Zatím nejsem ve svém stravování asketický.

Pořád se mi nedaří ukáznit ve věci svého stravování. Je to velmi náročné a já se nesnažím nic násilně potlačovat. Právě naopak, všeho si dopřávám plnou mírou a čekám až mé závislosti silou mého přání samy zmizí. Pořád mám příliš velké režijní náklady za stravování když jdu do města. Pořád příležitostně po dnech zdařilé askeze znovu ujíždím na buchtách, závinech makových i tvarohových a k tomu samozřejmě i koblížky. Čokolád, sušenek a oplatků jsem se naštěstí již úspěšně zřekl. Z toho je zřejmé, že zatím rozhodně nejsem asketa, jakkoli tak někomu připadám. Vařím si každý den misku vařené zeleniny, k tomu rýži naturál s luštěnami plus čínské zelí zalité svařeným chilli v rostlinném oleji. To je v podstatě již několik desetiletí mé jediné základní jídlo. Do skutečné askeze mám tedy ještě poměrně daleko, přesto k ní pomalu směřuji svým každodenním pokorným bdělým životem.