Vyhnanci z lásky z ášramu ve Střílkách.

Zde vydám osobní svědectví o třech odpadlících od Svámíjího Mahéšvaránandy. Všech je mi líto, že se jim karma tak zle zamotala až ztratili víru a odpadli. A o tom je tento příběh nám všem pro výstrahu, kam můžeme lehce sklouznout, pokud si neuchráníme bhakti k Nejvyššímu Principu, který ztělesňuje náš duchovní Mistr Jeho Svatost Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Tak jak se to odehrálo? Když jsem na tom byl velice bídně a byl jsem zoufalý, náš Mistr Paramhans Svámí Mahéšvaránanda mi doporučil abych zůstal trvale žít v ášramu ve Střílkách, což jsem přijal. Svámíjí mi předpověděl, že v ášramu najdu nové přátele, což se doopravdy naplnilo. Pomocnou ruku mi tehdy podal zejména Jógapuri, Lubomír Sléha. Byl to nanejvýš příkladný, ba svatý karmajogín, bhaktijogín a dokonce i rádžajogín, který žil nenápadně skrytě v ústraní Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. K němu jsem byl přivedený a on se mne ujal, přijal mne do svého milujícího srdce, péče a ochrany. Opravdu mi toho dal velmi mnoho, naplnil mé srdce znovu láskou, nadějí a pozitivní energií. Tak jsme žili spolu s ostatními žáky zbožně v ášramu ve Střílkách pod úzkostlivým dohledem naší představené Svámí Párvatí. Jógapuriho jsem začal tehdy dokonce pro jeho velice ušlechtilou povahu považovat za svého učitele jógy, v době kdy jsem na tom byl opravdu velice zle a nízko. Jógapuri žil opravdu nanejvýš svatým obětavým životem a v ášramu se připravoval na své vysvěcení na mnicha, o což Svámíjího Mahéšvaránandu doopravdy požádal a Mistr s tím souhlasil. Tím vším mi byl velice sympatický a blízký, jak čisté bylo veškeré jeho počínání. V ášramu spolu s námi žili i Krijánand a Síta, další dva velcí spojenci a přátelé. Pak se však něco zcela nepochopitelného odehrálo v myslích vedení ášramu, konkrétně u Párvatí a Mantrapuri a nám čtyřem (Krijánandovi, Sítě, Jogapurimu a mě) bylo doporučeno, abychom ášram opustili a odešli do neznáma venkovního světa za stříleckou věží věčnosti. Možná že toto ultimátum bylo určeno jen Krijanandovi za vymyšlené "zločiny", ale my jste to pochopili tak, že je to určeno pro všechny čtyři, neboť jsme byli vyšší láskou propojená parta. Síta to okomentovala výstižně slovy, že jsme se stali "vyhnanci z Lásky". Opravdu to bylo zcela nesmyslné vyhození z ášramu! Tak jsme všichni čtyři odešli. Já jsem se vrátil zpět do hor Slovenského ráje, kde jsem znovu vyhledal svou jeskyni, která mi stále chyběla k úplné spokojenosti a štěstí, zatímco Jógapuri se Sítou a Krijánandem si našli své nové útočiště v neosídlené vesnici Podproč nedaleko Slovenského ráje. Tak jsme zůstali nakonec všichni zázračně nablízku a já jsem je mohl občas navštěvovat. Byla z toho opravdu příkladná duchovní komuna, ale jen dokud měli nějaké naspořené peníze. Potom nastaly existenční problémy a něco se odehrálo v podvědomí této komunity. Všichni naráz se rozhodli vyhledat ženské či mužské protějšky a rozešli se světsky. Já jsem nevěřil svým vlastním očím, jak se to u nich obrátilo a bylo mi z toho smutno u srdce. Ale to nejhorší je teprve čekalo. Jógapuri se posléze několikrát oženil a rozvedl, svou zbožnou ženu Sangítu opustil necitlivě právě v době, kdy smrtelně onemocněla – takový se stal Jógapuri "mistr." Krijánand si vzal za ženu Sítu a demonstrativně začal jíst maso. Všichni tři od Svámíjího Mahéšvaránandy odpadli a odešli se zraněným srdcem. Na Střílky pro své "vyhnání z Lásky" zanevřeli. Zejména Jógapuri se velmi změnil. Stal se odbojný proti našemu Mistrovi, kterému podsouval nekálé úmysly. Z tohoto důvodu jsem se musel s ním nakonec rozejít, neboť i v Lílé Amrit máme praktickou radu jak řešit takovouto situaci. Nemáme naslouchat těm, kdo mluví špatně o Mistrovi. Já sám se nepřestávám divit kam všichni tito kdysi velcí a příkladní bhaktijogíni ze Střílek došli. Za vším je nepochybně velký omyl vedení ášramu ve Střílkách, v době kdy všichni v ášramu prodělávali úspěšně svoji duchovní formaci a byli z těchto pro ně svatých míst, podle mne zcela nesmyslně, vyloučeni. Na mém příkladě je však zřejmé, že toto vyhnání ze Střílek nebylo jistě míněno na vždy a že se všichni "vyhnanci z lásky" jednoho dne mohli jako já v nejvyšší Lásce a úctě zase vrátit. Toto Jógapuri, Krijánand, Síta a nepochybně i další ale odmítají učinit. Je mi jich líto jak mnoho zabloudili. A to je opravdu výstraha a poučení pro nás všechny, abychom se za nic na světě neodlučovali od své víry v naší parampara, duchovní linii Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy!

"Nedovedete si představit, jakou vznešenost a důstojnost jsem od počátku cítil. Když jsem první den žebral u Gurukalovy ženy, pociťoval jsem následkem své výchovy ostych, ale potom už žádný pocit studu neexistoval. Cítil jsem se být králem a víc než králem. Občas jsem v některém domě dostal starou ovesnou kaši a jedl jsem ji bez soli a bez jakéhokoli koření na veřejné ulici před velikým pandity a jinými významnými muži, kteří přicházeli a padali předemnou do prachu. Spojil jsem pak ruce nad hlavou a svrchovaně šťastný jsem odcházel..."

šrí Bhagvan Ramana Mahariši