Don Juan a jeho mystická cesta psychotropních rostlin.

Nechci o tom vůbec vyprávět, neboť by to mohlo být zneužitelné, ale do mého životopisu to v odstředěné míře patří. Faktem je, že mnoho lidí se k duchovní cestě dostane přes ohromující a překvapující zkušenosti s psychotropními rostlinami. Přiznávám se, že já patřím mezi ně. Bylo to v té době, kdy jsem svobodně žil jako poustevník na srubu Ponor v lesích pod plošinou Skalka v Moravském krasu, a v duchu úžasných knih o donu Juanovi od Carlose Castanedy experimentoval s posvátnými mystickými rostlinami měnícími vědomí směrem k Bohu. Na tuto cestu, na kterou jsem jako speleolog a vědec pozapomněl, mne navedl moravský indián Havran - Leoš Běluša, který byl mým velmi dobrým přítelem a učitelem moudrosti. Spolu jsme v lesích na našich opuštěných chatách: na Kuběnce u Resslovy hájenky v bílovickém polesí a na již zmíněném Ponoru podnikali dobrodružné psychedelické experimenty na bázi vnorů do neznámé reality za touto obyčejnou realitou. Jemu vděčím za opravdu nejšťastnější, nejharmoničtější a nejláskyplnější chvíle v mém životě. Opravdu jsme byli všichni v naší lesní komuně bojovníci v duchu učení indiánského zřece z kmene Yaqui dona Juana. Pak se to ale všechno změnilo - já jsem z této cesty zavčasu odešel a vystřízlivěl a jen tak jsem mohl dojít až ke Svámímu Mahéšvaránandovi pro požehnání pro svou právě započatou cestu mystické jógy. Tento příběh se odehrál v roce 1995, tedy již před třiceti roky a za to, že na mne tyto podivuhodné události nezanechaly žádné viditelné stopy a následky vděčím tomu, že jsem k ním přistupoval bohabojně s láskou, respektem, strachem z neznáma a modlitbou v srdci. To mne ochránilo před nežádoucími následky takového počínání, před přílišnou fascinací těmito zážitky. Nikomu vůbec neradím, přes úžasnost těch chvil, aby mne v této cestě dona Juana v něčem následoval. Je mnohem lepší být zcela čistý, bez těchto zkušeností a vědomostí a očištěn hned nastoupit cestu intenzivní jógy. To pro určitý natvrdlý typ lidí bohužel asi není zcela možné, neboť jsou uvězněni ve svém racionálním pohledu na svět a na vesmír, a proto potřebují nějak probudit a popohnat. Jinak bych byl dodnes pravděpodobně jen pouhý jeskyňář, nebýt těchto zkušeností, které mne otevřely pro vnímání té pravé spirituality podobně jako například amerického duchovního učitele Ram Dasse, nedošel bych asi ke Svámíjími, nezačal cvičit jógu atd. Já těchto svých četných vědomostí a vnitřních zkušeností, o nichž nikdy nemluvím, ani v nejmenším nelituji, jenom je považuji v podstatě za zbytečné a varuji proto před psychotropními látkami měnícími vědomí. Tato slova týkají například velmi četných indických sádhuů a jogínů, kteří se pomýleně domnívají že kouřením marihuany snáze procitnou na své cestě k Osvícení. To je samozřejmě mája, iluze a omyl na jejich cestě vnímání Božích zákonů, neboť jedinou cestou je intenzivní očista. Každopádně na tyto velice šťastné dny prožité v lesích svého mládí hned tak nezapomenu. Každého však před nimi varuji. Nenásledujte mne na této cestě mých dávných mystických pokusů za které se dnes již stydím, lituji jich velice a vytrpěl jsem si kvůli tomu své. Ale taková byla doba zde u Brna, byla to doba podobná americkým hippies, Květinovému hnutí mladých Američanů v 60. letech 20. století. Takže prosím neodsuzovat bez řádného pochopení. Již třicet let se těmito pokusy samozřejmě nezabývám. Domnívám se, že to patří k hledání v mládí a je třeba před tím současnou generaci varovat. Proto jsem o těchto kdysi tajných informacích po zralé úvaze sepsal tuto kapitolu do své knihy. Castanedu rozhodně nenásledovat bez osobního vedení dona Juana! Může to být nebezpečné, zvláště pro zaryté neduchovní osoby, které se podvědomě bojí procitnutí z fata morgány tohoto světa iluze. Ale takoví většinou nemají odvahu takovou cestu započít. Tak jsem se již v mládí stal čarodějem Boží Lásky. A v podstatě jsem jím jako jogín dodnes. Někdo tomu říká být šamanem. Já toto oslovení však nesdílím, neboť šamaní většinou jedí maso. Takže jogín. Sepsáním těchto řádků se za svou minulost již nestydím. Bylo to totiž celé o Lásce a jejím hledání v srdci.

"Existují pro mě pouze cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji a projít je v celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám. A tak po nich cestuji a bez dechu se dívám a dívám."

don Juan