Zkušenost s buddhistickým křesťanem Omramem, přítelem Eduarda Tomáše.

Omram byl již starý muž, když jsem ho jednoho dne navštívil v jeho domě na samotě venkovské krajiny kdesi v Čechách. Mnoho let praktikoval buddhismus ve východních kulturách, a proto jsem pocítil touhu ho navštívil. Později však na buddhismus zanevřel a stal se pod vlivem mnichů snad v Bulharsku zapáleným křesťanem. Když jsem se s ním setkal, nebylo to právě pozitivní setkání. Omram na mne hned zaútočil se slovy: "proč ho navštěvuji?" Odpověděl jsem, že jsem ho chtěl jen poznat. Celé toto setkání bylo velice podobné s předchozím mým setkání s mistryní zenu Heilou Downey. Rovněž i Omram mě negativně upozornil, že "jsem si udělal karmu" tím že jsem ho navštívil. Je to pravděpodobně nějaká sebeobranná fráze takovýchto lidí, když nemají argumenty. Tím jsem ztratil o jeho osobu zájem a chystal jsem se k odchodu. K odchodu mne v podstatě vnitřně přinutil slovy: "abych šel za tím svým králem jogínů", čímž mínil značně arogantně mého Mistra Mahéšvaránandu. Tak jsem ho uposlechl a na rozloučení jsem ještě prorazil jeho aurickou ochranu svou duchovní silou a hned na to jsem odešel z jeho domu. Omram byl někdo z přátel Eduarda Tomáše, kterého oslovoval "doktorem." Nepochybně měl nějaké charisma a dokonce byl obsluhován ve svém domě několika svými pokornými žáky. Ještě jednou jsem Omrama potkal. Stalo se tak ve Střílkách na náměstí, kde přišel do ášramu značně zlomeně žádat o azil. Pokořený tehdy mluvil se Svámijim na satsangu. Taky přemýšlel nad tím, že si najde ve stáří ženu. Takhle nějak odplácí karma předčasným "mistrům", kteří vyučují druhé bez vnitřní duchovní autorizace, jen z moci ctižádostivého ega.