Satsang, o vnější vzdálenosti a vnitřní blízkosti u nohou Vesmírného Mistra.

To nejúžasnější co můžete zažít je satsang u nohou Osvíceného Mistra jako je Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Říká se, že satsang u nohou sádhua je jako životní vítězství. Rovněž Upanišády vyzdvihují důležitost naslouchání slovům Mistra. Probuď se a přisedni k nohám Mistra. Tato cesta je jako ostří nože. Těžko po ní jít. Já na satsang nedám dopustit. Vše je to tajemné působení Boží Milosti. Na satsangu se předává pozitivní energie, Láska, jíž má každý zapotřebí. Zpívají se duchovní zpěvy, bhadžany až se oči orosí slzami Lásky. Mistr přednáší o józe a svém Poznání. Všude je ticho, které občas přeruší jen smích zúčastněných. Svámíjí totiž svoji jógu přednáší s humorem, nadhledem a s uvolněním. Proto je svými žáky nadevše milován a uctíván, jako Boží vtělení. Já sám jsem byl na Svámíjího satsangu poprvé v roce 1996 a hned si mne tento Mistr jógy získal svou dobrosrdečností. Od té doby se účastním prakticky všech satsangů v ášramu ve Střílkách, který je nejvýznamnějším Svámíjího ášramem v Evropě. Svámíjí si mne opravdu získal a i proto jsem se mu zvlášť odevzdal jako mnich - svámí. Přesto po mnoha letech prožitých na satsanzích radím, abyste neustrnuli ve svém duchovním vývoji pod vlivem přijímání jen vnějších energií, ale šli někdy dál také po své vlastní individuální cestě do osamění. Tak učinili všichni poustevníci a mezi nimi samozřejmě i já. Následujte ve všem své vnitřní volání a nic nepotlačujte. Pokud se vám zdá že duchovně stagnujete může to být vnitřní signál, že máte učinit nějaký další krok, jímž může být právě cesta na poustevnu. Já klidně ze satsangu odejdu do lesa, abych našel svůj vnitřní vztah s Bohem, neboť Bůh mystiků a proroků odjakživa promlouvá v Tichu a samotě. Jsem tedy velkým příznivcem těchto zejména vnitřních satsangů v samotě u nohou Vesmírného Mistra. Proto kolektivní satsangy nyní ve věku padesáti sedmi let již zanedbávám a budu se zdržovat více v klauzuře, či v lese. Já jsem tento opravdu radikální krok směrem k Bohu již udělal a nalezl jsem štěstí, mír a harmonii. I vy budete překvapeni kolik Lásky, štěstí, harmonie, inspirace, vnitřního míru, smíření a odpuštění naleznete u nohou svého vnitřního Mistra v samotě poustevny. V samotě budete samou radostí psát básně a možná i duchovní knihy pro druhé. Taková je cesta poustevníka, džňánajogína, neboť džňánajóga je kvalitativně vyšší cesta než bhaktijóga nebo prostá karmajóga. Já jsem především džňánajogín s bhakti, oddanosti k Bohu, což je myslím velice důležitá kombinace nás všech poustevníků, nezbytná pro život v samotě ústraní poustevny. Obracejí se na mne bhaktové s žádostí abych je navštívil na satsangu. Já jsem se však rozhodl vnější satsangy omezit, s výjimkou stříleckých satsangů s Višvagurudžím a místo toho žít v samotě na bázi vnitřního satsangu u nohou svého Vesmírného Mistra. Doslova jsem se rozhodl, že ze své požehnané samoty nevyjdu ven dokud nedosáhnu Osvícení. Má účast na satsanzích do té doby je zbytečná. Nejsem již bhaktijogín.

"Spoléhej na Boha a přijmi svůj osud, ať je jakýkoliv. Bůh je v tobě, je s tebou. Nejlépe ví, co ti dát a kdy."

Sái Bába