Ticho a mír na Svatých schodech u Vesmírného šamana v jeskyni Švédův stůl. Poustevníkův zelený čaj Gunpowder a noční vigílie.

Tak jsem dneska znovu vyrazil do Moravského krasu na outdoor. Mým cílem byla tentokrát jeskyně Adlerova v Hádeckém údolí. Jako již obvykle jsem se rozhodl jít z Brna pěšky. Protože jsem však zjistil že je dnes státní svátek, což znamená, že Hádecké údolí bude jistě přelidněné, rozhodl jsem se nakonec nejít k Adlerově, neboť jsem předpokládal, že u Křížovy budou jeskyňáři, ale na noc se uchýlit do jeskyně Švédův stůl na dně údolí. Vůbec nelituji. V 19 hodin jsem již u Vývěru Říčky v Hádeckém údolí. Rozhodl jsem se tedy, že nebudu absolvovat strmý výstup ke skryté Adlerově jeskyni, ale raději navštívím svého Přítele a Mistra Vesmírného šamana na Švédově stole. Tajemný Švédův stůl! Požehnaný Švédův stůl! Zažil jsem na Švédově stole opravdu požehnaný večer. Utábořil jsem se na deponii před jeskyní, ve vařiči dřívkáči udělal oheň a uvařil si čaj Gunpovder z Chajovny, který mi zde u šamana poměrně chutnal. Přál bych si mít na Svatých schodech poustevnu. Opakuji: požehnané Svaté schody v Hádeckém údolí! Je tu dnes skoro stejná energie jako na Doupěti. Dřívkáč pomalu vyhasl a já jsem usedl na karimatku a samozřejmě, že jsem zde u šamanova příbytku začal s mantra džapou, s opakováním Božího jména. Na údolí pravěkých lovců se snášel hluboký mír. Byl jsem neskonale šťastný, že jsem dnes zde na Švédově stole, ponořen v meditaci. Budu častěji chodit meditovat na Švédův stůl. Nevím jak vám, ale mě stačí mít tento mír zažívaný v Hádeckém údolí a ve Křtinském údolí pod Křtinami. Přeposílám vám tuto pozitivní energii. Opusťte město a vydejte se do přírody. Nebudete vůbec litovat. Na kolena před Bohem! Na Švédově stole nacházím svou sílu. Jsem pořád plný síly a plný životních plánů. Ještě jsem v Moravském krasu rozhodně neřekl své poslední slovo. To nejlepší v životě mne ještě čeká. Za týden mám narozeniny: 58 let pozemského života. Všichni na kolena! O půlnoci jsem již byl trochu unavený, ale nemohu zalehnout. Sedím dál u dohasínajícího dřívkáče. Sedím ještě dlouho po půlnoci. Do dřívkáče vkládám poslední větvičky a sedím v přítmí. Čekám při noční vigílii jestli se šaman ze Švédova stolu nade mnou nesmiluje a nepříjde za mnou. V 1 hodinu ráno zalehávám do spacáku, ale meditace pokračuje vleže na rozhraní mezi spánkem a bděním. Nad lesy údolí svítí měsíc. Tomuto se odevzdávám, tomuto volání světců! Odevzdávám tento život Poznání. Ani ne tak lásce, jako Poznání. Kde jsem celou dobu byl? Jsem On, šaman ze Švédova stolu. Dřívkáč definitivně vyhasíná. Ještě si zacvičím kriju a usínám.