Hororový příběh z Brněnského biskupství s křtinským děkanem, agentem StB Tomášem Prnkou v roce 1992, aneb otevřená zpověď Marka Šenkyříka neboli dnes Svámího Gyaneshwarpuri (nová kapitola do jeho knihy "Cesta poustevníka").

20.11.2026

V roce 1992 jsem napsal svou první historicko-duchovní knihu pod názvem "Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách" pro Farní úřad ve Křtinách, což tehdy znamenal více světsky zaměřený kněz P. Tomáš Prnka, který byl jak známo vysazený poněkud na peníze, které dostával v hojné míře od komunistického režimu pro velkolepou opravu křtinského chrámu. Pan děkan mi požehnal abych tuto svou knihu pro Farní úřad opravdu sepsal a samizdatem ji samostatně vydal. Ale stalo se něco neočekávaného. Páter Prnka, zajisté vzorný kněz u Panny Marie Křtinské, mne začal vodit za nos. Dělo se tak, že odmítl již mnou vydanou knihu zaplatit, i když byl s touto sumou předem seznámen a dokonce odmítal publikaci i na farním úřadě byť i jen převzít. Najednou se tvářil jakoby o ničem nevěděl, jakoby se ho naše předchozí ústní dohoda o tomto mém díle vůbec netýkala a jakoby vůbec neexistovala. Tak jsem se, i když nerad, musel obrátit v tomto sporu na Prnkovy nadřízené, tedy na Brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, aby zjednali ze své pozice průchod spravedlnosti a právu. Biskupství však jen zajímalo, jestli mám s děkanem Prnkou písemnou smlouvu a v podstatě se mnou vypoklonkovali. Církevní právník Brněnského biskupství, jehož jméno si již bohužel nepamatuji (JUDr. Beránek?), však byl velice čestný člověk a jako jediný mi připadal na biskupství srozumitelný. Ten prohlásil na mou obhajobu, že smlouva i když byla uzavřena jen ústní formou, je přesto pro pana děkana Prnky závazná. Načež se děkan Prnka, dokonce i biskupství zcela vzepřel, argumentoval nesrozumitelně a demagogicky. Ale mě šlo již o vyšší princip, nikoli snad tolik o peníze za knihu. Všichni na biskupství, s výjimkou onoho právníka, se tvářili že tomu nerozumí, proč je s tím zatěžuji. Tak jsem jim pohrozil, že znám minulost děkana Tomáše Prnky! Já bojovník na straně studentů za Sametové revoluce! Věděl jsem totiž zcela jistě ze svého studia historie Křtin a tzv. Cibulkových seznamů agentů StB, že děkan Prnka byl za socialismu hermafrodit, kněz s dvojí tváří, který se stal zajisté dobrovolně prospěchářsky agentem komunistické Státní bezpečnosti, v době kdy čestní katoličtí kněží trpěli ze strany státu všemožným útiskem, ponižováním, šikanou a represí. Na ta slova jsem spontánně veden duchem Pravdy zareagoval tak, že pokud Brněnské biskupství nesjedná s agentem StB děkanem Prnkou pořádek, tak já si v tom případně sednu před dveře do křtinského kostela pod věž a budu držet protestní hladovku!!! A po těchto slovech za zavřenými dveřmi biskupství nastal kýžený obrat v posuzování mé osoby a začali se mnou již normálně komunikovat. Přítomný církevní právník mi řekl, že jsem této kauze nyní dal svým odhodláním tu pravou sílu! A věci se tehdy opravdu hned hnuly kupředu. Biskup a jeho sekretář, kteří zpočátku argumentovali slovy, že oni jsou ve svém úřadu k řešení jiných záležitostí, přece jen po mém oznámení protestní hladovky mne začali brát vážně, neboť jim zjevně hrozil skandál, který by jim tehdy krátce po naší Sametové revoluci mohl rychle přerůst přes hlavu. Děly se totiž tehdy ostře sledované církevní restituce, kdy na Katolickou církev přecházely od státu značné majetky, které jim byly komunisty nespravedlivě odňaty. Onen církevní právník mi tedy držel palce ať svou při s a děkanem Prnkou nakonec vyhraji. Což se mi i podařilo. Prnka byl znovu povolán na biskupství kde dostal církevní rozkaz okamžitě mi zaplatit peníze za mou publikaci. Zbytek peněz, které Prnka stále odmítal zaplatit, se rozhodlo zaplatit samo biskupství. A tak se i stalo. Páter Prnka, zastávající zcela neprůhlednou strategii, kterou léta pravděpodobně uplatňoval na oškubávání dělníků pracujících na rekonstrukci křtinského chrámu, v mém případě narazil na vyšší princip. Již mi nešlo o peníze za knihu, ale opravdu o potrestání zvláštního charakteru děkana Prnky, aby Pravda zvítězila! Naštěstí to na Brněnském biskupství pochopili, že je to spravedlivý boj mého svědomí a srdce a vyhověli mi, čímž jsem položil děkana Prnky na lopatky. Pan děkan po tomto skandálu na Brněnském biskupství šel kupodivu jako pravý služebník Boží ve Křtinách pokorně do sebe a s pokorou mne několikrát ze srdce poprosil o odpuštění. Já jsem však již na to nemyslel vůbec ve zlém a samozřejmě jsem mu odpustil. Tehdy se z nás dvou, mne a pana děkana Tomáše Prnky stali dva nerozluční přátelé. Opravdu jsem byl ve Křtinském chrámu jím ze srdce vždy upřímně vítán. Pan děkan své dřívější počínání vůči mě odůvodnil slovy, že křtinský kostel a farní úřad tehdy v 90. letech trpěli údajným finančním nedostatkem. Později si mou publikaci dokonce oblíbil a hojně z ní například citoval i s uvedením mého jména jako autora ve svých článcích ve Zprávách ze Křtin. Taková je tedy má osobní zkušenost s odbojným panem děkanem Tomášem Prnkou jakož i tehdejším vedením Brněnského biskupství za biskupa Vojtěch Cikrleho.

Share

Tento web je věnován poustevníkovi, žebravému mnichovi a mystikovi svatému Františkovi z Assisi.

Tento web je samozřejmě též věnován i hinduistickému bohu Šivovi, věčnému Mistrovi všech meditujících a modlících se lidí.

Kontaktní formulář pro vaše komentáře:

Locations of site visitors
                                                                            © Swami Gyaneshwarpuri 2025 - 2026                                                                                                                                                                                  Náham kartá Prabhu Díp kartá Maháprabhu Díp kartá hi kévalam ÓM šánti šánti šánti.                                                                             Já nejsem konající. On, Bůh, Věčné Mistrovo vědomí je konající.          Cookies