O pekelných procesech v podvědomí Moravského krasu.

Ví se dobře, že Moravský kras je z pohledu speleologie velmi "vznětlivé" a negativní území. Již za mého mládí byl kras neeticky rozparcelovaný mezi znepřátelenými speleologickými skupinami – základními organizacemi České speleologické společnosti. Jednalo se o podzemní i povrchové zábory krasové krajiny, nechvalně známé jako "zájmová území". Tak byl za komunismu kras zájmově rozdělený, a kdo se narodil později jako já v něm již svobodně nemohl existovat, působit a bádat. Jediné východisko bylo vstoupit do některé již existující skupiny a být pak ale vystaven negativním energiím velkých ataků mocipánů v zájmových pozicích. Toto jsem podvědomě cítil, proto jsem se rozhodl jít jinou cestou. Do Moravského krasu jsem přišel v roce 1982 s přáním nalézt zde alespoň nějakou osobní svobodu a volnost při speleologických výzkumech, což se mi nakonec podařilo, ale jen na krasových periferiích, protože jsem nemohl bádat tam, kde jsem si ve skutečnosti přál, například v mém za milovaném Křtinském údolí! Proto jsem v roce 1982 začínal anonymně a neorganizovaně s výzkumem jeskyně Ř-24 Slezákova díra v Hádeckém údolí. Zde jsem v úplné samotě vyzrál ve speleologa, kterého k výzkumu přivedla jistě Vyšší Vůle, a zažíval jsem opravdu velkou osobní svobodu, štěstí a harmonii. Ale naposledy, neboť jsem samozřejmě ze svého přísně utajovaného výzkumu vystoupil na veřejnost a zaorganizoval se v České speleologické společnosti, načež se má svoboda proměnila v následně žité tuhé krasové nevolnictví. Kvůli mému velmi silnému a nespoutanému entuziazmu pro Moravský kras a mohutnému zápalu pro výzkum jeho jeskyní se mne starší kolegové jeskyňáři, kteří byli u koryt zájmových území, začali obávat. Jak vím dnes ze své meditace, opravdu se mne podvědomě báli, a proto ke mně byli negativní. Tak jsem v roce 1985 vstoupil do tehdy chalupařící Březinské skupiny ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno a byl jsem hned ustanoven vedoucím speleologického průzkumu bludiště Malý lesík u Březiny. Můj výzkum probíhal velice aktivně a úspěšně, ale nakonec jsem byl odtud vypuzen Martinem Vránou, MUDr. Jiřím Urbanem a Pavlem Vyhnánkem, tehdy vedoucími činiteli ZO 6-12, kteří v té době zdili základnu v Březině. To byl první úklad a podraz, který jsem v Moravském krasu na vlastní kůži mezi speleology zažil, opakuji – za svoji velkou lásku k jeskyni a její řeholi, ke speleologickému výzkumu! Proto jsem z Malého lesíka odešel v roce 1990 na zcela nové, anonymní místo, domněle bezvýznamný ponor u Nového Dvora při SV úpatí plošiny Skalka, o jehož řádný průzkum nikdo nejevil aktivní zájem. Tam, v lokalitě, kam nedosahovala tehdejší zájmová území pro jeho bezperspektivnost, jsem znovu nalezl svůj speleologický domov, svou svobodu a samostatnost, místo svých splněných snů, jako vedoucí Novodvorské skupiny ZO ČSS 6-12 a později předseda ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno. Celkem jsem objevil na plošině Skalka dvě velmi zajímavé a perspektivní jeskyně: Ponorný hrádek v Novodvorském ponoru a Soví komín v Závrtku Zub. Ale i nyní, po pár letech úspěšného výzkumu došlo k puči ve skupině, při němž se mocizejména nad speleologickou základnou a též mými jeskyněmi zmocnil jeskynní nefachčenko, negativní chatař, slaboduchý, zlý člověk, prostě démon Jan Martinek, kterému do vedení ve speleologické skupině dopomohl morálně nezdravý skaut Petr Červinka. Proto jsem i z tohoto svého velice zamilovaného místa musel za extrémního příkoří a zažívaného utrpení odejít a jinde začít opět úplně od začátku. Tak jsem v roce 2005 přešel z plošiny Skalka na Habrůveckou plošinu, o jejíž speleologickou problematiku nikdo nejevil aktivní zájem. Výzkum jsem zahájil osamocen v Závrtu u Habrůveckých smrků. Zde mi Bůh ale dal nového kamaráda, věkem staršího dědu Arnošta Hlouška z Habrůvky, který byl velice významný, ale přitom pokorný a skromný člen Kubešovy ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí. Arnošta Hlouška za jeho přátelství se mnou Fárlikova estébácká klika, panující tehdy v ZO 6-05, samozřejmě odstavila, jednoduše s ním přestali komunikovat a kamarádit, takže Arnošt, značně zraněný, sám z vlastního rozhodnutí přestal na Výpustek nakonec dojíždět a vzdal se i svého členství v prominentní ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí a začal spoluzakládat se mnou a Milanem Hnízdem mé nové nezávislé občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. Toto sdružení jsme ustanovili poté, co jsem se dočkal další zrady ze strany bližních v České speleologické společnosti. V roce 2008 totiž úmyslně, z důvodu zájmových tlaků, nepřijali mou milující, pozitivní a velmi aktivní ZO 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek do struktur České speleologické společnosti. Takové úklady většinové negativní společnosti již byly téměř nad mé psychické síly. Jeskyňáři z Býčí skály mi tehdy na Děravku nosili své vlastní, zde vyměšované exkrementy, jak mne nenáviděli. Přesto po zrušení ZO 6-31 jsem zcela nezatrpkl a učinil ještě další chabý pokus získat v roce 2019 alespoň v podstatě nesvéprávné postavení v rámci České speleologické společnosti získáním pouhého individuálního členství. Ale i nyní jsem narazil na tuhý odpor nepřátelských struktur a mou žádost o individuální členství v ČSS proto zamítli. Později, v roce 2023, tomuto stále se prohlubujícímu útisku mojí duše dali navíc opravdu již nezakrytě korunu tím, když již zcela nedemokraticky přestali zveřejňovat mé četné speleologické články, jimiž jsem exaltovaně zahlcoval redakci Speleo.cz, jakož i se mnou přestali zcela byť i jen komunikovat. Od té doby vedení České speleologické společnosti z důvodu rozvinuté protipoustevnické fóbie a otevřeného nepřátelství mnoha členů ČSS vůči mě mlčí. Co říct na závěr o tomto pekle na zemi v podzemí Moravského krasu? Již od doby profesora Absolona je známo a platí, že je to velmi negativní, pekelné, doslova Satanovo území z pohledu nás duchovních lidí, ve vztazích mezi zájmově pomýlenými a zmatenými lidmi, jejichž ego si hraje na velké objevitele jeskyní. Pokud chcete v Moravském krasu jako speleologové uspět, musíte se dostat do vůdčích pozic u zájmových území, ale za cenu, že se pak i vy sami stanete nakonec k ostatním netolerantními a negativními. Přesto jsem ještě v roce 2024 učinil definitivně poslední pokus podílet se na výzkumu Moravského krasu jako speleolog, když jsem si zažádal o členství ve zdánlivě solidární a spřízněné ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno. Domníval jsem se, že mi budou rozumět, ale i zde si nakonec jeho členové kladli pro mou duši nesplnitelné podmínky a požadavky, a proto jsem se rozhodl se s nimi rozejít a již definitivně rezignovat na svou životní cestu speleologa. Přes to všechno jsem v Moravském krasu velice zmoudřel. Rozhodl jsem se totiž v srdci, že namísto speleologických výzkumů budu věnovat zbytek svého života v přicházejícím stáří již jen poustevnickému životu, tedy meditaci, mantře, modlitbě, cvičení jógových ásan ap, a to jako pouhý nic neznamenající poustevník, který byl ale zázračně v pravý čas vysvěcený jako regulérní mnich, čímž jsem byl uzdravený ode všech křivd a negativních ataků nepřátel. I ve věci své cti se cítím být očištěn, té cti, kterou bych jinak bez svého Mistra Mahéšvaránandy definitivně ztratil v hnojišti opravdu nelidských, doslova pekelných krasových procesů mezi speleology a taky lesáky Moravského krasu. Jsem tedy poustevník bez jakýchkoli světských ambicí a kompetencí, neboť i ekologové mi nepovolili ani prostou dřevěnou poustevnu s ohništěm pro můj na nikom již nezávislý život, vnitřní mír, harmonii, radost, Lásku a opravdové štěstí. Jsem přesvědčen, že můj neúspěch v krasové komunitě jeskyňářů Moravského krasu má hlubší duchovní a Božské pozadí. Tak totiž činili lidé tohoto světa mnoha mystikům, prorokům a skutečně duchovním lidem pro jejich velmi silný oheň Lásky v srdci, kterého se "oni" ve Skutečnosti bojí. Proto například ukřižovali samotného Ježíše Krista za domnělé zločiny, oni farizeové, tak opojení svou mocí, že vůbec nepochopili, a to dodnes, že se zbavili v podstatě dobrého a nevinného Božího člověka. A tak ukřižovali samozřejmě i mě. Proto stále zarytě mlčí, protože nechtějí být konfrontováni se svým svědomím a podvědomím. Já ale mlčet umím taky.