském osamění, kde nikde není na blízku ani živáčka, který by se na vás podíval a rozptýlil vás. Tehdy se opět velice přirozeně konečně posadíte na holou zem, zavřete oči a vydáte se na průzkum vámi dlouho opomíjeného vesmíru uvnitř sebe. To znamená že začnete meditovat!!! Sami si zjistíte, že k tomu ale rovněž přirozeně potřebujete nějaký záchytný bod pro svou mysl a Boží obsah a náplň - tedy pokud jste věřící v Boha - a být věřící v Boha je k životu na osamělé poustevně opravdu nezbytné, jinak by to mohlo být hrůzostrašné a nebezpečné, to rozčarování a pád všech iluzí - a proto je tu mantra, čili jméno Boží. Tehdy pochopíte důležitost duchovního Mistra, někoho takového jako byl svatý Jan Křtitel v případě Ježíše. A jste najednou poustevníci, která všechno naučí ticho a samota na horách, jak se sluší a patří. Tak jsem to přirozeně dělal já. Opakuji, je to celé velice přirozený proces na který si každý vlastním tempem duchovního vývoje příjde sám. A samozřejmě celibát, brahmačárja, neboť již nemáte samozřejmě žádnou službu ženy. Celibát rozhodně nepodceňovat, je to esence přístupu k vyššímu poznání, svobodě, moudrosti a pravé Lásce. Opakuji, v samotě je vše zcela přirozené a bezpečné, prosté násilí všeho druhu, vnějšího i vnitřního. Poustevnictví tedy je jedním slovem život ve vyšší oktávě, harmonii s celým vesmírem, vnitřní naplnění a uskutečnění Boha v sobě samém. K tomu se však musíte probrodit šalbou ega, kterou na vás uvalila vaše předchozí světská existence. Musíte to nějak přetrpět být bez drogy lidské pomíjivé útěchy a společnosti. Poustevníci byli vždy elitou duchovnosti. A mezi ty pravé poustevníky, mudrce, jogíny, mystiky v pravém smyslu slova toužím patřit od narození podvědomě či nadvědomě i já svámí Gyaneshwarpuri, či prostě jen dříve po křesťansku poustevník Marek. Doporučuji samozřejmě i vegetariánské stravování, neboť jako poustevníci si uvědomíte do morku kostí opravdovou hrůznost a nebožskost masitého stravování, kdy se pojídají mrtvá těla cizích bytostí, které přece jenom mají rozhodně od Boha právo na vlastní život a existenci! Takže vegetariánství, či dokonce útlocitné veganství jako nezbytné podmínky k trvale udržitelnému přežití - opakuji všech živých bytostí, nejen lidí - na této planetě Zemi!