Brodie, pravý básník haiku moravský - má předmluva k jeho sbírce básní, která výjde tiskem v brzke době.

Brodie (Ing. Dan Moltaš ze Křtin) je můj dávný životní přítel. Náš vztah byl taky komplikovaný, ale vydržel celý život. Svou duchovní cestu započal v mládí jako tramp a po té se stal jeskyňářem v naší pozitivní milující anahátové speleologické skupině na plošině Skalka v Moravském krasu. Ale naše cesta pokračovala dál, a to směrem k józe. Tak se stal, spolu se mnou, již před třiceti lety dobrým, nezlomně oddaným, navýsost bhaktickým žákem Jeho svatosti Mistra jógy Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy z Indie. Od našeho Mistra dostal pro své opravdu ušlechtilé vnitřní síly a vlastnosti výstižné duchovní jméno "Dayalpuri", což znamená "Vesmírné Milosrdenství". Toto jméno pravdivě vyjadřuje hlavní Brodieho vlastnost - jak jsem se měl možnost sám přesvědčit - velkou míru milosrdenství. Je tedy jogínem, ale s velice zvláštním svébytným přístupem. Při četbě knihy Johna Matthewsa "Keltský šaman" totiž zjistil že má své kořeny v přírodě jako lesní druid, obdařený snad i jasnozřením. Poslední dobou sice toto keltství svého srdce a duše poněkud potlačuje, což je myslím chyba a škoda, přesto v pozadí jeho povahy toto šamanství pořád jistě stále je. Ve světě světských lidí zastává jako vysokoškolsky vzdělaný inženýr významnou pozici auditora, reformuje firmy ke stále větší prosperitě a trvale udržitelnému rozvoji, na což je velice uznávaný a vyhledávaný odborník, na což je hrdý. Kromě toho je miláček psů všech plemen, a doma se o několik psů velice poctivě stará. Brodie měl být tedy jako já lesní poustevník, k tomu se však nikdy neodhodlal, neboť má svůj vlastní osobní Příběh duše, v němž sehrál významnou roli jeho osamělý duchovní dům na kopci s výhledem na Santiniho křtinský chrám. Brodie totiž nechtěl nakonec - Bohem jistě varován a chráněn - opouštět klid a bezpečí svého opravdu mystického krbového ohniště v tomto osamělém domě a vydat se za mnou na značně nebezpečnou, ale romantickou cestu do bezdomoví, být tedy pravým tulák po hvězdách. Měl k tomu opravdu velmi silný duchovní náběh a tah, který však úspěšně se svou vivékou sebekriticky rozlišil, a proto i potlačil. Částečně toto vnitřní volání k bezstarostnému toulání však přece jen naplnil, když se vydal na svou legendární osamělou pouť do hor na opačnou zemskou polokouli, na Nový Zéland. Nyní je již tímto putováním uspokojen, a proto si vystačí s pouhými procházkami po lesích nad svou vesničkou, při nichž mu ale opravdu záhadně přicházejí do vědomí jako pravému šamanovi básnické verše, tzv. haiku, z nichž se cítí být ve vědomí a v srdci osvícený. Je tedy zcela jistě nástrojem vyšších sil a v tomto přijímání duchovní poezie v lůně přírody a jejím poctivým zapisováním se stal opravdu již nepochopeným mistrem. Brodie sám o sobě říká, že pravá haiku nelze skládat ani psát. Pravá haiku mohou jen samy, kdy ony samy chtějí, přicházet"od "Někoho z Vesmíru". Protože sám taky píšu haiku, i když více filozoficky zaměřená, tak tomuto Brodieho vysvětlení plně důvěřuji. Proto jsem na něj stále naléhal a tlačil, aby svá haiku začal zveřejňovat pro druhé. Brodie toto však dlouho odmítal, nechtěl svá haiku za nic na světě nikomu vydat, jen je rozesílal po světě anonymně ve svých esemeskách, neboť se dlouho řídil původní taoistickou moudrostí,že tímto životem je třeba putovat beze stop. Nechtěl tedy po sobě zanechávat žádné stopy. Tuto filozofii jsem mu však stále rozmlouval, dokazujíc mu na příklad i našeho Mistra svámího Mahéšvaránandy, že zanechávání duchovních stop na tomto světě je žádoucí. Svámiji nesmazatelné stopy rozhodně v duších a srdcích věřících opravdu zanechává, a to s vyšší Láskou maximalistickým způsobem. Toto zanechávání stop dnes mimo jiné dnes i zráčí kolosální Svámijiho stavba Óm ášramu v Jadanu v radžashánské poušti, který je již považován některými znalci za nový div světa. To je jenom na zamyšlenou, proč je třeba na tomto světě něco vykonat i pro druhé. Brodie tedy svá haiku pokorně a skromně dlouhodobě nezveřejňoval záměrně, odkládal to učinit na neurčito a nepovažoval spisovatelskou činnost vůbec za důležitou Nyní ale konečně v jeho vědomí ale zvítězilo toto Světlo Boží zodpovědnosti za druhé a on uzrál ke svému definitivnímu rozhodnutí a k pravdě historickému počinu svého života, vydat svá originální haiku tištěnou formou jako svou životní básnickou prvotinu pro veřejnost. K tomu Brodiemu opravdu rád ze srdce žehnám a jsem spokojený, že na má slova nakonec přece jen došlo. Jsem šťastný, koupu se v ánandě . Psát duchovní literaturu pro druhé totiž nade vší chybnost naplňuje srdce tím pravým nesobeckým nektarem.

Swami Gyaneshwarpuri                                                                                                                      poustevník v Moravském krasu                                                                                                          Ášram Brno-Bosonohy, před Vánoci L.P.2026