Úvod.

Po té co Svámí Gyaneshwarpuri přestal psát odborné speleologické, sakrálně historické a archeologické publikace, zaměřil svou pozornost na sepisování vlastní z knih nevyčtené originální mystické nauky z horských pousteven a meditačních jeskyní, nejen v Moravském krasu, Krkonoších a Slovenském ráji, ale i v horách nad Assisi, v rumunských Karpatech a indickém Himálaji, kde navštívil poutní místo Gomukh - pramen Gangy a po-té se usadil pod skalním převisem v pohoří nad Rišikéšem, bránou všech duchovně hledajících. Žákem Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy je od roku 1996, kdy byl iniciován do mantry a krije. Již od roku 1997 je kromě toho regulérním poustevníkem a od 23. července 2021vysvěceným hinduistickým a jógovým mnichem známým hrstce hledajících pod jménem Gyaneshwarpuri, hindsky "Ten který poznal", což je odkaz na duchovní cestu gyanajógy (dźňánajógy), kterou jako poustevník následuje. Tato kniha, jak informuje její podtitul je "o duchovní cestě k oranžovému rouchu", nevede tedy samozřejmě až na konec duchovní cesty, k mókše. Tohoto vznešeného Cíle poustevník dosud nedosáhl, což nezastírá. Dokumentuje poznání a část duchovní cesty do vysvěcení na jógového hinduistického mnicha, což je do anaháty, do srdce. I to je již relativně daleko z hlediska většinové světské populace v převážně ateistické České republice, která je většinou bez hlubšího zájmu o duchovní hodnoty a nauky. Před třiceti roky poustevník Gyaneshwarpuri odešel osamoceně na duchovní pouť do hor, kde celkem tři a půl roku čistého času prožil v úplném osamění v neznámé horské jeskyni v soutěskách Slovenského ráje, kde usilovně meditoval. Kromě toho prožil mnoho dalších let i na jiných poustevnách po celém světě. Nyní žije se souhlasem Višvagurudžího se svou maminkou, která trpí depresemi, v rodinném ášramu v Brně-Bosonohách a ve volných chvílích znovu vyráží meditovat do jeskyní a na poustevny do přírody. Většinu času však tráví v klauzuře svého pokoje. Plánuje trvale žít v České republice a dosáhnout na zdejších kopcích Osvícení a Osvobození. Je však možné, že ve stáří odejde anonymně do horstev indického Velkého Himálaje, dožít někam pod Gangotrí a u Uttarkashe, kde by si rád postavil poustevnu, kterou zde v České republice zdá se v lese není možné legalizovat a postavit, z důvodu absence patřičných zákonů, které by na poustevníky vrhaly světlo jako na duchovní a kulturní dědictví tohoto národa, jímž jistě poustevník je. V této knize nejsou zveřejněny všechny příběhy, které poustevník ve svém věku padesáti sedmi let po dlouhé a strastiplné cestě prožil, ani nebude zatím zveřejněno komplexní obdržené poznání. Teprve v pozdějším věku po Osvícení zamýšlí odtajnit autobiografii své duchovní cesty vyčerpávajícím způsobem. Tato kniha je jen namátkovým exkurzem do problematiky poustevnictví a mnišství u Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, Život Svámího Gyaneshwarpuri začíná, jak je u mnichů obvyklé, až po jeho mnišské iniciaci sanjás díkše, tedy v roce 2021. Co bylo předtím je již nepodstatné a bude to zahaleno mlčením. V této knize se vyrovnal se svou minulostí a již se k ní nebude vracet. A o tom je tento Příběh jednoho svámího, který touží žít jen jako nic neznamenající poustevník, nevycházející ze svého osamění.

"Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje."

Dhammapadam 166