Mé básně

Láska z hvězd

Marek P. Šenkyřík

1986

Život 18-letého (1986)

Jako rozpálené stráně,                                                                                                                                                             jako obzor se zapadajícím sluncem,                                                                                                                                       večerní ticho pod klenbou jeskyně                                                                                                                                         a ranní vstávání pod modrým nebem.

Všechnu černost smývat u zpovědnice                                                                                                                                 pro krásný pocit potom před oltářem,                                                                                                                                   kopat a hledat střípek na lopatce,                                                                                                                                          či vidět motýla nad květem.

Večerní zamyšlení (1986)

Člověče pohleď na večerní oblohu,                                                                                                                                         lehni si na záda do měkké trávy a přemýšlej.                                                                                                                       Co myslíš jaké je tvoje postavení v tom množství světů,                                                                                                     jaké je tvoje postavení v tom toku času?                                                                                                                               Dovedeš si vůbec představit to co vidíš?                                                                                                                             Dovedeš si představit vesmír?                                                                                                                                               Odpovíš, že jsou to hvězdy, planety obklopené množstvím prostoru, jež jeohraničen černými dírami.                         Co je to černá díra?!                                                                                                                                                                 Byl jsi tam, že mi toto tvrdíš?                                                                                                                                                 Ale co je za ní, co je dále?                                                                                                                                                       Řekneš, že nic.                                                                                                                                                                         Jakto nic!!! Co je to nic???                                                                                                                                                       No nic je nic.                                                                                                                                                                             Vidíš člověče jak jsi hloupý.                                                                                                                                                      A ty si přivlastňuješ právo soudit a odsoudit věci, které jsou tvému vědomí nepochopitelné.                                        A jak si můžeš myslet, že tvůj život je důsledkem neskutečného množství náhod.                                                          Vždyť život je to nejcennější co máš.                                                                                                                                     A ty říkáš, že vznikl náhodou.                                                                                                                                                Jsou mi k smíchu vaše teorie.                                                                                                                                                 Ty myslíš, že podstatou života je žít a užít a pak už nic?                                                                                                     Nikoli!                                                                                                                                                                                        To by bylo příliš snadné a jednoduché.                                                                                                                                Žít si jen tak bez zákonů.                                                                                                                                                        Ano, dostali jsme zákon, dostali jsme naději a to je smysl života.                                                                                       Už chápeš???       

Veni sancte spiritus (1986)   

Kráčíš životem poutníku, spočiň však                                                                                                                                    a ponoř se do západu slunce,                                                                                                                                                v záři červánků najednou hledíš                                                                                                                                              kolem sebe z ptačí perspektivy.   

Snad pocit blížící se tmy,                                                                                                                                                          snad nepokoj myšlenek,                                                                                                                                                          neslyšitelnost vysloveného,                                                                                                                                                    tě nutí k pohledu vstříc hvězdě                                                                                                                                              v úsvitu dějin.

Tvůj život je krátký                                                                                                                                                                  než abys plně pochopil,                                                                                                                                                          krása je pomíjivá                                                                                                                                                                      v plejádách času,                                                                                                                                                                      štěstí ohraničené                                                                                                                                                                      zlomkem okamžiku.

A přesto nacházíš na každém nároží                                                                                                                                    jasně znějící žulový kámen                                                                                                                                                      s deseti vyrytými slovy,                                                                                                                                                          chladně zní a upomíná.

Upomíná dnes stejně jako v subborealu,                                                                                                                               je tichý, ale tím že mlčí - křičí                                                                                                                                                   a k tomu zvony lásky zní                                                                                                                                                          v předzvěsti apokalipsy.

Tak již procitni poutníku,                                                                                                                                                           vždyť slunce vychází, je nový den,                                                                                                                                         ty prospal jsi celou noc,                                                                                                                                                           ale nyní věz, máš-li oči                                                                                                                                                             a máš-li uši, slyš kazatelova slova:                                                                                                                                          "Nejvyšší čas začít."

Odtajněné skalní umění poustevníka Gyaneshwarpuri v jeskyni jím zvané Poustevna ve Slovenském ráji s duchovní poésií, filozofií a mystikou obdrženou během hluboké meditace na tomto svatém místě v horách jeho života.

Toto umění podzemní a skalní galerie vznikalo převážně v roce 2002 na protest proti necitlivému postupu stráže přírody Národního parku Slovenský ráj vedené ředitelem NP Ing. Dušanem Bevilaquem, kteří se snažili poustevníka Gyaneshwarpuriho z jeho meditační jeskyně vysídlit. Protože zachovával maunu - vnitřní ticho, mlčení, snažil se tímto způsobem zdůvodnit co dělá osamocen v horské jeskyní! Proto prosím Gyaneshwarpuriho počin neodsuzovat bez pochopení historických okolnosti. Zde zveřejněné unikátní fotografie jsou z exkurzí do této bývalé meditační jeskyně v letech 2019 a 2020. Uznávám, že jsem udělal chybu, když jsem své zápisy maloval na skálu. Ale dnes s odstupem času mají již nesporný kulturní, mystický a filozofický rozměr ne nepodobný pravěkým magdaléňanským svatyním.