Konečně jsem dospěl do fáze opravdu prostého stravování odpovídajího mé jógové filozofii.

Bylo mým odvěkým snem si vystačit s miskou rýže a polévky tak jako jedí v Indii. Poslední dobou jsem zcela ztrácel potřebu vařit si a jíst. Tak jsem se stal vitariánem, neboť mne opravdu přestalo zajímat vaření a já nic nepotlačuji ani si nevynucuji silou. Vitariáni jsou zvláštní odnož vegetariánů, jakási jejich elita, neboť jí jen syrové ovoce a zeleninu bez vaření. Ale cítil jsem při tomto způsobu stravování nedostatek síly k nešení svého těžkého batohu. Proto jsem se vrátil zpět k vařené vegetariánské stravě. Ale i nyní jsem zažíval zvláštní nechuť si vařit. Vyřešilo se to tak, že si každý den zajdu na ranní procházku do obchodu pro vždy čerstvé jídlo. Tato ranní procházka je již mým každodenním rituálem. V obchodě si koupím 0,5 litru bílého smetanového jogurtu a k tomu velký rohlík pokud možno z celozrnné mouky. Taky si zakoupím několik banánů. Toto sním hned na ulici. Dále si zakoupím a donesu domů 1 kg pomerančů a litr plnotučného mléka. Zjistil jsem s překvapením, že mi toto množství stravy dostačuje a vyhovuje i chuťově, takže já nemám potřebu v podstatě již nic jíst. Ty pomeranče si na odšťavňovači vymačkám, čímž získám asi půl litru velice zdravého čerstvého nepasterizovaného džusu. Jsem nyní přesvědčen, že jsem konečně dospěl do fáze vyvážené stravy, která odpovídá pokročilému jógovému satvickému stravování, aniž bych se jakkoli musel omezovat, či něco si odpírat.