Jak jsem se vzdal kutny sv. Františka z Assisi.

Především vám musím říct, že Františkovi z Assisi vděčím za nejšťastnější chvíle v horské jeskyni ve Slovenském ráji, na něž nedám dopustit. V podstatě dodnes uctívám Ježíše Františkovým způsobem. Mám podobné vidění. Proto jsem si symbolicky opatřil hnědou kapucínskou kutnu, která je mi Bůh ví proč velice drahá, blízká a sympatická, neboť do kapucínského řádu mi přišlo kdysi předběžné vnitřní volání, když jsem začal přemýšlet nad mnišstvím ve svém životě. Už jsem vysvětlil na jiném místě, proč k mému vstupu do tohoto řádu nakonec nedošlo, mimo jiné proto že františkáni nejsou vegetariáni. A tak jsem přijal mnohem radostněji oranžové roucho v hinduistickém náboženství, které je velice tolerantní a svobodomyslné a netrpí úzkoprsostí a dogmatismem. Před vánoci roku 2024 jsem ucítil, že je čas se Františkovy kutny definitivně vzdát, protože mi všechno dobré již dala a místo toho se oblékat již jenom do oranžového šatu. Proto jsem kutnu zabalil a poštou odeslal svému kamarádovi, mečíři a zaměstnanci Archeologického ústavu v Brně Mgr. Patricku Bártovi, katolíkovi, který má rovněž velmi silný vztah ke sv. Františkovi z Assisi.

"Od nikoho si nic nevyprošujte. Žijte z toho, co se vám Bůh rozhodne poslat. Držte se stranou všech věcí, které se kolem vás odehrávají. Co nejvíce zůstávejte ve své chatě a nemarněte čas tím, že budete navštěvovat jiné."

David Godman

Život podle Bhagavana