Nezasahování.
Nezasahujte do věcí, kterým dobře nerozumíte, nejsouce dosud Osvícenými duchovními Mistry. Já jsem se z těchto důvodů zřekl návštěv svých četných světských přátel, věda že jim nemohu nijak pomoci na cestě pro niž se rozhodli a k níž se připoutali, nanejvýš jim do jejich světských životů přinášet duchovní energii, což je z vyššího podhledu ale rovněž omyl, nežádoucí a spekulativní. Od toho je satsang. Většina mnichů tuto službu dualitě samozřejmě radostně vykonává, neboť se tak sami uvolňují ze svých zkoušek života. Já jsem se však rozhodl téměř nikoho již nevyhledávat a sloužím anonymně. Zejména vůbec nenavštěvuji ženy, ať jsou v jakékoli fázi, erotické, či později zkoušené a depresivní. Všech je mi líto, ale každého učí Vesmír zajisté svébytným způsobem a já jsem u tohoto dění v podstatě již zbytečná veličina. Přinést požehnání člověku na vnitřní upozornění v pravé chvíli a pravým způsobem je však velice důležité. Jsem jenom muž samoty, tak mne chápejte a přijímejte. Samozřejmě, že se na mne o radu nebo s prosbou o modlitbu můžete obracet. A já vám ze své zkušenosti rád písemně odpovím a pomodlí se za vás. Nejsem však Bohem uznaný Mistr. Toto zasahování do života druhých je nejčastěji vaše připoutanost. Na své úrovni má takto chápaná služba sice taky svůj význam, ne však u poustevníka neduality. Je lepší starat se sám o sebe jako poustevník a jít za Bohem. V tomto moři světské samsáry utonulo již mnoho mnichů, sanjásinů. Musíte být doopravdy Osvícení, jinak raději nevystupujte ze samoty. Pište radši o svém poznání knihy, jak praví kartuziáni, kažte Boha rukama - tzn. psaním, Ani kartuziáni vůbec nikoho nic nevyučovali - měli to dokonce zakázané, aby šli stále více do svého nitra, k Bohu. Já mám maminku a to mi bohatě stačí. Taky ji nemohu ve skutečnosti ničím pomoci, neboť má svou vlastní karmu a vlastní vnitřní vedení. Takže mé zasahování do tohoto procesu je rovněž nežádoucí. Duchovní energii ji taky neodevzdávám, neboť by byla bez pokory v pozdější fázi ke mně negativní – to už vím. Anahátu již neodevzdávám nikomu, nanejvýš svému Mistrovi, který o tuto pokoru žáka před Mistrem však vůbec nestojí. Jenom navenek dodržuje konvence. Já každopádně nikomu roli mistra hrát nebudu, neočekávám to a nechci. Taková je správně chápaná pravá džňánajóga. Takhle nějak to zřel i Lao-c', zakladatel Cesty Tao se svou myšlenkou odchodu beze stop do hor. I náš Dévpurídží to takhle pochopil, když žil jako poustevník na zřícenině ášramu, který sám rozbořil. Tihle všichni za nic na světě nevyhledávali společnost lidí, zejména ne těch světských. Jenom ten, kdo od lidské společnosti vytrpěl mnoho protivenství a zel, tomuto bodu porozumí a pochopí ho. Vy ostatní jste zrození jako karmajogíni a bhaktijogíni, neboť odmítáte vyjít ze společnosti druhých lidí, to znamená genealogie svých předků, syn - otec - dědeček - pradědeček s povinnou úctou ke svým příbuzným, což je u mnicha již nežádoucí. Pro vás jsou pak psychiatři, nikoli poustevník se svou zajisté složitou a neuchopitelnou zkušeností.
"Nelpi na příteli či nepříteli, na synu či příbuzném, na míru či válce. Pokud míříš do Višnuova království nahlížej všechny věci jako rovnocenné."
Šrí Šankaráčárja