Megaweb o Moravském krasu, Bohu, duchovní Cestě, Poznání a Lásce.
Brodieho Keltské runy
"Někteří jogíni se stahují ze společnosti do samoty
a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa.
Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním."
Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda
čti Gjánešvárpuri
jedné legendy Moravského krasu, jeho jižní a střední části
zaručeně pravého poustevníka v České republice
Svědectví o událostech a době v níž žil v Moravském krasu na přelomu 20. a 21. století onen poustevník, nepochybně součást kulturního a duchovního dědictví tohoto národa.
Věnováno RNDr. Antonínu Tůmovi, vedoucímu stráže přírody CHKO Moravský kras pro různorodost a diverzitu krasového dění a objasnění složitých krasových procesů.
Dlouho jsem kráčel po cestě mající srdce a to mne přivedlo k iniciaci do mnišského stavu a života, v mém případě hinduistických svámí. Každému radím, aby se nad svým hypotetickým mnišstvím vážně zamyslel. Samozřejmě pokud toužíte po sexuálním sblížení s ženou, není to pro vás bohužel vhodná cesta a zapomeňte na tuto myšlenku, neboť skutečné...
Poměrně málo se ví, že já poustevník jsem byl v psychiatrické nemocnici v Brně - Černovicích. Mezi jeskyňáři v Moravském krasu se to ví dobře, většinou mi toto prokletí osudu přáli, protože byli ke mně negativní. Jaké však bylo jejich překvapení, když jsem se z nemocnice vrátil jednoho dne zpět do Moravského krasu a v zápětí byl navíc vysvěcený za...
Další kapitolou o níž dodnes nikdo nic s jistotou neví je můj pobyt ve vězení v délce čtyř měsíců naplněných intenzivním opakováním mantry, meditací mantra džapy. Existují dva druhy vězení. Vězení vnitřní v němž žije nevědomky drtivá většina mých spoluobčanů a dále skutečné fyzické vězení vnější, Já sám jsem se usilovně osvobozoval z toho vnitřního...
Nevím jestli mám o tomto přátelství psát, ale věřím, že pro mnohé z vás bude tento příběh nevyslyšené lásky přínosný. Vše začalo v roce 1987, když na naši speleologickou základnu Malý lesík v Moravském krasu zavítala velice krásná a sympatická studentka archeologie Inna Mateiciucová se skupinou archeologů z Polska. Hned jsem se do ní zamiloval,...
Tantru je možné chápat jako taktickou zastávku na duchovní cestě směrem k celibátu a k mnišství. Nějakou zkušenost s ženskou energií má v tomto životě prakticky každý. Tantra rozhodně není negativní, ale o svých zkušenostech samozřejmě nic nevykládejte panu faráři v kostele, neboť povrchní duchovní by vás jistě vyobcoval a odsoudil. Tantra...
Jednou jsem se málem oženil z lásky k poustevnici Kláře, které jsem dal duchovní jméno Jogíni. Bohužel jsem musel jít dál po své osamělé cestě k Bohu, a proto jsme se ve velké lásce, harmonii a dojetí rozloučili. Dnes jako mnich se s ní již nestýkám. Ale opravdu mi ukázala ty nejlepší ženské vlastnosti. Byla velmi duchovní, uctívala jako já...
V roce 2010 jsem z vlastní vůle zrekonstruoval chátrající Klostermannovu studánku na Rudicko-Habrůvecké plošině v Moravském krasu. Opravu jsem provedl s vlastní uměleckou invencí k poctě Panny Marie Křtinské. Ale za tento altruistický pozitivní počin jsem byl vzápětí pronásledovaný a trestně stíhaný zlými silami této lidské společnosti. Lesníci ze...
Tento Satan se jmenuje Jiří Svozil mladší a je z Josefova v Moravském krasu. On sám se mi představil slovy, že je Satan. Škodil mi vytrvale a dlouho. Bylo to v době kdy jsem žil jako poustevník na Děravce a on přicházel z Býčí skály se zlým úmyslem mne zastrašovat. Mnohokrát mne atakoval, například polil látkou na bázi žíraviny mou...
V roce 2007 jsem objevil na opuštěné lesní trati na Rudicko - Habrůvecké plošině v Moravském krasu do té doby neznámou a nikým netušenou jeskyni pojmenovanou na "Poustevníkova Děravka". Jedná se o ponor s potenciálem až 150 metrů hluboké propasti a několik kilometrů dlouhým neznámým odvodňovacím jeskynním systémem směrem k Býčí skále – Rudickému...
Pod SZ okrajem obce Habrůvka nacházíme velmi malebné, široce rozevřené údolíčko s kvetoucí loukou. Z habrůvecké návsi údolíčkem stéká drobný potůček, který na tomto místě překračuje geologickou hranici kulm /dévon a vstupuje na vápence Moravského krasu. Na plochém dně tohoto údolí dochází k ponorům do podzemí. O těchto zakrytých ponorech se...
Pokusím se vybavit všechny okamžiky, které jsem prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mně přistoupil starší muž. Tak jsem se seznámil s...
Jiný velmi významný člověk, který je můj kamarád nebo po mnoha letech dlouhého soužití v Moravském krasu dokonce přítel, je RNDr. Antonín Tůma ze Správy CHKO Moravský kras, který vykonává velice důležitou funkci vedoucího strážní služby CHKO Moravský kras. Já ho chovám ve vší úctě, vážnosti a mám ho rád za to, že se ze své vysoko postavené funkce...
S panem profesorem jsem se setkal v roce 1991 při příležitosti archeologického průzkumu námi objeveného hrobu opata Matušky, tvůrce obdivované mariánské svatyně ve Křtinách. Pan profesor se tehdy velice charakterně zasadil o to, že jsem se já jako amatér mohl stát součástí odborného týmu zkoumajícího tento významný objev a z jeho popudu se mé jméno...
Další člověk, kterého si upřímně vážím je doc. Martin Oliva, věhlasný archeolog, možná největší specialista a kapacita na paleolit v České republice, o což samozřejmě soupeří s jinými archeology, například s Jiřím Svobodou. Já o Martinovi s úctou říkám že je "archeolog věčně ponořený v pravěku - paleolitu." Velmi si ho cenním nejen jako...
V roce 2008 jsem se seznámil s farářem ve Křtinách P. Janem Peňázem, který se po panu děkanovi Tomáši Prnkovi stal mým novým velkým dobrodincem a podporovatelem mého speleologického výzkumu podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. V otci Peňázovi jsem poznal opravdu důstojného příkladného kněze, a i proto mu byl svěřen papežem vznešený titul...
Nabízím své nejnovější knihy:
Při poznávání, studiu a ochraně Moravského krasu spolupracuji:
"Velký láma ze Severu dostal od lámy na Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo,když Velký Láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem, kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí, když dorazí jediný z nich."
To už byla skupinka mnichů na cestě několik dnů, když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo. Vesnice se zdála být celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista", řekl, "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král.. Řekl: "Zůstaň s námi a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl: "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista, kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě, až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jež obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že ji mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit, jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. Nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z nich řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Co na to říká vaše upřímnost k Sobě samým? A takhle je to v každém životě...
Moudrost mystika
"Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži, ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné, ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem. Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám." "Jít sami znamená vyhýbat se slovním modelům - těm co vám předali ostatní, které jste vyčetli z knih, i těch, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jak to udělali proroci a mystikové, neznaměná zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota, je Ticho." "Podívejte se na svůj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás teď mají ve škrtivém sevření. Všimněte si, jak svým souhlasem a nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehčit svou přítomností vaší osamělosti, svou chválou nechat vyletět vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena...""Lidé se stali natolik vaší nedílnou součástí, že si ani nedovedete představit žít život, který by neovlivňovali či neovládali. V podstatě vás přesvědčili, že pokud se od nich osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným a pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak můžete milovat někoho, bez koho nemůžete být?!"
"Nemohlo by to být také tak, že vás rozčílilo to, co ten člověk říká nebo dělá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na něco ve vašem životě a ve vás, co odmítáte vidět? Pomyslete jen na to, jak podráždění bývají lidé při setkání s mystikem či prorokem, který mysticky ani prorocky vůbec nevypadá, když začne promlouvat a oni poznávají jeho život."
Přečtete si Anthonyho de Mella "Cesta k Lásce"
"Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... Ti kteří šli cestou Poznání - džňániové - nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky, avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují."
Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše
Epilog, aneb vrcholná Moudrost jogína:
"Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to."
Paramhans svámí Mahéšvaránanda
Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy
