Práce na horských cestách v Krkonoších u RNDr. Pavla Klimeše a jeho bratra Ing. Miloslava Klimeše.

V letech 1997-2001 jsem se uchyloval na letní sezóny za prací do nejvyšších českých hor Krkonoš. Zaměstnávala mne firma Veselý výlet dvou krkonošských horolezců RNDr. Pavla Klimeše a jeho bratra Ing. Miloslava Klimeše. Bylo to zprvu neobyčejně harmonické období mého života, naplněné tvrdou kamenickou prací při opravách horských cest historickou technologii štětováním směrem na Sněžku a v jejím okolí. Oba bratři Kimešové se k nám chovali velice pozitivně, s úctou a ohleduplností, jaká je v tomto světě velice vzácná. Zvykli si totiž zaměstnávat výhradně nás lidi na okraji lidské společnosti, tedy poustevníky, tuláky, dobrodruhy, romantiky a indiány, kteří by jinak v této společnosti mohli jen stěží uspět a vydělat poctivé velké peníze. Tento neskutečný sen se bratřím Klimešům za podpory Správy Krkonošského národního parku, coby zadavatele zakázek, tedy podařilo zrealizovat, za což jim patří náš dík a láska. Opravdu jsem měl to veliké štěstí, že mne to do Krkonoš přivedlo. Dokonce jsem při práci žil jako regulérní poustevník, schválený trutnovským farářem páterem Havlíčkem, v kapličce sv. Anny na Staré hoře nad Temným dolem, poblíž vesnice Horní Maršov. Na tomto místě se prý kdysi dávno zjevila Panna Maria, která poradila místnímu horalovi aby se napil vody ze zdejší studánky. Když tak učinil, byl zázračně uzdraven ze své nemoci. Od té doby se studánka na Staré hoře stala poutním místem krkonošských obyvatel, a proto zde byla postavena roku 1752 kaple sv. Anny, ve které jsem se já poustevník usídlil v sakristii jako na poustevně. Bohužel i tato šťastná etapa mého života měla útrpný konec. Jednou mi totiž při práci ulétl kámen a rychle se skutálel dolů ze svahu. Pavel Klimeš, který to viděl na mne tehdy neadekvátně a velice nenávistně zařval v mém usebrání, neboť jsem jako poustevník zachovával vnitřní ticho a mlčel jsem. Opravdu to bylo démonické zařvání, kterým mne mlčícího poustevníka proklel. Tehdy se náš vztah změnil. Byl z toho nakonec boj o vůdčí postavení ve smečce nás krkonošských horských cestářů,jak oni to viděli, v němž Pavel kvůli své vysílané negativní energii nakonec uspěl a já jsem se proto značně zraněný stáhl hlouběji do hor a na další sezónu do Krkonoš již nedorazil. Tak jsem poznal z vlastní zkušenosti jak zaměstnavatelé psychoenergeticky působí na své zaměstnance a zneužívají svou pozici k vlastnímu psychickému obohacení. S Pavlem, který je ateista velkého srdce, si dodnes občas píšeme, ale to jeho prokletí vysvětlené není. Z těchto důvodů mi nezbylo nakonec nic jiného než se osvobodit dokonce i z područí jinak výborného světského zaměstnání, které jsem ztratil a byl jsem okolnostmi donucen žít jen jako každý potulný mnich z almužny! Tu mi dávali do misky dobrovolně obyvatelé Spišské Nové Vsi v podhůří Slovenského ráje a já jsem se cítil v horách v jeskyni najednou velice svobodný, na nikom nezávislý a šťastný.

"Když se v srdci zrodí intenzivní Láska k Bohu, zřeknutí práce přichází samo od sebe. Nechte dělat ty, které Pán k tomu má. Když uzrál čas, je třeba se všeho vzdát a říci: "Pojď má mysli, teď spolu budeme pozorovat Božství, jak je v srdci usídlené."

šrí Rámakršna