Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
čti Gjánešvárpuri
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.
Jasnozřivost není nějaký výmysl psychotroniky, jasnozřivost je jednou z mnoha siddhi, zázračných schopností, které se mohou vyvinout u pokročilého aspiranta duchovní cesty. Znamená to, že máte lepší kontrolu nad svým vnitřním Vesmírem, jehož kontrola obyčejnému člověku zcela uniká a je mimo jeho možnosti. Zpočátku se u mne vyvinula telepatie v...
Co je vairágja? Je to dobrovolná odpoutanost, od všech osob jakkoli milovaných, například od své ženy, rodinných příslušníků, přátel, spolubližních. Nestačí to učinit jen vnitřně jak učí nedokonale někteří mystikové. Musí to být učiněno pokud možno i fyzickým způsobem – je třeba odejít z domova na poustevnu do hor, do lesů, či alespoň do kláštera,...
Ticho je nepřítomnost slov, v přesnějším smyslu slova však nepřítomnost myšlenek. Opravdu utište svou mysl, pohledem na fotografii svého Mistra na oltáři, nebo se koncentrujte například na plamen svíčky. Já sám jsem takto nalezl napojení na NadJá, vyšší Já, čili Božské Já svého Mistra Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, nikoli ale jak se...
Usedněte před zarámovanou fotografii Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy a utište se. Ponořte se do ticha v pozadí svých myšlenek. Mistr k vám bude promlouvat formou výrazných vnuknutí a duchovních myšlenek. Zvolte si takového světce k uctívání, ke kterému cítíte lásku, úctu a oddanost, například i Ježíše, Buddhu ap. Já se tímto vnitřním...
O soucitu vám nemám příliš mnoho co psát, neboť mám Lásku, ne však příliš soucit vědouce že ve Vesmíru je vše spravedlivé pro naše pozdější dobro, abychom šli jenom za Bohem. Přesto nějaký soucit mám. Vstupují mi totiž někdy do očí slzy, když vidím něčí pokorně nesené utrpení a bývám dojatý i z jiných příčin na duchovní cestě k Bohu....
Podobně jako u "lásky" i ve věci služby panuje na světě velké nepochopení. Všichni se domnívají, že je jejich povinností převzít za někoho zodpovědnost a sloužit mu. To je však velký omyl. Nejcennější je přece jen služba Bohu v ústraní poustevny či mnišské cely, nebo ještě lépe fyzická služba přímo Mistrovi, satguruovi. Mnoho jsem touto věcí trpěl,...
Na duchovní cestě raději nezanecháváme stopy. Přesto většina velkých Mistrů a světců naštěstí pro nás nesmazatelné stopy v myslích a srdcích věřících zanechali. Tak to cítím i já. Velký čínský mystik Lao-c´, zakladatel taoismu zanechal okřídlenou větu: "Tao je věčné a zůstává beze jména." To je chápáno tak, že mám odejít do anonymního ústraní, což...
Často mi vstupují do očí slzy soucitu. Z toho pramení mé milosrdenství. Odpouštím druhým lidem nesčetné křivdy, útisk, pronásledování a nenávist jichž jsem byl ve svém dřívějším životě často terčem. Opravdu odpouštím svým nepřátelům, ale aniž bych jim odpustil. Odpustit totiž neznamená totiž poskytnout negativním lidem příležitost aby znovu zaťali...
Již don Juan říkal, že nejúčinnější způsob života je žít jako bojovník. K tomu bych dodal, že být dobrý bojovník vůbec neznamená, že bychom měli být mistři jakéhokoli bojového umění. Neboť jsem poznal, že nejsem z kasty kšátrija, tedy. bojovníků, nýbrž duchovní bytost, jogín. Ani vám dnes nedoporučuji abyste se na duchovní cestě zabývali fyzickými...
Praxe mantry čili mantra jóga je esence jógové modlitby. Je to neustálé opakování Božího jména se zbožností, pokorou a úctou, například jména Ježíšova, Buddhova nebo našich hinduistických avatárů Maháprabhudžího a Dévpuridžího, kteří jsou uznáni jako plně Osvícené svaté osobnosti již od svého narození. Nic není důležitějšího - současně s ostatní...
Vesmírný smích je požehnaný dar jasnozření v samotě u nohou Božích. Spatříte humornou stránku našeho mezilidského soužití, zejména vampýrismu ega, které vás tolik trápí. Tento vnitřní Vesmírný smích je mým velkým tajemstvím a darem dévů či od vnitřního Přítele. Více se o tom rozepisovat nebudu. Jděte do samoty na horách a vizte to sami. Budete se...
Po své třicetileté meditaci pořád nevím jak se ve skutečnosti správně medituje. Nejsem teoretik, ale praktik. Já razím myšlenku, že stačí jít jen do ticha a samoty svého pokoje, jeskyně, poustevny, či na vrchol hory a opakovat si svoji mantru, pak se ono Božské samo od sebe zjevuje a vyšší Božské Já, čili vnitřní Mistr přichází ke mně. Nejsem tedy...
Svámíjí říká, že modlitba je osobní konzultace u Boha, u Božského Já. Modlitba je dialog s Bohem, s vyšším Já. Vždy když máte strach, cítíte se osamělí, dezorientovaní, nebo negativní, ihned zasedněte, opakujte svojí mantru, modlete se ke svému vyššímu Já, jež je Bohem. Dočkáte se úlevy od svých starostí a problémů a zázračného vysvětlení a...
Důležitým předpokladem rozvoje skrytých duchovních sil ve zdraví a dlouhověkosti, je pravidelné každodenní cvičení vybraných jógových ásan, pranajámy a krijí. Zažeňte lenost a únavu a zacvičte si naši osmistupňovou zázračnou Jógu v denním životě, jež zaručeně vede až k Nejvyššímu Cíli, k mokše, Osvícení, čili Sjednocení s Bohem, Božským Já, jak se...
Světští lidé se bojí ticha, tedy setkání se sebou samým, se svým vyšším Já, nechtějí být konfrontování se svým podvědomím, egem, ani nadvědomím. Přitom je to obrovské dobrodružství. Opravdu se toho bojí, proto neustále zahánějí samotu rozhovory s druhými lidmi. Oni tak získávají energii z ega. Já jsem však pochopil, že mlčení je jednou z duchovních...
Nabízím své nejnovější knihy:
Při poznávání, studiu a ochraně Moravského krasu spolupracuji:
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše
Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy
