Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
čti Gjánešvárpuri
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.
Když jsem se stal čerstvým jogínem u Jógy v denním životě Paramhanse Svámího Mahéšvaránady domníval jsem se, že mám tolerantně porovnávat naše učení jógy i s jinými náboženskými směry a že mám tyto jiné duchovní skupiny sám aktivně navštěvovat. Tak jsem se například dostal samozřejmě k zenu, neboť je józe na první pohled velice podobný. Proto jsem...
Můj Mistr Paramhans Svámí Mahéšvaránanda uděluje svým žákům duchovní jméno. Přijetí duchovního jména je symbolem vairagje, zřeknutí se, příklonem k duchovní cestě. Je to podobné jako když mnich odchází do kláštera, tak se zříká světských pout a zvolí si nové duchovní jméno, které chce následovat. Podobně je tomu v józe.. Měl jsem Svámíjího pozvání...
Za největšího českého mystika a jogína je tradičně považován Eduard Tomáš, který žil v manželství s významnou českou mystičkou Mílou Tomášovou. Oba ve stáří vystoupili se svou duchovní naukou, nejen prostřednictvím knih, ale i veřejně a doslova ihned zazářili jako supernova, mimo jiné proto, že ukázali prostému lidu duchovnost na diskutabilní...
V kritických okamžicích svého života kdysi před třiceti roky jsem uviděl video na němž vystupoval Páter Pio se svými stigmaty. Hned jsem Ho pochopil a poznal. Spontánně jsem mu uvěřil, že Ho Bůh poslal na tento svět léčit duše a přivádět je k Bohu, a proto byl zvlášť označen oněmi nikým nevysvětlitelnými stigmaty, čili Kristovými ranami Božího...
Na začátku cesty tohoto velmi důležitého Božího člověka a světce byla věta z Evangelia: "Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem." Svatý Antonín Poustevník tím byl zasažený a v tomto evangelijním výroku, který uslyšel z úst kněze v kostele...
Chan-šan byl legendární čínský básník, poustevník a vyznavač čchanu, žijící v 8. století kdesi vysoko v oblacích útesu Ledové hory ve staré Číně. Svým životem a dílem inspiroval japonský zen i beatníky ve 20. století v USA a v Evropě - tolik oficiální informace o jeho životě. Mne velice zaujal svým pravdivým a ryzím pojetím poustevnictví v duchu...
To co vím o svatém Františkovi z Assisi je v podstatě pouhý mýtus, který však velmi dobře rezonuje v mém srdci. Když mi bylo kdysi na duchovní cestě velmi úzko a přetěžko, jako Božím řízením mi někdo věnoval knihu Nikose Kazantzakise: "Chuďásek Boží. Život svatého Františka." Tam jsem našel ta pravá slova, která zahojila mou duši. Tato kniha sice...
Svámí Šivánanda z Rišikéše v podhůří indického Himálaje, je můj učitel himalájské jógy. Jsem mu vděčen za to, že jsem To prozřel. Šivánanda mi vysvětlil prostřednictvím svých knih věci, které jsem odjakživa cítil a tušil v srdci, ale nedokázal jsem je vyslovit, věci které mi nevysvětlil dobře ani můj Mistr Paramhans Svámi Mahéšvaránanda. Náš...
Zcela jiný světec než byl Šrí Dévpurídží, byl jiný avatár v duchovní linii mého Mistra Bhagván Šrí Díp Nárájan Maháprabhudží. Maháprabhudží se jako Osvícený již narodil a na rozdíl od strohého, přísného a neústupného Dévpurídžího, který byl zdánlivě bez bhakti ke svým žákům, On realizoval Princip Vesmírného Milosrdenství a Lásky, Moudrosti věků. V...
V duchovní linii mého Mistra máme pozoruhodného světce, Mistra jógy a avatára Šrí Dévpurídžího. Jeho mise započala ve Velkém Himálaji, kde v jeskyni realizoval princip Boha Šivy. V Himaláji však nezůstal a odešel do Radžástánu ve střední Indii. Zde dal najevo vesničanům, že by si u nich rád postavil ášram. Brzy byl tento ášram postaven a Dévpurídží...
Hradisko svatého Klimenta nebo Hora svatého Klimenta (místní pojmenování Svatý Klimentek) je prastaré poutní místo z doby Velké Moravy. Hradisko je duchovní místo spojené s působením svatého Cyrila a svatého Metoděje. Pojmenování tohoto místa se odvíjí z tradice, že sv. Cyril a sv. Metoděj přinesli na toto místo ostatky papeže sv. Klimenta. Na...
Bylo to v roce 1996. Prošli jsme branou ášramu ve Střílkách, nad níž vlála oranžová vlajka a ocitli jsme se na malém čtvercovém nádvoří, obklopeném budovami. Všude se to jen hemžilo lidmi, ale vládl zde klid. Někde hluboko uvnitř mě se objevil neurčitý pocit. Jako když se spojí dva magnety. Nebo jako když si rybář přitáhne na břeh rybu. Někde...
V roce 1996 jsem studoval kung-fu a meditaci u sifu Pavla Kaly z Brna. Velmi mi pomohl získat zpět pozitivní energii. Bohužel naše spolupráce trvala jen krátce a já jsem dál putoval svou vlastní osamělou cestou. Ty satsangy u Pavla v jeho suterénním bytě v Židenicích v 90. letech 20. století byly ale prostě nepřekonatelné a voněly mystikou. Pavel...
Nikdy jsem nebyl velký poutník po posvátných místech, chodil jsem spíše horami. Bohatě mi stačilo ujít 20 nebo 30 kilometrů za den. Přesto i já jsem přikročil k vykonání dlouhé pěší pouti ze sebezáchovných důvodů z Brna do hor Slovenského ráje. To se psal rok 1996. Ušil jsem si mnišskou kutnu z hrubé hnědé látky s kapucí a vyrazil jsem...
Po duchovním probuzení mi život ve světě připadal již marný a prázdný. Jediné co mi dávalo smysl byla služba trpícím lidem. Mým tehdejším heslem bylo: "Dokud nevím kdo jsem, tak sloužím!" Proto jsem vstoupil do řad katolické Charity a stal se charitním pečovatelem o nemocné a všelijak hendikepované a invalidní spoluobčany. To mi dávalo hluboký...
Nabízím své nejnovější knihy:
Při poznávání, studiu a ochraně Moravského krasu spolupracuji:
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše
Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy
