Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
čti Gjánešvárpuri
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.
Já již nemedituji, já rozjímám. Strávil jsem několik let v meditaci v temné neosvětlené jeskyni, jen u doutnajícího ohně, se zavřenýma očima a s mantrou v srdci, ale to už mne přešlo. Nyní ani nezavírám oči, vůbec to nepotřebuji, jen hledím před sebe na oltář, pokud jsem doma v ášramu, nebo hledím jen před sebe na přírodu a na skály,...
Nejsem vystudovaný psycholog, přesto jsem v psychologii jako poustevník a mystik zkušený. Říkám tomu jógové poznání. Nejblíže ze západních odborníků na psychologii mám ke Carl Gustav Jungovi, nikoli k sexuálně ještě zapletenému Sigmundu Freudovi, disponujícímu nižším typem poznání. Proto říkám Jung, ne Freud. Jung rovněž prodělal bouřlivou duševní...
V meditaci a introspekci jsem pochopil s jistotou, že jsem od narození osvobozený, osvobozený ale pro jistotu s malým "o". Neznamená to totiž, že bych vůbec nezapadal do různých - poměrně četných - nástrah karem jako většina smrtelníků zde na Zemi, až na Ježíše, Svámíjího Mahéšvaránandu a avatáry. Volám proto do světa: "Nerealizoval jsem dosud...
Nevím jestli jsem zažil Osvícení v tomto životě, ale každopádně jsem zažil transcendentální stav vědomí, který se mu velmi podobá. Mé srdce totiž prudce vzplálo Vesmírnou Láskou jíž jsem přemohl zlo. Tak Ježíš do mé hrudi vložil své ohnivé srdce. Poznal jsem tajemství světců, že Láska je nejvyšší silou, jíž drží tento svět a Vesmír pohromadě, že...
Mnoho lidí je přesvědčených, že plní Boží vůli a přitom činí věci opravdu zlé. Nejznámější jsou teroristé, zejména islámští, kteří se považuji za nástroj Boží odplaty a zabíjejí náhodné obyčejné lidi jiného vyznání. S tím zajisté nelze souhlasit a je dobře, že s tímto zlým Satanovým jevem demokratické země bojují. Taky kněží katolické církve mají v...
Když jsem sestoupil z hor do lidské společnosti, Paramhans Svámí Mahéšvaránanda mi doporučil, abych se usadil v ášramu ve Střílkách a abych při tom vykonával symbolicky karmajógu v délce trvání dvě hodiny denně, to proto aby mne nekritizovali a zbytek svého času věnoval dál usilovné sádhaně. Na to jsem se Svámíjího spontánně odvážil pozeptat, zda...
Zpočátku jsem se věnoval především vnějším činnostem a vnějšímu poznání vzhledem k přitažlivosti zevního světa. Proto jsem upadl i do osidel máji ženy, zcela jsem propadal vědě, speleologii a archeologii a ostatním vnějším činnostem. Poznal jsem však, že toto vnější poznání je typem nižšího poznání a mě nadále zajímá již jen to vysoké a nejvyšší....
Cítím úctu k psanému slovu. Co je psáno to získává magickou moc a zůstane tu po nás. Nesouhlasím tedy doslova s cestou beze stop. Něco pro druhé, i pro ty kteří přijdou po nás, tu může zůstat. Psané slovo má ohromnou sílu. Předává se tak pozitivní energie, inspirace, naděje a Láska. Proto jsem se rozhodl stát se duchovním spisovatelem. Kde...
Můj současný průvodce, vyléčený černý mág, který černou magii údajně usmrtil dokonce několik lidí v dobré víře, že tím odplatí zlo, kterého se dostalo jeho rodině a odčiní tak nespravedlnost ve světě. Procitl však ze svého omylu a zoufale se vydal velmi intenzivní a obtížnou trnitou buddhistickou cestou ke Světlu, k Osvícení. Žil a meditoval v...
Ježíš byl můj první Mistr, od něhož jsem se mnoho naučil. Od jeho následování jsem se však za značně útrpných zkušeností nakonec odklonil, jakkoli jsem samozřejmě zůstal na úrovni mystiky jeho žákem. Katolické kostely však již nenavštěvuji, nevím čím to je. Odklonil jsem se od křesťanství směrem k hinduismu, kde jsem navždy přijal za svého...
Mí rodiče tvořili z duchovního hlediska bohužel nevyvážený pár. Moje maminka byla v mládí dokonce na úrovni anaháta čakry, zajímala se o Carla Gustava Junga a psychologii a filozofii, zatímco můj otec tvrdý chlapec ze Starého Brna byl typická druhá sexuální čakra, se zájmem o ženy. Do hospody však kupodivu nechodil. Proto musel mou maminku do...
Můj dědeček byl normální, středně zapálený katolík, který se denně - zejména po smrti babičky - modlil k Panně Marii a před spaním četl mariologickou duchovní literaturu. Nikoho by nenapadlo, že tento dědeček může být nebezpečný z hlediska naší vlastní duchovní cesty, v mém případě radikálního obrácení k Ježíši a jeho následování v duchu jeho učení...
Především musím říct, že má maminka je křesťanka, v minulosti odbojná vůči Ježíšovi, protože jsem odešel na duchovní cestu za Ježíšem bez jejího schválení. Dodnes nemedituje, nemodlí se, nestravuje se vegetariánsky, což umocňuje zlé karmické deprese v jejím podvědomí. Je duchovní latentně. Nyní se snaží své deprese zmírňovat návštěvami našeho...
Nezasahujte do věcí, kterým dobře nerozumíte, nejsouce dosud Osvícenými duchovními Mistry. Já jsem se z těchto důvodů zřekl návštěv svých četných světských přátel, věda že jim nemohu nijak pomoci na cestě pro niž se rozhodli a k níž se připoutali, nanejvýš jim do jejich světských životů přinášet duchovní energii, což je z vyššího podhledu ale...
Dlouho jsem kráčel po cestách majících srdce, a to mne přivedlo do světa dobročinnosti. Žil jsem službou invalidům i dětem, žebráci se stali mými přáteli, čistil jsem záchody v ášramech, hrál na flétnu u brněnských kostelů, psal básně pro druhé s anubhava, svou mystickou zkušeností. V současnosti pomáhám mnoha duchovním a charitativním...
Nabízím své nejnovější knihy:
Při poznávání, studiu a ochraně Moravského krasu spolupracuji:
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše
Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy
