Poustevnictví je velice přirozený způsob
života. V podstatě se odstěhujete do hor, do lesa, do přírody a učíte se
v samotě žít a existovat. To si mnohý z vás vnitřně samozřejmě přeje,
ale nikdy bohužel plně neuskuteční. Vám stačí totiž jen občas si vyjít
na několika hodinové výlety do přírody. Ale u některých opravdu
ojedinělých jedinců, se zvláštní duchovní konscelací se tento pobyt v
osamění lesa stane životním vyjádřením hledání svobody duše. Já šťastnou
souhrou okolností patřím mezi ně a mýtus poustevnictví jsem napodobil
již v mládí a dokonce realizoval v jeskyni na horách. Není to tak úplně
snadné, což si málokdo uvědomuje, být sám se sebou spokojen v nejhlubším
osamění. Musíte proto příjmou metody sebekázně a duchovního boje - a
již jste přirozeně na duchovní cestě! Postupně zjistíte, že potřebujete
ke svému osamělému životu v přírodě nějakou pozitivní činnost a náplň na
rozptýlení. Tehdy začnete přirozeně cvičit s tělem, v mém případě
bojovým uměním na začátku mého života v lesích a hlavně jógou v
pozdějším již zralém věku. Ale to ke štěstí poustevníka rozhodně samo o
sobě ještě nestačí. Musíte se začít přirozeně zabývat taky svou myslí,
vědomím i se svými myšlenkami, které si více než kde jinde začnete
uvědomovat právě až v horském osamění, kde nikde není na blízku ani
živáčka, který by se na vás podíval a rozptýlil vás. Tehdy se opět
velice přirozeně konečně posadíte na holou zem, zavřete oči a vydáte se
na průzkum vámi dlouho opomíjeného vesmíru uvnitř sebe. To znamená že
začnete meditovat!!! Sami si zjistíte, že k tomu ale rovněž přirozeně
potřebujete nějaký záchytný bod pro svou mysl a Boží obsah a náplň -
tedy pokud jste věřící v Boha - a být věřící v Boha je k životu na
osamělé poustevně opravdu nezbytné, jinak by to mohlo být hrůzostrašné a
nebezpečné, to rozčarování a pád všech iluzí - a proto je tu mantra,
čili jméno Boží. Tehdy pochopíte důležitost duchovního Mistra, někoho
takového jako byl svatý Jan Křtitel v případě Ježíše. A jste najednou
poustevníci, která všechno naučí ticho a samota na horách, jak se sluší a
patří. Tak jsem to přirozeně dělal já. Opakuji, je to celé velice
přirozený proces na který si každý vlastním tempem duchovního vývoje
příjde sám. A samozřejmě celibát, brahmačárja, neboť již nemáte
samozřejmě žádnou službu ženy. Celibát rozhodně nepodceňovat, je to
esence přístupu k vyššímu poznání, svobodě, moudrosti a pravé Lásce.
Opakuji, v samotě je vše zcela přirozené a bezpečné, prosté násilí všeho
druhu, vnějšího i vnitřního. Poustevnictví tedy je jedním slovem život
ve vyšší oktávě, harmonii s celým vesmírem, vnitřní naplnění a
uskutečnění Boha v sobě samém. K tomu se však musíte probrodit šalbou
ega, kterou na vás uvalila vaše předchozí světská existence. Musíte to
nějak přetrpět být bez drogy lidské pomíjivé útěchy a společnosti.
Poustevníci byli vždy elitou duchovnosti. A mezi ty pravé poustevníky,
mudrce, jogíny, mystiky v pravém smyslu slova toužím patřit od narození
podvědomě či nadvědomě i já svámí Gyaneshwarpuri, či prostě jen dříve
po křesťansku poustevník Marek. Doporučuji samozřejmě i vegetariánské
stravování, neboť jako poustevníci si uvědomíte do morku kostí
opravdovou hrůznost a nebožskost masitého stravování, kdy se pojídají
mrtvá těla cizích bytostí, které přece jenom mají rozhodně od Boha právo
na vlastní život a existenci! Takže vegetariánství, či dokonce
útlocitné veganství jako nezbytné podmínky k trvale udržitelnému přežití
- opakuji všech živých bytostí, nejen lidí - na této planetě Zemi!
