Dědeček.
Můj dědeček byl normální, středně zapálený katolík, který se denně - zejména po smrti babičky - modlil k Panně Marii a před spaním četl mariologickou duchovní literaturu. Nikoho by nenapadlo, že tento dědeček může být nebezpečný z hlediska naší vlastní duchovní cesty, v mém případě radikálního obrácení k Ježíši a jeho následování v duchu jeho učení mimo vliv rodiny. Tento dědeček na to šel velmi rafinovaně, v podstatě negativní psychologickou metodou. Mou maminku například již v mém dětství instruoval k tomu, že je nutné mi pořád do nekonečna opakovat pro mou duši nebezpečné sugesce. Například při každé příležitosti se mne, nevím proč, stále dotazoval: "Kdy už budeš normální? Kdy už z toho vyrosteš? Musíš myslet na budoucnost! Podívej, rodiče tě potřebují ve firmě. Musíš převzít zodpovědnost za své rodiče." Každopádně mě tím vnitřně zraňoval doslova pokaždé, kdy jsme se potkali. Z tohoto důvodu jsem ho přestal navštěvovat. Můj dědeček byl však stále rafinovanější. Začal vůči mě vystřelovat své tzv. "střelné modlitby", kterými ukládal do mého podvědomí vnuknutí, abych ho navštívil a on mne mohl znovu infikovat, na čemž byl již psychicky závislý. Nevím jak to dopadlo s dědečkem po duchovní stránce, faktem však je, že jsem stál u něho když umíral a do ucha jsem mu šeptal pro změnu já, aby se už jenom modlil Otče náš a od svých příbuzných se již odpoutal. Dědeček tedy škodil svým bližním přehnanou starostlivostí o své potomky, které předtím ale poškodil. Byl to dědečkův začarovaný kruh. Nejvíc uškodil mé mamince, která se proto nekarmicky vdala za karmicky nežádoucího muže z nižší kasty, mého otce. S ním měla tři syny a za velkých, prakticky každodenních hádek v důsledku zkratujících energií, se duševně poškodila. Dnes moje maminka po smrti svého muže proto trpí tím co nazývá depresí. Mí příbuzní však byli na pohled zajisté vzorní katolíci a pravidelní účastnící nedělních bohoslužeb v kostele v Troubsku. Ve skutečnosti byli zcela normální, jak je to rafinované. Tento příběh o dědečkovi je o tom, jak jsou nám a naší duši na cestě za Bohem, nebezpeční naši vlastní pokrevní příbuzní. Můj dědeček si to vůbec nepřipouštěl a nikdy to nepřiznal, zajisté měl jen několik málo malých hříchů, i když jsem mu to vysvětloval, nakolik ho to ovládalo, toto zlo, které vidí jen mystikové a zřeci. Proto Ježíš nabádal, že je třeba na radikální cestě za Ním opustit dokonce i své světské příbuzné, což jsem taky tak vždycky cítil. Můj dědeček byl v podstatě jen takový obyčejný dědeček, ale s propracovanou, negativně zneužitou psychologicko - náboženskou metodou, jíž sám trpěl, jak ovládat pro své potřeby ostatní členy rodiny a méně vyspělé duše. Zamyslete se prosím nad svým vztahem ke svým dětem. Jsou to synové a dcery vlastní touhy po Bohu a vy nemáte žádné právo jim stát v cestě.
"Vždycky si pamatujte, že nepatříte nikomu a nikdo nepatří vám. Uvažujte o tom, že jednoho dne budete muset najednou všechno na tomto světě opustit - a tak se seznamte s Bohem už teď!"
Paramhansa Jógananda
Životopis jógína