Páter Ján Lajčák z farního úřadu ve Křtinách, v budoucnu zajisté Monsignor, na vědomí: Jsou to již 4 roky co nechodím - já poustevník - na protest proti vaším výrokům o mě do kostela ve Křtinách a nezajímám se již o jeho problematiku.
Připomínám že mne P. Ján Lajčák k radosti mnoha zlých speleologů veřejně obvinil, cituji: "že jsem si přivlastnil objevy ve Křtinách". Nevím přitom co tím sledoval, asi jsem se mu znelíbil, že jsem přes jeho odpor v podobě úmyslného nedodání skenů materiálů z farního archivu, které mi přislíbil a své vlastní slovo Lajčák nedodržel, pro mou odbornou práci pro Křtiny, jsem o tom přesto napsal svou v pravdě unikátní publikaci Acta Speleohistorica. V ní jsou objasněny mimo jiné i autorské složitosti okolo těchto zásadních, ba unikátních objevu jednou pro vždy pro objektivní historii. Tato kniha byla na rozdíl od novokněze Lajčáka (který za ni ani nepoděkoval, ačkoli byla stěžejní pramen poznání pro jeho kostel) všemi mě známými odborníky, archeology, historiky, dokonce i speleology ve vší tichosti a úctě úspěšně kvitována. Opravdu se kupodivu žádný negativní kritik neozval. Za to zřejmě vděčím profesoru Josefu Ungerovi, jedné z největších moravských kapacit na středověk, že převzal jakousi morální záštitu nad touto mou studií tím že ji veřejně kladně ohodnotil. S Lájčákovým negativistickým výrokem o mě se tedy vůbec neztotožňuji, jak by si jistě rád z moci svého úřadu představoval, vzhledem k tomu že je údajně "Bohem pomazaný". Z tohoto důvodu proto opravdu vůbec nechodím - já poustevník - do interiérů chrámu Panny Marie ve Křtinách a obcházím ho pouze z venčí ze křtinského náměstí jako nějaký vyloučený a vytěsněný ateista. Páter Lajčák tedy narazil na větší morální sílu, než sám původně očekával, neboť se mi zpočátku dokonce odvážil vysmívat, ale teď už jenom mlčí, když jsem ho upřímně nazlobeně informoval, že na protest proti počínání jeho osoby nebudu vůbec navštěvovat jeho kostel. Tato patová situace z důvodu Lajčákova tvrdého srdce a absence svědomí v této záležitosti, trvá již neuvěřitelné čtyři roky! A bude pravděpodobně pokračovat do nekonečna, až do mé nebo Lajčákovy smrti, či jeho odchodu ze Křtin. Páter Jan Lajčák je typický obtloustlý katolický duchovní s druhou bradou, s rovněž obtloustlým vědomím na úrovni učení o neposkvrněném početí Panenky Marie - to na vysvětlení s jakým typem kněze mám ve Křtinách nyní co dočinění. Škoda, že ve Křtinách není již přítomen pro svou smrt blažený osvícenecký kněz páter Tomáš Prnka, který byl vždy šťastný a vděčný za každý můj přínos pro Křtiny, i docela malý, ten by to Lajčákovi o mě hned uměl vysvětlit. Nebo alespoň Mons. Jan Peňáz, můj druhý dobrodinec v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Ten ale do tohoto sporu o má autorská, etická a objevitelská práva ve křtinském kostele (která tam jistě nějaká mám) raději bohužel nezasahuje. Asi se bojí eskalace tohoto sporu v podvědomí navenek. Tím by mohlo utrpět trochu i jeho image na veřejnosti. Přitom by mohla stačit byť i jen malá přímluva do ouška "kolegy" kněze Lajčáka. Takhle "takoví" kněží umlčují pozitivní energie, které by jim mohly sloužit k větší cti a slávě Boží, a já se proto o Křtiny pro nezájem a nevyslovení "jejich" požehnání již vůbec nezajímám a nestarám. Vůbec mi to však nevadí. Bůh naplňuje Láskou mé srdce jinak a na jiných svatých místech. Jenom né už bohužel ve Křtinách. Mohl jsem být historikem Křtin, k čemuž jsem měl velkolepý náběh svým dlouhodobým životním zájmem o osudy a tvář tohoto poutního místa ve Křtinách, místo toho jsem ale jen nic nemající a v podstatě nic nesmící poustevník, né nepodobný řeholi svatého Františka z Assisi. O svatém Františkovi je dobře známo, že taky trpěl všelijakým útiskem své hořící anaháty ze strany svých spolubratří i nadřízených. Takhle jsem ale já nezávislý, mě nezajímají servítky. Umím to vysvětlit komukoli kdo ubližuje anahátě - srdci. Tohle všechno je asi proto, že jsem hinduista a jogín, nikoli již katolík. Tak asi proto.
Pro bližší informace stiskněte toto tlačítko:
