Proč se nevrátím zpět do Himálaje

Tohle nevím určitě. To ví jen můj Osvícený Mistr Mahéšvaránanda, který mne na mou vlastní žádost zde v České republice zanechal. Někdo mi napsal mysticky motivovanou myšlenku, že není nutné aby na jednom místě žili dva Šivové. Proto ani já nemusím odejít do Indie, kde již jeden Šiva je. Raději zůstávám zde v České republice. Sestoupil jsem z Himálaje z předchozího zrození. Vůbec nevím proč jsem v České republice nyní ve vyhnanství, ani co tu hledám v důsledku zodpovědnosti o mou nemocnou maminku, což je zajisté světská připoutanost. Ale schválená a požehnaná Mistrem. Nechci vám však jít chybným příkladem. I Ježíš učil, že kdo chce jít za ním jako za svým nejvyšším cílem, musí opustit své pokrevní příbuzně, ženu, matku a podobně. To vím samozřejmě i já. Ale duchovní cesta je plná paradoxů, tak nad tím prosím nepřemýšlejte a neodsuzujte mne pro tuto domnělou nedokonalost mého výkladu svatých Písem. Později se však vrátím zcela jistě zpět do hor, mě stačí do Slovenského ráje, nemusí to být hned Himálaje. V České republice se necítím spokojeně, ale zvykám si na mentalitu spolubližních z nižších nadmořských výšek. Mnozí mne nemají v úctě a rádi pro to co nosím od narození v srdci a co znamenám duchovně, mnozí mne jako Satan proklínají a nenávidí, jako Ježíše mne zde ukřižovávají, já se však blahosklonně nad všemi dnes již neškodnými útisky usmívám. Nerozumí mi správně ani žádný pan farář, který by mne chtěl křesťanizovat.  Já jsem však Šiva. Šivóham. Tážu se jen proč lidé tohoto světa nemají rádi - za života - mystiky? Myslím si, že je to proto, že vás přesahují. Nějaký smysl můj život zde v Evropě ale má, to se ukáže teprve později, doufám že né až po mé fyzické smrti, jak je u křesťanů a katolíků obzvláště bohužel obvyklé. Mé duchovní Poznání absolutně vysvětluje himalájský Mistr jógy Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše:

"Ti kteří šli cestou moudrosti nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí. Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."

Jinými slovy, vše co tu předvádíte je již zesvětštělé poznání jen na úrovni karmajógy a nanejvýš bhaktijógy, při vší úctě k těmto duchovním cestám. Na této úrovni se nachází i neklášterní a částečně i klášterní křesťanství. Oni vám to satanisté - zajisté vylhaně, jak jinak, říkají. Ale nemýlí se. Tohoto všeho se zříkám. Jsem poustevník. Podotýkám, že je tu ještě vyšší stupeň vědomí: rádžajóga a nejvyšší stav vědomí je gyanajóga (džňánajóga), ať se na mne tímto tvrzením oddaní bhaktové vůbec nezlobí. Já se nemýlím. To je již blízko Osvícení, čili sjednocení s Bohem, Božským Já, Nadja. A tohle všechno nižší poznání vás zde učí. Kroutím nad tím nevěřícně hlavou. A vy v dezorientaci jim přitakáváte, svým učitelům, "mistrům", rodičům, politikům a bůh ví komu ještě. Je to Platónova jeskyně! Tohle bez poustevny důsledně v samotě na horách neprohlédnete. Ale vy chcete ze strachu meditovat kolektivně - což je v rozporu s učením Bhagavadgíty, bible jógy - tak si to na úrovni manipůry užívejte zesvětštělým způsobem. Vítězství Bůh dopřává osamělým jogínům, kteří se odváží v rozporu s tím co si myslí kolektivní vědomí být důsledně sami. Navzdory výše vyslovenému se již do Indie pravděpodobně nechystám. Mě to stačí bohatě v jeskynní poustevně zde v Moravském krasu, nebo i ve Slovenském ráji.

Jaké je mé duchovní poslání zde v České republice? Jsem vtělení Dévpurídžího Principu.

Sestoupil jsem z Himaláje sem do Evropy meditovat a rozjímat. Nemám žádné zvláštní duchovní poslání od Boha na veřejnosti. Nechci nikoho obracet na víru. Nechci spasit tento svět. Jsem jen pro ty, kteří jsou mi dáni, pro Mahéšvaránandovy bhakty a sympatizující s jeho cestou Jógy v denním životě. Má cesta je tichá a skrytá. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Nejsem tu tedy v žádném případě pro všechny, tak jako Dévpurídží nebyl pro všechny. Kdo byl jednou ukřižován, ten už nedůvěřuje lidské společnosti a dualitě neslouží. Tím se velice odlišuji od ostatních Mahéšvaránandových svámiu, neboť jsem svým zrozením poustevník. Jsem vtělení Dévpurídžího Osamělého Principu. Jsem Šiva.