Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
čti Gjánešvárpuri
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.
Já si samoty s Bohem velice cením jako jednoho z důležitých předpokladů na své duchovní cestě a jsem za to Bohu vděčný. Zatím však žiji na bázi naplňování karmy a dharmy se svou maminkou v mém rodinném ášramu. Odcházím však pravidelně do lesů na poustevny a do meditačních jeskyní. Plánuji ale odejít do úplné samoty na venkovskou poustevnu. Domnívám...
Poznání smyslu lidského života mi umožnila neobyčejná indická hra "Líla" jejímž autorem je Ind Harish Johari. Nezná se ani skutečný autor ani doba, kdy tato hra vznikla. Uvádí se, že je asi více jak dva tisíce let stará. Tuto hru by měli hrát všichni psychologové a psychiatři, aby něco pochopili, neboť je to nejpropracovanější psychologická mapa na...
Já sám jsem v bezdomoví žil, nebyl jsem však bezdomovec. Byl jsem spíše potulný mnich, někdo jako Buddha, František z Assisi, i Ježíš žil v bezdomoví. Žil jsem tedy z lidské dobrotivosti. Nikdy jsem si však nikomu neřekl o peníze, nežebral jsem, neobtěžoval jsem nikoho na ulici, neboť jsem měl jinou filozofii než dnešní žebráci. Já jsem jen hrál u...
Taky jsem měl strach, ale nyní již žádný necítím. Jaké byly mé strachy? Na počátku to byl strach ze smrti, z nebytí, strach tváří tvář nekonečnému Vesmíru po prožitku Vesmírné Lásky, strach z nemoci, strach být bez ženy, strach ze samoty, strach z bezdomovectví, strach z démonů, Satana, strach z černé magie. Těch strachů které na sebe bral život a...
To nejúžasnější co můžete zažít je satsang u nohou Osvíceného Mistra jako je Višvaguru Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Říká se, že satsang u nohou sádhua je jako životní vítězství. Rovněž Upanišády vyzdvihují důležitost naslouchání slovům Mistra. Probuď se a přisedni k nohám Mistra. Tato cesta je jako ostří nože. Těžko po ní jít. Já na satsang...
Dokonce i v České republice a zejména na Slovensku ještě jsou opuštěná místa na nichž nehybně stojí čas. Ale jsou velmi vzácná. Hledejte je jen v přírodních rezervacích a chráněných územích, kam těžaři stromů s motorovou pilou a lovci nesmí přijít. Tam usedněte, ničeho se nedotýkejte a meditujte. Rozhodně se nebojte. Oni umí dávat jenom světské...
Být chudý pro Boha v žádném případě neznamená naprosto trpět jakýmkoli nedostatkem, to by bylo nepochopení této mé duchovní vize. Znamená to, že jsme se rozhodli pro ekologicky šetrný život. Já propaguji to co nazývám františkanstvím, tedy život v sebekázni a dobrovolné nemajetnosti v duchu sv. Františka z Assisi, který na sestru chudobu ve...
Sankalpa je autosugestivní metoda která slouží k překonávání letitých návyků a zlozvyků. Její podstatou je to, že si nic násilně neodpíráme, všeho si s mírou užíváme a dopřáváme a do svého podvědomí současně vkládáme pozitivně motivované sugesce, čili sankalpy, tedy upřímně vroucí touhy po změně našich letitých, zdánlivě nezdolatelných návyků,...
Málo se ví, že já poustevník, jsem byl kdysi v 90. letech 20. století na začátku své duchovní cesty k Bohu zaměstnán jako učitel dětí ekologické výchovy. Bylo to na Středisku ekologické výchovy a etiky Rýchory v Krkonoších. K ekologii mám jako františkánující poustevník samozřejmě velice kladný vztah, proto nemohu souhlasit s tím jak se ekologie v...
Vegetariánství je úcta k životu, ke všemu co Bůh stvořil. Vegetariánství je intenzivní soucit se utrpením našich menších bratří, zvířat nejen ve volné přírodě, ale i v neetických průmyslových velkochovech. Vegetariánství je u hinduistického mnicha a jogína prvořadý předpoklad a základ všech dalších milostí. Již Lev Nikolajevič Tolstoj varoval, že...
Když jsem byl docela malý chlapec, mohlo mi být mezi pěti a deseti roky, sbíral jsem motýly a brouky do své odborně vedené entomologické sbírky. Později mne však ovládl soucit aniž by mi to někdo vysvětloval a já jsem spontánně se sběrem hmyzu přestal, přestal jsem motýly a brouky svou dětskou rukou usmrcovat. Tak jsem si již v raném dětství...
Nezávislost víry - tato odedávna základní vlastnost nás poustevníků mi zabránila ve formaci v organizovaném řeholním, klášterním či duchovním společenství, zejména v katolické církvi. Jedinou výjimkou je společnost vedená skutečným světcem, kde nehrozí z nevědomosti zneužití jeho funkce k násilnému pokořování, znásilňování a lámání dobrého...
Celibát znamená bezženství a to i vnitřním způsobem. Znamená to, že jste po předchozích zkušenostech se sexuální energií velmi zmoudřeli, neboť tato nevede většinou ke štěstí, ale do chomoutu se světem. Dnes si mnišský celibát u sebe nemohu vynachválit. Tak jsem realizoval v dospělém věku svou samotu před Bohem, jako nezbytný předpoklad především...
Nikdy jsem nebyl exorcista, ani jím nejsem, ani si na exorcistu, tedy vymítače zlých duchů nehraju, přesto mne má životní zkušenost se zlem ve světě přiměla k hlubšímu zamyšlení. Proto jsem přijal metody duchovního boje se zlem. K tomu mi stačí obyčejný růženec a houževnatě a koncentrovaně na zlého člověka posílat svoji mantru. Pak se dějí ty pravé...
Musíte ve svém životě mnoho vytrpět, abyste zmoudřeli. Zcela bez utrpení to bohužel nepůjde. Musíte se totiž umět odpoutat, a to je proces natolik útrpný, ba až děsivý, že ten kdo jím prošel může se především jen již shovívavě vnitřně usmívat a mlčet. Musíte zvítězit ve svém podvědomí. V něm jste spoutáni řetězy karem. Všechny musíte překout do...
Nabízím své nejnovější knihy:
Při poznávání, studiu a ochraně Moravského krasu spolupracuji:
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše
Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy
