Má cesta bojovníka

Od začátku svého života vím, že jsem bojovník. A opravdu jsem několik požehnaných let cvičil judo, karate, kung-fu a aikido, ale jen na žákovské, tedy amatérské úrovni. Později jsem si však uvědomil, že nejsem z kasty kšátrija - tedy bojovníků, nýbrž duchovní bytost - jogín. A tehdy jsem trnitou cestu fyzického bojovníka opustil a přestal následovat, jakkoli ji dobře chápu v této realitě boje Pravdy a lži, Lásky a nenávisti, dobra a zla. Bojovníci jsou tedy pro harmonii tohoto světa velmi důležití - to je třeba pochopit. Já se však jako mnich již mezi ně nepočítám. Přesto uctívám japonského světce Moriheje Uešiby, velkého Zakladatele bojového umění míru, Lásky a Vesmírné harmonie, aikido. A modlím se aby zůstal mým Mistrem a vedl mne vnitřně po své cestě filozofického aikida. Já sám jsem aikido cvičil půl roku, nedosáhl jsem tedy samozřejmě mistrovství, přesto se domnívám že ve vnitřním aikidu, či aikijóze mistrem jsem. Ale to pochopí jen ten, kdo mne blíže pozná. Mým vnitřním bojovým uměním tedy je meditační jóga, což je taky bojové umění, již na úrovni bohů a démonů, což se poněkud zamlčuje a utajuje, neboť většinou si to jen málokdo uvědomuje. Na této cestě vnitřní jógy jsem již třicet let pod vedením a vnitřním doprovázením Jeho svatosti Mistra jógy Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy.