Radostný sebezápor.

Nejen nyní o velikonočním postním období, ale po celý rok a po celý život budu zachovávat asketické principy svého stravování. Abych utáhl svůj sponzoring dobročinných organizací, jejichž podporování je má priorita, jsem se zamyslel kde vzít chybějící finanční prostředky. Připomínám, že na sponzorství vydávám již 2600 Kč měsíčně, přičemž se to bude v budoucnu ještě asi zvyšovat o nové subjekty. Tak přišla přirozeně na přetřes otázka mého domněle satvického rozhazovačného stravování. Jedl jsem velké množství předražených jogurtů, dále velké množství nesezonního ovoce, pomerančů a hroznů ap., i jinak jsem si užíval a dopřával blahobyt, někdy jsem konzumoval i koláče a oplatky atd. To všechno mne tedy přivedlo k zamyšlení. Nyní před Velikonoci jsem se dobrovolně v této věci radikálně ukáznil jako svatý Antonín Poustevník na poušti, a uvědomil jsem si že toto jsou ty pravé principy, které chci podvědomě po celý život asketicky zachovávat. Jím nyní již v podstatě jen jedno jídlo denně: pestrou směs zeleniny, krátce povařenou, k tomu misku rýže a to vše zalité a ochucené třetinkou rozpuštěného másla. Koření jsem se rozhodl nepoužívat stejně jako olej. A jídlo vhodné pro poustevníka ke každodennímu stravování je hotové! Tak jsem objevil pro sebe to pravé jídlo, které je značně výživné, satvické, zdravé a k tomu za minimum finančních prostředků. Pokud mám přes den hlad, tak sním tři malé banány – a to mi stačí ke štěstí. Jogurtů se zcela zříkám, ne že by mi nechutnaly, ale jsou opravdu nefrantiškánské ceny, takže je nebudu zakupovat, ani mé oblíbené pomeranče. Jenom na outdooringu na horách budu jíst drahé mandle, oříšky a sýry s chlebem. Tak to je to nad čím teď přemýšlím a co chci zrealizovat.