Jak jsem již v ranném dětství hledal ve sklepě svou poustevnu.

Když mi bylo asi deset let a moji rodiče se stále mezi sebou hádali, pojal jsem úmysl že se přestěhuji do sklepa pod domem jako na poustevnu. Líbila se mi ta představa, že tam budu sám. Nebyla tam však toaleta ani vytápění, proto jsem sklep nakonec neosídlil. Taky jsem v tomto věku přemýšlel vcelku vážně, že odejdu do bezdomoví, někam do lesa. Jednou jsem opravdu do bezdomoví odešel, neměl jsem však žádné peníze. Vydal jsem se z Bosonoh jen do nedalekého Troubska k hrobu mé prababičky Anny Putnové, která byla známa velkou láskou k Bohu. Pomodlil jsem se u jejího hrobu, byla mi zima a smutek a samota zachvátila mé srdce, tak jsem se vrátil zpět domů. V České republice bohužel neexistuje hnutí potulných mnichů jako v Indii, jinak bych se již v  dětství stal potulným sádhuem. A takovéto zkušenosti a zážitky jako nepochybně vzpomínka a ozvěna po předchozích životech mne provází celým mým životem.