Epiktétos kdysi na počátku mé cesty.

Když jsem byl malý chlapec, občas jsme chodili na návštěvu k prababičce Anně Putnové v Troubsku. Od maminky jsem věděl, že to byla velmi zbožná a altruistická žena. Bylo mi tehdy méně než deset let. Při jedné návštěvě prababičky, jsem vylezl po žebříku na půdičku nad její prostou světničkou - poustevničkou za dvorkem. Žila v ní na několika metrech čtverečních sama od smrti praděda. A na této půdě jsem objevil hotový poklad: alchymistickou laboratoř po strýci Toníkovi, který se stal učitelem chemie. Ale chtěl být i knězem, nebýt však tety Evy. A v jednom kufru na mne vykoukla prazvláštní kniha. Zlatými, již zašlými písmeny, na ní bylo napsáno: "EPIKTÉTOS". Byl jsem svým nálezem překvapen, knihu jsem prolistoval a vzal jsem si ji s sebou domů. V době této, pro mne významné události, mi opravdu muselo být okolo deseti let. Doma jsem knihu přečetl a byl jsem udiven její značnou moudrostí. Byl jsem udiven, že někdo pěstuje moudrost! Dodnes si pamatuji, že v ní bylo napsáno, že "některé věci jsou v mé moci a jiné nejsou v mé moci. V mé moci například není to, co si o mně myslí nebo říkají lidé..." Kniha na mne silně zapůsobila. Epiktétost byl antický filozof žijící v 1. a 2. století po Kristu. Tak jsem se již v raném dětství ocitl na Cestě moudrosti a Poznání. Kromě Epiktéta však žádný jiný antický filozof neupoutal moji pozornost. Zajímám se totiž podvědomě jen o Duši Východu, zejména Indie. V porovnání s Mistry jógy mi antičtí filozofové nepřišli tak zajímaví. Ale mohu se mýlit. Ještě mne upoutal Díogénes, bydlící v sudu.

"Nejlepší způsob jak zbavit mysl všech chmůr, nečistot a rušivých vlivů, je opakování mantry." Paramhans Svámí Mahéšvaránanda

Pataňdžalího Jógasútry