Jak jsem se stal trampem.

V roce 1982, když jsem měl čtrnáct let, jsem se stal trampem. Oblékl jsem se do maskáčů po otci a plný energie vyrazil na svůj první tramp. Kam jinam než do Moravského krasu, kde jsme založili trampskou osadu Doupě v jedné téměř nenavštěvované jeskyni. Prožili jsme v ní při ohýnku mnoho láskyplných dnů a nocí a od té doby mi tramp učaroval svojí svobodomyslností, láskou k přírodě a pravým kamarádstvím. Dnes se již za trampa nepovažuji navzdory tomu, že jako oranžový poustevník taky často žiju v lesích. Tramping bylo spontánní lidové hnutí, které mělo svůj orbit za socialismu, nyní za demokracie již poněkud ztrácí na síle a chřadne, takže potkat dnes skutečného trampa je již vskutku svátost. Podstata trampingu je život v lesích a volné přírodě neorganizovaným způsobem. Tam trampové zakládají své osady. Jedná se většinou o srub, nebo jen o ohniště pod širou oblohou. V čele trampské osady stojí šerif. Taky je možné být tramp bez osady, v tom případě se hovoří o trampu samotářovi. Za samotáře jsem se považoval já. Na trampy, kteří ničemu v přírodě neuškodí, nedám dopustit a ze své pozice poustevníka se jich všemožně zastávám. Jsou totiž dnes pod velkým tlakem úřadů kvůli svému svobodomyslnému pobytu často v chráněných územích, srubům a ohni. Skutečný tramp se pozná tak, že je celý oblečený ve vojenských maskáčích, ačkoli pravý tramping s vojenstvím a armádou kromě oděvu nemá nic společného. Za opaskem nosí dlouhý nůž a na nohou kanady. Taky jsem býval takhle oblečený.

"Takový den v němž jste neprováděli džapu, je prostě promrhán."

Šrí svámí Šivánada

Mantra jóga