
Poustevník
Poustevnik.org
Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
Tao je věčné a zůstává beze jména
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
Učení
poustevníka
Gyaneshwarpuri
čti Gjánešvárpuri
jógového a hinduistického mnicha, mystika, proroka, vizionáře, pohádkové bytosti
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice

Láska a Poznání z meditačních jeskyní a horských pousteven
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Zprávy z Moravského krasu
střed a jih
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.


Syrová strava, či živá strava, přírodní strava, nebo raw food je způsob stravování při němž se ovoce a zelenina vůbec nevaří a konzumují se bez jakékoli tepelné úpravy. Zpočátku mne tato vize stravování příliš nelákala a nezajímala, ale poslední dobou cítím podivnou nechuť vařit si zeleninu, která vařením přichází o své nejcennější přírodní látky,...
Možná se vrátím brzy zpět do františkánského bezdomoví z důvodu nabytí vnitřní harmonie a svobody.
Dnes jsem celý den velice vážně přemýšlel že z touhy po osvobození odejdu po vzoru svatého Františka z Assisi zpět do bezdomoví. Osídlil bych nějakou jeskyni či skrytý kout v Moravském krasu, nebo dokonce na horách. Mám sice oficiálně dobrovolně na starost maminku, ale její negativní hněvivé podprahové výbuchy mi dlohobobě zraňuji anahátu. V...
Krásné moc a klidné, hluboké čtení, jako kdyby jsi prošel okolo se svojí poustevnickou holí. Dokonce mě to i rozplakalo v jednu chvíli a to slova, že v okamžiku smrti bude každý nakonec sám, tak proč se samoty... jindy zase s usměvem pochopení a nacítění energie, nádherné fakt jo děkuji za příběh K.
Sestoupil jsem z Himaláje sem do Evropy meditovat a rozjímat. Nemám žádné zvláštní duchovní poslání od Boha na veřejnosti. Nechci nikoho obracet na víru. Nechci spasit tento svět. Jsem jen pro ty, kteří jsou mi dáni. Má cesta je tichá a skrytá. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Nejsem tu pro nikoho z vás. Kdo byl...
Tak zase jsem se po několika týdnech domácího ústraní dnes vypravil do jeskyně Samádhí v Moravském krasu. Ucítil jsem příliv pozitivní energie hned jak jsem si hodil batoh na záda. Docestoval jsem však jen do Starého Lískovce, kde mou cestu přerušil telefonát od maminky. Vrací se z půlročního léčení v nemocnici zpět domů. Tak jsem přerušil svou...
Ale naštěstí jsem poslechl vyšší já a již smazaný web opět obnovil. Doufám že na mne již nepřijdou tyto weboborecké nálady, které zrcadlí nějaké děje v podvědomí Moravského krasu.
Ne, nejsem veliký. Jsem jako poustevník samozřejmě pokorný služebník Boží.
Zavládne mlčení.
Měl jsem ve zvyku rozesílat newslettery o novinkách na mých webech, ale téměř se to míjelo účinkem. Lidé v krasu se rozhodli mne ignorovat, proto i já přistupuji k dobře zváženému a promeditovanému mlčení. Z tohoto důvodu jsem na svém emailu smazal všechny kontakty na jeskyňáře a lidi z krasu. Nebudu jim již vůbec psát. To proto, že mne stále...
Pan Bohdan Lukáš, vydavatel mé knihy "Cesta poustevníka" z nakladatelství Lukáš a syn mi napsal:
"Každopádně mám z knihy velmi dobrý pocit. Podle mě se opravdu povedla a důstojně reprezentuje Vás, Vaši cestu i Váš pohled na svět. Věřím, že si najde své čtenáře."
Každé setkání je zázračné.
Dnes při procházce do obchodu na nákup potravin jsem měl zajímavé setkání. Zastavil mne mladý dredatý muž v elegantním bílém kloboučku na hlavě se slovy, že ke mě cítí úctu. Nejí prý maso a doma má vystaveno Óm s Ganéšou. Ten muž mne požádal abych mu dal ze své mály korálek. To jsem však odmítl, protože svou málu nebudu roztrhávat....
Jsem trochu zklamán, ale jenom trochu. Za zakoupení kniha rozhodně stojí. Korektoři ale převyprávěli vlastním odborným způsobem můj vlastní příběh sepsaný mým vlastním originálním způsobem. Mé vyjadřovací schopnosti však příliš neakceptovali. Ale i tak jim děkuji za záslužnou a zodpovědnou práci na knize. Připadám si nyní poněkud jako Carlos...
Sen o poustevnici Kláře na Olomučanské plošině. Fotografie z let 2009 až 2010 na Hermit Photo.
S poustevnicí Klárou jsem se tehdy velice zblížil jak dokladují fotografie: https://hermitphoto.cz/fotoarchiv/portrety_pratel/poustevnice_klara.html

Nabízím své nejnovější knihy:
Proč chci být jen poustevníkem
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
Má himálajská jóga
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše

Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy




























