Doplňky k řeholi svatého Františka z Assisi s přihlédnutím k poznání a realitě v 21. století, podle poustevníka svámího Gyaneshwarpuri. I. část.

Uznávám řeholi svatého Františka z Assisi, ale mám k ní dovětky a polehčující okolnosti, protože se píše 21. století, nikoli Františkovo 13. století před 800 lety. Nejsem františkán, ale jogín a hinduista. Františkovu řeholi je třeba posuzovat z hlediska nadčasí. Všichni milujeme Františka, ale nezachováváme s vlastní vivékou, správným rozlišováním, jeho přísně středověkou mystiku, jenom se jí necháváme nadchnout a inspirovat pro dnešní dny. Pro mou hinduistickou a jógovou víru a filozofii je zcela nepřípustné aby například mniši jedli maso a to dokonce v duchu učení samotné řehole svatého Františka z Assisi, který cituje podle mne velice sporný nejednoznačný evangelijní výrok přisuzovaný Ježíši. Též v 21. století je již neudržitelné, aby mnichové při almužně nepřijímali peníze, které jim s čistým srdcem a čistým svědomí  Někdo poskytuje k přežití. Přijímání peněz ve všech podobách, tedy i při almužně František svým bratřím totiž přísně zapovídal. I polonazí bosí asketé před bazilikou v Assisi dnešních dnů, kteří praktikuji nejradikalnější návrat k ideálům sv. Františka z Assisi z mých rukou dobrovolnou finanční almužnu normálně přijímali, s čímž nezbývá než souhlasit v dnešním světě, který se velice liší od toho Františkova světa. Bohužel taková je realita. Nebo Bohu dík! Děkujeme Bohu za vše. Především za naši vegetariánskou náboženskou a etickou víru a praxi, ale i za peníze Někým nám s dobrým úmyslem věnované. Jsem reformovaný františkán, já hinduistický mnich, jogín a poustevník v Moravském krasu.