Outdoorová pouť do jeskyně Trampů v Hádeckém údolí, aneb pozor na úpírismus. Neobjímejte fyzicky samou láskou poustevníka. Takový projev náklonnosti je u mnicha neuctivý!

Přemýšlel jsem jestli jet do jeskyně Samádhí ve Křtinském údolí, ale protože byl již podvečer, rozhodl jsem se vykonat nakonec pěší pouť jen do jeskyně Trampů v Hádeckém údolí, kde jsem již dlouho nebyl. Nejdříve jsem zašel do charitního obchůdku na Petrově pro uhlíky na kadidlo, abych jeskyni posvětil. Též jsem se zastavil v Chajovně, kde mi Bob Klváň prodal lacině vzorek letošní sklizně čaje Darjeeling 2026. V čajovně jsem udělal zajímavou zkušenost. Jeden z čajovníků (Jiří Grigar) se mě snažil vtáhnout proti mé vůli do rozhovoru o mém životě. Bylo to jako by se kolem mne začal omotávat neviditelný had, o němž mluvil i Anthony de Mello. Tak jsem se vysmekl a odešel jsem. Je totiž pro duchovního člověka důležité být bdělý při triviálních světských rozhovorech a být pánem situace. Nevím co je komu do mého soukromí. Ale chápu, že si lidí potřebují rozhovory na cizí účet dobíjet svou baterku. Po všech zkušenostech s lidmi já už toto nedělám a nepotřebuji to zase absolvovat. Tak jsem mu řekl, že jsem poustevník a mám jenom Boha a Mistra, a otočil jsem se na podpadku a hned jsem od něj odešel. Myslím si, že mi měl říct jen "ahoj" a nechat mi mou svobodu. Takto reagují kontemplativní lidé mezi něž patřím i já. Dejte si pozor na takovéto na pohled normální rozhovory. Rozhovory mají trvat jen přiměřenou dobu a být konstruktivní, jinak je lepší vůbec nekomunikovat. Já jsem již s tímto světem dokomunikoval! Odmítám žít podle cizích konvencí. Napojování druhých lidí na mne vůbec nepotřebuji. Nepotřebuji již tyto zkušenosti. Já požehnávám jenom trpícím lidem, jinak nikomu, protože by jinak nešli za Bohem a ztráceli by se v bhaktijóze. Nejmoudřejší lidé vůbec nevycházejí na veřejnost. Tak tohle všechno jsem si na dnešním outdooringu zase znovu uvědomil. Potom jsem se z čajovny vypravil na Velkou Klajdovku a odtud do Moravského krasu. Mým cílem bylo vyzkoušet můj nový fotoaparát Canon. Protože jsem s sebou nenesl stan, můj batoh měl příznivou akorátní hmotnost pro delší putování. Proto jsem se rozhodl jít z Velké Klajdovky do jeskyně Trampů pěšky. Šlapalo se mi s batohem velice ladně. Když jsem dorazil do Ochozu u Brna, zapadalo právě slunce. Můj batoh se vůbec nepronášel. Když jsem procházel Ochozí, tak akorát zapínali pouliční osvětlení – to bylo haiku, pokud byste to nepoznali. Do Hádeckého údolí jsem došel již za svitu čelovky. Nový ochozský rybníček je překrásný. Je opravdu povedený. Dokonce kačenky se na něm již usadily. Když jsem míjel Paleoponor v Ochozském žlíbku, tak jsem si uvědomil, že už mne vůbec nezajímá jako kdysi. Duch speleologie již ode mne tedy odešel. Vstoupil jsem do Himmelova požehnaného údolí. Když jsem vystoupal k Pekárně, byla již potemnělá a já jsem od ní zamířil vpravo ještě výše do svahu směrem k Doupěti. Byla již noc, bez čelovky by vůbec nešlo jít. Vystoupal jsem do svahu jako kamzík, bez zadýchání, doslova jako za mladých časů, když jsme osídlovali toto údolí. Cítil jsem se opravdu velice dobře a byl jsem šťastný, že mne Bůh opět do těchto míst přivedl. Samozřejmě, že na náhorní plošině na hraně údolí jsem se po tmě trochu zamotal, a proto jsem omylem sestoupil ke Kůlničce. Odtud jsem však již neomylně zamířil ke své milé meditační jeskyni. Po chvíli jsem byl na Doupěti. Nic se zde nezměnilo. Jeskyně je pořád stejně opuštěná jako v mém mládí. Se srdcem plným citu jsem si v tom tichu, které zahaluje tuto jeskyni, zapálil svíčku a zažehl uhlíky s kadidlem. Jeskyni jsem vůní kadidla posvětil, i když tato jeskyně to vůbec nepotřebuje, jak je svatá a čistá. Chodí sem totiž jen dobří lidé, ctitelé toho pravého woodcraftu. Po příchodu na Doupě jsem ihned rozeslal radostné esemesky a zasedl k meditaci. Brzy jsem však usnul. Probudil jsem se brzy, nasbíral větvičky a na dřívkáči v ešusu uvařil Bobův čaj Darjeeling 2026. Chutnal mi výborně. Zazpíval jsem ranní áratí. Pocítil jsem, že pro tento den mělo smysl žít. Opustil jsem jeskyni ajiž v 9 hodin ráno jsem byl u Líšeňských jezer a brzy jsem došel na autobusovou zastávku v Mariánském údolí. Byl to prostě takový pěkný pozitivní jarní den.