Brahmačárja – celibát u mnicha.

19.10.2025

Celibát znamená bezženství a to i vnitřním způsobem. Znamená to, že jste po předchozích zkušenostech se sexuální energií velmi zmoudřeli, neboť tato nevede většinou ke štěstí, ale do chomoutu se světem. Dnes si mnišský celibát u sebe nemohu vynachválit. Tak jsem realizoval v dospělém věku svou samotu před Bohem, jako nezbytný předpoklad především vnitřního osvobození. Celibát, čili v indickém pojetí brahmačárja však není doporučení a závazek k dobrovolnému zachovávání toliko pro mnichy, ale i otcové od rodin ujařmení světským životem by měli být ve svých stycích s manželkami mimořádně opatrní. "Pokud není vymýcena i jen nepatrná žádost muže po ženě, jeho mysl je k ní připoutána jako telátko sající mléko ke krávě.", řekl Buddha. Proto u mnichů, kteří doopravdy touží po Osvobození a Osvícení musí být zcela vymýcena byť i jen n epatrná žádostivost a náklonnost k ženskému pohlaví. Proto mistři radí se ženám zcela vyhýbat a nevyhledávat vůbec jejich společnost. V Paramhansu Jóganandovi se dále dozvíme, že pokud není sexuální náklonnost k protějšku překonána a transformována, bude vás pokušení pronásledovat i v astrální realitě. I Ježíš říká, že kdo chce jít za ním, musí opustit svou ženu a příbuzné - to znamená zachovávat celibát. Na toto si přišli všichni mnichové nezávisle na sobě ve všech náboženstvích, ve všech kulturách a ve všech časech. Někteří adepti mladšího geologického stáří sice v nevědomosti odmítají celibát zachovávat, ale ti nejsou doopravdy připraveni pro Oosvobození, neboť v epištole sv. Pavla se píše, že svobodný se stará o věci Páně, jak by se zalíbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě. K tomu Jógananda dodává jako výstrahu, že zkoumal životy mnoha svých přátel, kteří se oženili. Když se vydali na moře světské zodpovědnosti, zapomněli na své odhodlání hluboce meditovat! A Anthony de Mello říká abyste si představili, že tomu člověku po jehož lásce toužíte řeknete: "Nech mne být sebou samým..." Ve chvíli, kdy tato slova vyslovíte pochopíte, že žádáte o nemožné... Kdybyste si měli vybrat mezi tím být ve vězení a mít tam společnost, nebo chodit po světě úplně sám, pro co byste se rozhodli? Proto já jako mnich nikoli z donucení, ale z vlastního poznání radostně a svobodně zachovávám nepochopený celibát - brahmačárju. I ženatý český mistr jógy Eduard Tomáš, ačkoli byl řádně oženěný s mystičkou Mílou Tomášovou napsal, že dokonalá harmonie je pouze tam, kde je Poznání. Podle starých mistrů je setkání dvou duchovních lidí v manželství zázrak, který se na světě odehraje tak asi jednou za tisíc let. Přesto se o to všichni, nebo téměř všichni marně pokoušejí a v manželství trpí, zoufají si a jsou nenaplnění a nešťastní, neboť se neprozřetelně zřekli Božské, především vnitřní svobody. Proto procházejte světem jako lev sebeovládání a postarejte se o to aby vás neproháněla žába slabosti. Nenechte se bít provokujícím bičem hezké tváře. Jak může mít otrok svých smyslů opravdové potěšení ze světa, píše dále Jógananda. Takový ztrácí schopnost správně rozlišovat. Nedovolte tedy aby žádostivost po partnerovi zatemňovala vaši mysl a opilí žádostivostí jste zapomněli upínat mysl k nejvyššímu - k Božství, jak řekl Maháprabhudži. Pokud celibát - brahmačáriju z různých příčin nechcete, či spíše nedokážete zachovávat, potom je opravdu pro vás lépe, když se normálně oženíte, přivedete na tento svět mnoho jogínů a plníte Boží vůli ve světě jen jako obyčejní hospodáři.

Jindy jsem našel jakéhosi světce v jedné jeskyni. Tolik se naplakal, že z toho oslepl. Jeho kůže byla šupinatá špínou a svatostí. Ten mi řekl ta nejpravdivější, ale také ta nejhroznější slova. Když na ně pomyslím, běhá mi ještě teď mráz po zádech.

"Jaká slova?" Chci je slyšet, řekl František a vzal mě za ruku. Celý se třásl.
Vrhl jsem se před tím mužem na zem a zeptal se: "Svatý poustevníku, vydal jsem se na cestu abych našel Boha: ukaž mi cestu!"
"Cesta neexistuje." odpověděl a udeřil holí o zem. "Není žádná cesta!"
"Tak tedy - co je ?", řekl jsem polekaně.
"Existuje propast. Skoč do ní!"
"Propast?! To je ta cesta?, křičel jsem.
"Ano. Cesty vedou zemí, jenom skok tě přivede k Bohu. Skoč!"
"Nemohu otče!"
"Tak se ožeň a uklidni se!", řekl a ukázal mi vyhublou kostnatou rukou k východu z jeskyně. Vyhnal mě a ještě dlouho jsem slyšel jeho pláč.

Nikos Kazantzakis

Chuďásek Boží. Život sv. Františka


Napište mi pozitivní komentář na kontaktní formulář, který zveřejním ve své návštěvní knize.

Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!