Aikido, Síla Lásky a Vesmírné harmonie u doc. Zdenko Reguliho.

Jednou jsem šel jako obvykle za almužnou jako poustevník Slovenského ráje na náměstí ve Spišské Nové Vsi, když tu na mne verbálně zaútočila skupina trestanců pravděpodobně právě propuštěných z vězení. Zcela jsem při tom ataku znejistěl. Proto jsem přemýšlel jak takovouto situaci řešit jako mnich a poustevník. Když tu mi přišlo vnuknutí abych se zajímal o filozofii neútočného mírového bojového umění Síly Lásky zvaného aikido čili Vesmírné Harmonie, jak o aikidu učil ve 20. století v Japonsku jeho legendární zakladatel Morihei Uešiba. Přišlo mi pochopení, že nejdůležitější filozofickou myšlenkou aikida je odrazit protivníka či nepřítele, ale nezranit ho. Proto jsem na skálu své jeskynní poustevny ve Slovenském ráji namaloval kaligrafii aikida na památku tohoto svého prozření. Od té doby jsem nad aikidem stále vážně přemýšlel a přál jsem si ho cvičit, ale dlouho jsem nemohl, protože jsem žil v lese mimo civilizaci. Až dvacet let po této události jsem se usadil v Brně a tu mi přišly velmi silné duchovní pokyny abych se zkusil přihlásit do oddílu aikida. Dospěl jsem k vnitřnímu pochopení, že nejlepší bojové umění pro mne jako pro jogína bude aikido, které je ve skutečností rovněž samostatnou duchovní naukou a cestou k Osvobození. Morihei Uešiba aikido nazval zvláštním druhem jógy. Uešiba o aikidu hovořil jako o Sile Lásky, cestě míru, nenásilí a Vesmírné Harmonie, čímž se velmi odlišuje od ostatních poněkud agresivních bojových umění. Aikido je opravdu zvláštní. Je to jakýsi zvláštní druh bojového baletu a meditace v pohybu. Z těchto důvodů jsem si zvolil aikido, a to především vnitřní aikido, za své osobní bojové umění. Nepředstavujte si však, že bych se stal hned nějakým tajemným mistrem tohoto bojového umění, na to jsem ho cvičil příliš krátkou dobu někdy na přelomu let 2021 a 2022, kdy jsem trénoval pod odborným vedením pana doc. PhDr. Zdenko Reguliho, jenž je držitelem prvního šestého danu v aikido v České republice a zároveň i držitelem dalších černých pásů v jiných bojových uměních. Byl jsem však z této výuky bohužel zklamán a nenaplněn po filozofické stránce, neboť Reguliho jinak špičkové aikido mi bylo prezentováno v podstatě na sportovní úrovni, zcela bez mystického rozměru, který do něj vložil jeho velký zakladatel O sensei Uešiba. Proto jsem se po úrazu, který jsem si přivodil při cvičení rozhodl s dalšími tréninky předčasně skončit. Díky aikidu jsem však zmoudřel, i když jsem vůbec nepáskoval a používal jsem jen obyčejný bílý pás na stahování svého kimona. Všechny aikidisty mám v úctě a objímám je v srdci. Určitě jsou rovněž na duchovní cestě. Aikido tam určitě vede stejně jako jóga. Já jsem se však se všemi bojovými uměními rozešel po zkušenostech s judem, karate, kung-fu a aikidem, které jsem studoval dohromady několik let. Nejsem již bojovník jakéhokoli bojového umění. Přesto vnitřně bojovník jsem, ale to pochopí jen duchovně prozřelí lidé z mé poněkud složité životní filozofie hinduistického mnicha a poustevníka. Nedoporučuji vám se zdržovat na Cestě jógy žádnými bojovými uměními. Vše co jsem kdy hledal mi dala jóga Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy. Já jsem od jakživa hledal Poznání a Moudrost, proto jsem zakotvil v Józe v denním životě. Něco na aikidu pořád může být. Proto ho neodsuzuji, ale už ani neprosazuji. Jelikož však byl Uešiba byl osvíceným světcem doporučuji ho následovat. V příštím životě se možná zrodíte v Japonsku abyste ho mohli více studovat. To já jsem nechtěl riskovat, neboť příští inkarnaci plánuji realizovat jen v severní Indii v podhůří Himálaje.

"Buďte vděční i za utrpení, za porážky a zlých lidí. Zvládnutí takových překážek je v umění míru neodmyslitelnou součástí tréninku".

Morihei Uešiba